Návrat ztraceného syna a dcery

Návrat ztraceného syna a dcery

Viditelný vesmír byl stvořen jako důsledek Luciferova pádu. Veškeré viditelné stvoření sestává pouze z částic padlého a do hmoty spoutaného ducha Lucifera a jeho družiny. Celá ztuhlá Země a nesčetná jiná nebeská tělesa vznikla z jediné velké duše Satana, která byla rozdělena v nespočet duší, neboť duše je dělitelná. Z této duše se získávají nespočetná množství nových duší. Co Bůh jednou vyvolal k bytí, nemůže být nikdy zničeno, avšak může změnit tvar a přecházet z méně ušlechtilého v ušlechtilejší nebo naopak. Vše, co je nyní hmotou, bývalo kdysi duchovnem, které dobrovolně vystoupilo z dobrého božího Řádu. Hmota proto není nic jiného, nežli odsouzené a v sobě zatvrdlé duchovno, respektive hmota je velmi hrubý a těžký obal duchovna. Duchovno se nemůže nikdy samo stát zcela hmotou, nýbrž žije a existuje ve hmotě. Síla jako samostatná věc neexistuje. Duch je iniciátorem síly, drží pohromadě hmotu a je hlavním činitelem života. Bez Ducha život neexistuje, bez života není žádná látka.

Vše, co je člověku viditelné, je odsouzené duchovno, jemuž je určeno projít dlouhou řadu různých forem až nakonec ke svobodnému nezávislému životu; tyto formy začínají u kamenů a jdou přes minerální říše k říším rostlinným, pokračují v říších zvířat a odtud až k lidem. Všechny tyto formy jsou nádobami k uchování života z Boha. Každá forma odpovídá určité inteligenci. Čím je forma jednodušší, tím prostší a méně významná je inteligence, která v ní sídlí. Duše rostlin stejně jako zvířat mají určení stát se jednou samy lidskou duší. Neboť rostliny a zvířata jsou vhodné před nádoby ke shromáždění a vytvoření všeobecné přírodní životní síly, která existuje v nezměrném tvůrčím prostoru. Lidská duše vzniká z ruky Stvořitele tak, že se spojuje řada duší zvířecích a Bůh k tomu přidává nesčetné duchovní jiskry. Na těle zvířete proto málo záleží, neboť jestliže jsou například ryby požívány jinými zvířaty nebo lidmi, nenarušuje to záměr tvůrce ani v nejmenším a konečného účelu života se přece jen nevyhnutelně dosáhne. Vše, co z bytí odchází, vždy se zase vrací k dokonalejší existenci zpátky, dále k člověku a odtud opět k Bohu. Posláním hmoty je vrátit se do čistě duchovního bytí, jakmile přes hmotnou existenci dosáhla životní samostatnosti.

Život je a zůstane tak dlouho bojem s různými nepřáteli, dokud se nepovznese vlastní silou jako vítěz nad veškerou hmotu. A proto se nemáš nad hmotnými nepřáteli nijak pozastavovat, neboť to nejsou nepřátelé vlastního života, nýbrž jen nepřátelé hmotného zdánlivého života, který je jen nástrojem pravého vnitřního duchovního života duše, díky němuž se život propracovává stále výš. V důsledku své všemohoucnosti může Bůh sestavit či stvořit ducha s dokonalou moudrostí a mocí, avšak takoví tvorové nejsou samostatní, pohybují se a jednají podle boží vůle, jež do nich musí neustále proudit. O sobě nejsou ničím, jsou jen čirou momentální myšlenkou a ideou Boha. Pokud by se měli časem stát samostatnými, museli by nastoupit cestu hmoty nebo souzeného a tedy upevněného Božího chtění způsobem, tak jak se to děje na této Zemi. Pak teprve jsou samostatné, samostatně myslící a dobrovolně jednající děti Boží, které sice také konají Boží vůli, ale nikoli proto, že jim ji vnutil všemohoucí Bůh, nýbrž proto, že ji poznávají jako svrchovaně moudrou a sami se rozhodli podle ní jednat, což je pro ně záslužné a poskytuje jim to také nejvyšší životní blaženost a potěšení. Jejich radost nad obtížně dosaženou a nabytou schopností je i Mou radostí.

