Léčba duchem, samoléčení, přímluvy.

Léčba duchem, samoléčení, přímluvy.

Povíme si o léčbě duchem, která bude nabývat stále větší důležitost v životě lidí, nejprve něco z teorie a po té i z praxe, o neuvěřitelných pro většinu lidí zážitcích, které se v novém čase budou stávat běžnými.

Přednášku o duchovní léčbě přednesl Bedřich Kočí již v roce 1931 v Ženevě, ve společnosti pro psychická studia. Abychom pochopili léčbu duchem, zopakujeme si, jak je člověk utvářen. Ve své podstatě jsme duch, který se oděl duší a tělem. Náš duch je naše vyšší Já (věčné Já jsem), tj. Bůh v nás, prapříčina a prapodstata našeho života. Naše duše je naše individualita, na níž jako perličky jsou navlečeny všechny naše minulé životy. Duše si pro tento konkrétní život vytvořila viditelné jedinečné tělo, které ovládá duchovními těly a to kauzálním, mentálním a astrálním. V astrálním těle je naše vědomí, vůle, rozum, cit i vášně.

Tělo hmotné je jen zdánlivou hmotou, skládá se asi ze 64 miliard buněk, každá buňka je samostatná inteligence, samostatná duše, zvaná duše buněčná. Každá má svůj přesně vymezený úkol daný zákony, na které duše lidská nemá vliv. Božská síla spojuje všechny v jediný celek, v tělo éterické. Každá z buněk je složena z několika tisíc atomů a každý atom z několika tisíc elektronů a protonů. Elektrony s protony tvoří jakousi planetární soustavu v malém,  mikrokosmos, v němž elektrony obíhají kolem protonů jako planety kolem slunce a jsou poháněny elektrickou energií z éteru. Tímto pohybem tvoří zdánlivě neprůhlednou hmotu pro nedokonalé fyzické oko. Přičemž protony a elektrony nejsou nejmenšími částicemi, ty nejjemnější látky jsou tvořeny z éteru a také všechna energie ovládající naše tělo, je podstaty duchovní nebo duševní.

V těle astrálním se odehrává vše, co můžeme ze života pochopit. Všechny pocity, jako bolesti, nemoci a jiná utrpení mají příčinu v mravní poruše naší duše a jsou nervy přenášeny na tělo fyzické. Je-li astrální tělo odpoutáno od těla fyzického, ve spánku, v narkóze, necítí tělo fyzické bolest a naopak, byl-li člověku amputován některý tělesný úd, cítívá v místech, kde byl, někdy ještě bolest, protože tělo astrální zůstává celistvé a je v něm sídlo bolesti. Jakmile je naše duše poskvrněna hříchy, jako je sobectví, neláska, hněv, pomstychtivost, závist, nenávist, lakomství, mravní nečistota, smyslnost, hrubost, nepoctivost, lež, tím se duše dostává do disharmonie s Duchem, čili do nesouladu se zákony božími. Z toho pak vzniká disharmonie i ve fyzickém těle a projevuje se posléze jako nemoc.

Chce-li být někdo zdravý, musí žít čistý a láskyplný život v souladu s Univerzem. Sami se pak trestáme svým překračováním univerzálních zákonů a tím vyvoláváme svá utrpení. Utrpení nás má upozornit, že jsme v něčem nejednali správně, máme zpytovat své svědomí, učinit nápravu anebo alespoň litovat svého špatného skutku a slíbit si, že se podobných činů vyvarujeme. Po takovém poznání mizí obyčejně naše utrpení v nejkratší době. Lékařská věda dosud se obírá jen fyzickým tělem, neléčí příčiny, jen následky. Duchovní léčba je očista duše, návrat duše ze špatné cesty a její harmonizace s Duchem (Bohem). Tak léčil Ježíš, který vyžadoval od nemocného víru, že může být Jím uzdraven. Projevem víry otevírá se duše Boží lásce, tedy Síle, vše v život uvádějící, při životě udržující a všechny choroby uzdravující. Proto: Víra tvá tě uzdravila, jdi a nehřeš více. Tedy žij tak, aby ses nedopouštěl starých ani nových chyb, které by tě uvedly do nových utrpení. A také Ježíš pravil: Ne já, ale Otec ve mně přebývaje skutky činí.

Není proto žádné choroby na světě, která by se nedala vyléčit cestou duchovní, ale ne každý člověk je schopen takové léčení přijmout. Někde k tomu chybí potřebná víra, jinde je překážkou těžká karma (osud duše), která se někdy dá, někdy nesmí měnit. O způsobu svého léčení vypověděl B. Kočí, že se snažil intuitivně poznat příčinu nemoci, stanovil diagnózu, poučil nemocného, co má dělat a snažil se v něm probudit víru v Boha a v Ježíše Krista a pak teprve vkládal ruce na nemocného. Při tom prosil Spasitele, aby odpustil nemocnému všechny jeho poklesky a uzdravil jej. Byla-li prosba vyslyšena, začalo z dlaní vyzařovat zvláštní teplo. Senzitivní nemocní pociťují při tom chvění a proudění jakoby elektrického proudu. Tato síla je proudem nejvyšší Lásky boží, a zaslouží-li si nemocný uzdravení a hlavně věří-li, že touto silou může být uzdraven, pak se jistě uzdraví. Na základě své praxe rozeznával 4 skupiny nemocí.