V Písmu svatém není žádný verš a žádná kapitola, jež by mohly obsahovat něco většího, nežli podobenství o ztraceném synu. Nauka, že lidé jsou padlí duchové a prostřednictvím Boží lásky budou přivedeni nekonečně pomalým a dlouhým putováním životními říšemi až nakonec zpátky jako ztracený syn a dcera do otcovského domu, se nachází i v mystice jiných náboženství předkřesťanských, např. v pársismu, súfismu a dalších. Překrásně tuto nauku vyjádřil ve verších známý perský mystik Dželál ed Din Rúmi (1207-1273):

Když život kamene, pak růže jsem tu prožil, Bůh do zvířete, do člověka ducha mého vložil, a kdykoli jsem zpět se na svět vracel, smrtí získával jsem, a ne ztrácel. Pak ze země Bůh vytrhl mě výše, do nebeských výšin, do andělské říše – avšak úděl anděla, ta radost nekonečná, netrvá a nezůstává jako Božství věčná a tak vynáší mě stále výš můj let k stále vyšším metám, nad andělský svět: Pak povolal mne v nic! A ve mně zní ten nápěv a slova básníkova, že k Němu vracíme se, stále, vždy a znova.

Celý ten nekonečný a věčně neuchopitelný příběh o ztraceném synu vězí ve jménu Lucifer. Téměř celé dnešní lidstvo není ničím jiným než údy tohoto ztraceného syna a to jmenovitě ti lidé, kteří pocházejí z neblahé linie Adamovy. Ztraceným synem se rozumí jak každý jednotlivý člověk, mikrokosmos, tak i celý vesmír s miliardami galaxií. Podle údajů z Nového zjevení, diktovaného Lorberovi, vesmír při pohledu zvenku představuje celou lidskou postavu: ..tak, jak jej nikdo, kromě Mne nemůže spatřit. Tento kosmický člověk, kterého tu vidíte, není nic víc a nic méně než ztracený syn, který je v každém jednotlivém znovuzrozeném člověku opět nalezen a vrátí se do velkého otcovského domu. Velkým božím cílem je, aby se lidé, ať žijí na kterémkoli z nebeských těles, vrátili na cestu spásy ke znovuzrození a tím k Bohu. Země a její obyvatelé sehrávají při tom přednostní roli. Člověk je nejdokonalejší z nespočetných stvoření a určený k tomu, aby se sám stal Bohem.

Je jen jedna jediná skutečnost a tou je božská podstata Bytí, jež tvoří sama ze sebe, je bez počátku a bez konce, bez hranic a omezení. Stálá, věčná energie boží, vše prostupující, vše pronikající, oživující příčina bytí. Na jménu nezáleží, ať ji lidé zvou Tao, Alláh, Bůh, Světová mysl, Kosmická inteligence, Informační pole. Tvořivou silou proniká všemi formami bytí a rozvíjí život na Zemi, je Světlem a Láskou. Vše viditelné a neviditelné je stejné podstaty, vše vzešlo z jednoho Zdroje. Věčná přeměna bytí podléhá vývoji, mění tvar, místo i podobu. Věčná Mája, která je a není. Je jako sen ve hmotném světě a proto i smrt není smrtí, není zánikem, jen přeměnou.

Také energie člověka prochází v průběhu věků jednotlivými životy a bere na sebe po každé jiný tvar. Během životů získává člověk nepřeberné množství zkušeností a informací, zaznamenává je do svého energetického čipu, přenáší z jednoho života do druhého a vytváří své individuální informační pole. Jsme nositeli detailně zaznamenaných dějů, známe jazyky dávno zaniklé, máme vědomosti dávno zapomenuté, známe zaniklá města, státy i kontinenty i utajené události.; vše, s čím jsme se kdy setkali, co jsme prožili a co nás utvářelo na miliony let dlouhé cestě. Proto fyzické a psychické vybavení každého je různé, podle toho, co už bylo prožito a zpracováno v minulosti. Vše z minulosti je uloženo a náš vývoj ubírá se směrem podle toho, které programy byly námi oživeny, jaké lekce máme projít a co vše máme zpracovat a napravit. Naše individuální duše prochází nepřetržitým koloběhem životů s cílem, aby dosáhla moudrosti Kosmické inteligence.

V embryonálním období, v době raného dětství a též ve stavu bezvědomí se zapisuje záznam zkušeností do hlubokého podvědomí. Člověk se vyvíjí bezproblémověji a rychleji, čím méně patologicky je naplněno jeho podvědomí z tohoto či z minulých životů. Jakmile je zážitek vynesen z podvědomí do vědomí, přestává být neurotizujícím činitelem, je zpracován a stal se běžnou vzpomínkou. Člověk se zbavuje svých potíží tak, jak nachází souvislost svých neuvědomělých pocitů s konkrétními životními prožitky. Ve svém podvědomí máme zkušenosti a vědomosti všech předchozích životů, na které navazujeme. Čím větší máme kontakt se svým podvědomím, tím lépe rozumíme svému jednání, svým citům a pocitům a tím moudřeji a správněji se chováme a tím lépe si uvědomujeme, že se nám vše zlé i dobré vrací. Všechny naše dříve vytvořené negativní energie musíme přepracovat v pozitivní; naše minulost přesně zapadá do naší současnosti. Každý svým myšlením, cítěním a konáním otevírá dveře tomu vibračnímu poli a té energii, která odpovídá jeho vývoji, síle lásky nebo moci a síle zla. Pokud nejsme schopni odpouštět a oplácíme zlé zlem, utváříme si stále svá další trápení.

Naše nedokonalé smysly způsobují, že nevnímáme realitu času a prostoru a neuvědomujeme si, že všechno je teď, současně a zároveň, vše je připraveno k aktivnímu rozvinutí. Ve svém vědomí máme uloženou nejen minulost, kdy otevíráním nadsmyslové koleje minulých životů je možné vrátit se až na úroveň zvířat, rostlin i nerostů a můžeme se dostat až k počátkům života, ale ve svém širším vědomí máme uloženou i budoucnost ve všech možných variantách, které aktivujeme volbou. Minulost už minula, ale existuje, stejně jako budoucnost, kterou neznáme. Je jen teď, věčné Bytí; věčným bytím je i naše mysl. Všechny životy a poznatky z nich jsou v ní uloženy jakoby současně; při návratu do minulých životů nehraje čas ani prostor žádnou roli, sto let či sto tisíc let, zkušenosti pozemské i zkušenosti z jiných planet.. Vše, čím teď trpíme, jsme si připravili sami, v minulých životech jsme chybili a je jedno, zda před 10, 50 či 100 životy, vše co jsme správně netransformovali, se nám objeví v současnosti či v budoucnosti. Bůh je milující, protože je svobodný. Být svobodný znamená být radostný, neboť svoboda dává prostor radostnému životu. Svoboda je přirozeností lidské duše. Nejste-li svobodní, nemůžete být radostní a nemůžete ani opravdu milovat. Chci-li milovat druhé, musím se nejdříve naučit milovat sebe. Odpuštění osvobozuje, odpuštění nás vyvazuje z karmy. Nic neodmítej, vše, co se děje v tomto okamžiku přijímej, vše je tvé. Proto se raduj z přítomné situace a chceš-li ji změnit, prožívej ji jiným způsobem. Vnější okolnosti se nemusí změnit, ale můžeš změnit svůj vnitřní zážitek a o to právě jde. Nesnaž se měnit vnější svět, jsi v tomto světě, ale nepocházíš z něj. Země je školou, učebnou duší, vše zde je jen učební lekcí a zkouškou.

Přijímat něco neznamená souhlasit s tím, znamená přijmout to prostě jako realitu. Odmítáš stále mnoho aspektů svého já, které nechceš přijmout. A protože je odmítáš, nemůžeš milovat sám sebe a tudíž ani druhé. Kdykoli se stane něco špatného, je dobré říci: Bože, požehnej jim; neboť požehnáním se něco zlepší, odsuzováním nezměníš nic. Svůj postoj změníš vděčností za každou příležitost k růstu, tímto obtížnou situaci změníš v příležitost. Ke každému problému přistupuj s radostí, neboť každá příležitost může posloužit k přeměně a vývoji. Účinná modlitba je: Děkuji ti, Bože, že jsi mi pomohl pochopit, že tento problém je již vyřešen. Představa, že jsem lepší než všichni ostatní, že jen já mám pravdu, je příčinou všeho utrpení a krutostí. Žádná rasa, žádný národ, žádné náboženství, žádná filosofie, ekonomika, politická strana není lepší, nadřazená, jedině pravdivá. Takové myšlení vždy vedlo k zabíjení a ještě k sebe ospravedlnění. Otázkou ale není, zda přežijeme, ale jak budeme žít; ve vývoji vždy jde o duši, ne o tělo na prvním místě. Vždycky jsme byli, jsme a budeme. Život je věčný, smrt je pouhý horizont. Jsme vyjádřením života, život sám a život je proces, změna. Jsme to, co se neustále mění a vyvíjí. Jak se vyvíjíme, záleží na naší volbě z mnoha variant. Pošetilostí je chovat se stejně a očekávat, že se všechno změní.