Nemoci karmické si zavinil člověk většinou ve svých dřívějších životech špatnými skutky, které si v předcházejících životech neodpykal, ani dobrými a láskyplnými skutky neodčinil. Tak např. hrbatí byli asi ve svém dřívějším životě velmi krásní, při tom marniví a pyšní na svou krásu, zabývali se svým zevnějškem více, než bylo užitečné jejich duchovnímu vývoji; patří sem i od narození slepí, většina hluchoněmých, různí mrzáci od narození, i mnoho těch, jejichž duše dobrovolně na sebe vzaly různé vady, aby touto cestou odčinily špatný život a urychlily svůj vývoj.

Může se jednat o tzv. karmu dočasnou, kterou za určitých okolností lze změnit. Některé karmické nemoci jsou nevyléčitelné, ba ani nesmí být léčeny, aby se tím osvobozující se duši nepřekáželo v jejím duchovním vývoji. Přesto lze věřit, že velkou Láskou Ježíše Krista může být mnohé odstraněno a tak se i za takové nemocné B. Kočí modlil a prosil Spasitele, aby On je uzdravil, či aby jim byl zbytek karmy prominut nebo alespoň následky karmy zmírněny. I zde měl B. Kočí mnoho úspěšných vyléčení. Při své vlastní operaci odvrátil k údivu lékařů všechnu bolest touto modlitbou: Můj Bože, já věřím, že nepřipustíš ke mně větších bolestí, než bych mohl snésti. Vím také, že v poměru k celému vesmíru nejsem ničím jiným, než nepatrnou jeho částečkou, která je v neustálém spojení s velkým celkem. Proto také, bolesti mé, připojím-li se jimi k celému vesmíru, zmizí v něm právě tak, jako kapka inkoustu v moři. I tato rozplyne se za okamžik a nezbude z ní ničeho, nikomu neublíží. Tak i mé bolesti zmizí a rozplynou se ve vesmíru, a nikdo je neucítí. Dovol mi tedy, Bože, abych se svými bolestmi připojil vědomě k tomuto velikému celku, jehož jsme malinkou částečkou, a věřím, že ani já, ani kdo jiný bolest neucítí. A stalo se, jak věřil.

Choroby posedlých, čili ovládnutí cizími astrálními těly. Sem lze zařadit ranění mrtvicí, padoucnicí, astma, šílenství, žloutenku, ochrnutí, cukrovku, srdeční vady, někdy i různé choroby žaludeční, jaterní a mnoho jiných nervových chorob. Všechny tyto choroby mohou být uzdraveny cestou duchovní. U osob posedlých cizí astrální tělo zaujme buď cele, nebo částečně astrální tělo nemocného. Tím porušuje činnost různých orgánů v těle obsedlého a vyvolává různé choroby, nad kterými jsou lékaři často bezradní. Také v blázincích je mnoho nemocných, kteří nepozbyli rozumu a nemají ani žádné organické vady, jsou jen posedlí. Jejich léčení duchem je celkem snadné a často je účinnější, provádí-li se jen pomocí fotografie nemocného, neboť nemocný obyčejně sám tuto léčbu nepříznivě ruší (Viz I. část: Nemoci, též exorcismus).

Sem patří i padoucnice. Nemocný padoucnicí je také občas ovládán a pronásledován cizím astrálem, bloudící duší a to nejčastěji ze msty. Tato duše vyrovnává si tak s duší nemocného nevyrovnané účty, někdy i z předcházejícího života. Zde je třeba prosit nejen za nemocného, ale i za duši, která nemocného občas ovládá a škodí mu. Takové duši je třeba domluvit, ukázat, jak si zároveň sama škodí a požádat ji ve jménu Ježíše Krista, aby od nemocného odešla a více se k němu nevracela. Nemocnému pak je nutno poradit, aby chce-li se uchránit dalších ovládnutí i dalších záchvatů, aby se každé ráno a večer odevzdával pod ochranu Pána Ježíše Krista: Pane Ježíši Kriste, pod Tvou ochranu se odevzdávám na celý dnešní den, a aby si vnitřně uvědomil a věřil, že je pod touto ochranou plně a skutečně. Bloudící duše mají respekt před tímto svatým jménem a okamžitě se vzdalují od postižených, neboť svět neviditelný je Jím ovládán a všechna utrpení z neviditelna lze odstranit jen vírou v Něho a životem souhlasným s Jeho učením.