Je dostatek všeho, co myslíš, že potřebuješ ke štěstí. Dostatek času, peněz, jídla, lásky – stačí, když se o všechno podělíš. Jestliže žiješ v pravdě, pak budeš ochoten všechno sdílet s druhými a nebudeš se snažit nic hromadit. Mezi vlastněním a hamoněním je velký rozdíl. Tvým poselstvím je každodenní život. Poselství nemůžeš dělat, poselstvím můžeš jen být. Žij užitečným životem, pomáhej druhým a automaticky začneš žít vědomě a harmonicky; užitečný život tě bude nutit žít vědomě a harmonicky. Jsou tři nástroje, jak žít užitečný život: vědomí, poctivost a odpovědnost. Žít vědomě znamená v každém okamžiku si uvědomovat, co se děje a proč se to děje; znamená to vidět, cítit a vnímat vše, co se děje a uvědomovat si možné a pravděpodobné výsledky rozhodnutí a činnosti. Být poctivý znamená říkat sobě i druhým to, co si uvědomuješ; uvědom si, co jsi udělal a poctivě to přiznej a přijmi za to odpovědnost. Buď poctivý vždy a všude, byť se to dnes nenosí, a tvůj život se tím změní. Zodpovědnost je známkou dospělosti a duchovního růstu, je to ochota dělat vše pro nápravu toho, co lze napravit.

Všichni jsme součástí jednoho celku. Nová doba, nová společnost, jak ji přináší nový věk Vodnáře, bude založena na těchto principech. Na vědomí, poctivosti a odpovědnosti bude vybudována infrastruktura, státní instituce, ekonomika. Nežli k té změně dojde, na světě bude opak toho a chaos. Chaos je přirozený jev, který provází každou velkou změnu. Žij s vírou, nadějí a láskou; vrať se do svého srdce a tam Mne najdeš a tvoje světlo osvítí svět. Kdo pokání neboli cestu mystickou nepozná, nezachová život a jeho údělem je smrt. Osobní já lze zachovat jen cestou mystickou a jedině spojením s věčným principem, s Bohem.

Mystická cesta je cestou, kterou se vrací ztracený syn. Je to kosmická událost, skutek, který má vliv na celý vesmír, ze kterého se raduje celé stvoření, všichni Mistři a sám Bůh. Je to čin úžasný, když duše lidská odvrácená od Boha, od svého Stvořitele ke světu pozemskému, se rozhodla vrátit se k Němu, aby Ho dosáhla a spojila se s Ním. Je to počátek smlouvy, která bude později zpečetěna Bohem.

Mezi syny božími stvořil Bůh jediného svého syna připraveného nést tíhu bipolárního rozložení sil hmotného vesmíru. Svému dílu, člověku, daroval Stvořitel právo svobody myšlení a volby cesty vedoucí k Pravdě a také vyspělý rozum schopný analýzy a syntézy spolu s uměleckými schopnostmi, bohatstvím citů a vědomí, jehož hranice vymezuje pouze Pravda od Stvořitele. Tyto dary Stvořitelovy lidem nemá nikdo právo omezovat ani zcizovat, či ze své vůle měnit.

Při sestupu Adama na Zemi byl mu předán andělem Racielem etický kodex člověka, kterým Stvořitel reguluje a vymezuje etické hranice lidského konání. Biblické prameny tento kodex zaznamenaly ve spisu Sefer Razi-el HaMalách, kabala jej spojuje s mystickým svatým Grálem, bráhmanské svaté knihy jej ztotožňují s kodexem Dharma či Zákony Dharmy. Jde o soubor pravidel, jimiž se má lidstvo řídit během svých inkarnací ve hmotném světě, pokud chce dosáhnout vyššího stavu vědomí, svatosti, při co nejnižším počtu inkarnací. Je však pouze věcí člověka, jak a do jaké hloubky se etickému kodexu podřídí a kolik inkarnací do pozemského předpeklí si sám zvolí. Podstatu etického kodexu lze shrnout do těchto tezí:

1)Neber život jiným tvorům, ani lidem, ani zvířatům. 2) Ovládej své myšlenky. 3) Tento život žiješ, trápíš se, raduješ se a učíš se sám za sebe; nezasahuj jiným lidem do života jinak, než přátelstvím, soucitem, láskou a pochopením. Nesnaž se zachránit svět, přijímej jen tolik odpovědnosti, kolik odpovídá tvé možnosti události ovlivnit; útoky zla nezastavuj násilím, pozitivní energií dokážeš více účinně anihilovat temnou energii. 4) Neshromažďuj více majetku a moci, než nezbytně potřebuješ k uskutečnění svého poslání v této inkarnaci. Majetek a moc přitahují zlo, žij střídmě, aby se dostalo životních potřeb i na druhé. 5) Na Zemi není náš skutečný domov, jsme zde ve škole, procházíme tvrdou životní zkouškou, nezbytnou pro naplnění uloženého poslání v dané inkarnační etapě. 6) Snaž se být zdrojem výhradně pozitivní energie; již tím, že miluješ své děti, manžela, rodinu, vytváříš pole bílé energie, které neutralizuje útoky černé energie a tebe a tvé milované chrání. 7) Pečuj o to, aby ptáci měli čerstvý vzduch, vodní žoužel čistou vodu, rostliny zdravou půdu a zvířata dostatek poklidu. 8) Člověk je nesmrtelnou polydimenzionální bytostí a jeho hmotné tělo má úlohu pouhého ochranného obalu, které na konci inkarnace odloží a v novém vtělení obdrží nové; z toho důvodu je strach před smrtí zcela zbytečný a nemístný, život je věčný. 9) Sebevražda není řešením zlé situace, ani únikem od řešení, protože karma tě znovu postaví do téže situace a to tolikrát, dokud nenalezneš přijatelné řešení. Na nové tělo však sebevrah čeká obvykle velmi dlouho a nezřídka je toto tělo postižené nějakou vadou, aby si člověk uvědomil cenu takového božího daru. 10) Tvůj současný život je karmickou reflexí všech tvých minulých inkarnací, příčina všeho leží vždy v tobě, ty sám jsi původcem svých osudů. Rozhodni se konečně hledat tu správnou cestu svého života a tvoji Strážci ti ochotně pomohou.

Podobně jako do vysokoškolského indexu se zapisují úspěšné i neúspěšné zkoušky, tak i veškerá snaha a píle člověka je zapisována v jeho osobním indexu, což je karmický záznam. Je to záznam a souhrn důkazů, z něhož po skončené inkarnaci lidská individualita sama se soudí a hájí a určuje si sama sobě ortel jako absolutně spravedlivý soudce. Ti, ve kterých se zbortila jejich božská podstata, a přešli trvale do působení temné energie, takové beznadějné případy selhání vědomí jsou anihilovány v energii nestvořeného světa a pomocí strukturní matrice jsou tvořivou energií Fohat podle zásad Stvořitele opět vytvořeny v novou individuální bytost, která počne nový cyklus inkarnací ve hmotném světě.

Všichni lidé jsou bohové, ale nevědí o tom. A jenom cestou mystickou dostoupí do božského stavu vědomě. Tato cesta se však ze všech zevních náboženství nadobro vytratila. Ale je obsažena ve všech ezoterických spisech všech náboženství.

 

 

x x x x x x x x x

 

 

Je jen jedno pravé učení, které dříve či později každý člověk nastoupí.

Poznáš to podle toho, že tě učiní lepším a lepším, bude tě měnit k dobrému a přibližovat

ke království nebeskému. Je to učení, které se dosud veřejně neučí,

jen těm spravedlivým se dostane. Ale jednou přijde doba,

že se lidé budou učit tyto věci ve veřejných školách.

 

 

 

 

Každá lidská bytost má vyšší a nižší já. Mysl ducha vzrůstá po mnoho věků,

mysl těla je od včerejška. Vyšší Já je naplněno povzbuzujícími

myšlenkami, návrhy, tužbami; jsou mu poskytovány od Nejvyšší Moci.

Ale nižší neboli zvířecí já toto vše považuje za pouhé šílenství a vidění.

Vyšší Já tvrdí, že jsou pro nás určeny vyšší možnosti a síly, než dosud člověk užívá.

Nižší já praví, že jsme zrozeni ke zlu, k utrpení a že

Musíme trpět jako ti před námi.

Duch je síla a tajemství. Protože jsme touto silou stvořeni,

Přitahujeme ji víc a více do sebe a činíme

Zní součást své bytosti.

Tím se nám dostává více a více vědomostí.