K nemocem posedlých patří i záchvaty mrtvice. Ze své praxe B. Kočí zjistil, že ti, kteří jsou ochrnuti na pravou stranu, jsou ovládnuti cizím, někdy nepřátelským astrálem, kdežto lidé ochrnutí na levou stranu jsou obyčejně ovládáni duší, náležející k jejich rodině. Další chorobou je opilství. Zemře-li člověk, který se za života oddával pití, odnáší si ve svém astrálním těle i vášeň pijáckou, a protože ji v astrálním světě nemůže ukojit, proto hledá mezi živými osobu s náklonností k pití, která by se dala svést k tomu, aby ukájela pijáckou vášeň jeho nešťastné duše. I to se dá vyléčit za součinnosti rodiny, zejména za pomoci matky nebo ženy ovládnutého. Ženě, která přišla žádat o pomoc pro manžela opilce, prozářil jeho fotografii a poradil jí, aby odevzdávala svého muže ráno i večer pod ochranu Spasitele. Dále aby mu již opilství nevyčítala a také aby neprojevila nadále strach, naopak, aby měla plnou důvěru v jeho uzdravení. Každý den ráno po jeho odchodu do práce měla se s ním spojit myšlenkově, vysílat za ním myšlenky plné lásky, které ji spojí s jeho duší. Aby si stále říkala: Vím, že jsi pořádný člověk, věřím, že již nebudeš pít, věřím, že dnes přijdeš domů střízlivý, že se dnes i v dalších dnech ovládneš. Jsi pod ochranou Spasitele, a proto nic zlého nemá a nemůže mít k tobě přístup. Tato paní tak činila s nejlepším výsledkem, muž její o ničem nevěděl a ženě posléze doma vypravoval, jak když chtěl do hospody, nemohl se pohnout, když chtěl jít do vinárny, klesla mu ruka, když chtěl vzít za kliku, nemohl vystoupat do schodů kořalny, byl z toho celý udivený. Nesmí se dát zejména z počátku postiženému žádná příležitost k pití a v léčbě duchovní nesmí se přestat, aby bylo vyléčení trvalé.

Rakoviny a nádory jsou třetí skupinou nemocí. Z duchovního pohledu rakovina jsou uzlinky zla, tvořící se na astrálním těle; tvoří se ze zlých, pomstychtivých a nenávistných myšlenek. Myšlenka je síla tvořivá a neztrácí se, vlna myšlenky je silnější, nežli vlna radiová nebo elektrická. Řídí se zákonem stejné přitahuje stejné. Každá myšlenka vyšlá z mysli zlého člověka, zachytí se na jemu podobném člověku v těle astrálním. Ve vesmíru má nejvyšší moc Dobro, přeruší tuto myšlenku a ona jako napnutá guma se přetrhne a scvrkne k oběma koncům, kde je zakotvena. Tím se utvoří uzlinka na těle astrálním, to ji na sobě nesnese, snaží se jí zbavit přenesením na tělo fyzické. Uzlinka projde slunečním pletivem čili astrálním mozkem, kde sídlí naše podvědomí, bere na sebe v atomu fyzického těla obal hmotný, stane se hmotnou buňkou, putuje v těle a hledá oslabené místo, aby se mohla bez odporu usadit. Protože obvykle zlé myšlenky jsou vysílány dále, nové buňky se připojují k dřívějším, až vytvoří znatelnou formu, organizmu překážející.

Cestou duchovní dá se většinou vyléčit, zejména odstraní-li viník příčinu vzniku choroby, polepší se a svého protivníka usmíří. Je-li pacient sám zlým člověkem, což se dá obvykle poznat z jeho pohledu, zůstává léčba bez žádoucího účinku anebo rakovina se vytvoří znovu na jiném místě. B. Kočí léčil rakovinu tak, že vložil pravou ruku na místo postižené a levou na záda proti pravé ruce. Po soustředění a modlitbě procházel mu z pravé dlaně proud léčivé duchovní síly, nejvyšší projev Lásky a procházel rakovinou postiženým místem. Při tom obvykle vyprchalo ihned myšlenkové zlo, které tvoří náplň rakovinných buněk, takže zbyly jen pouhé obaly buněk, které tělo asi v 9 dnech plně vstřebalo.

Ostatní organické choroby tvořily čtvrtou skupinu nemocí, přičemž všechny jsou duchovní cestou vyléčitelné, ale ne každý nemocný je schopen duchovní léčení s úspěchem přijmout. Důležitá je zde víra, neboť v co člověk věří, to se stane. Víra je síla, která nás spojuje přímo se Silami Božími a Láska je síla, která nás uschopňuje, abychom sil věrou získaných mohli použít pro dobro svých bližních. Pro toho, kdo věří, není zázraků. Každý může dosáhnout všeho, zač prosí, věří-li pevně. Nesmí se však domnívat, že jeho je ona moc, vždy jde o Všemohoucnost Boží. Ke každému jednotlivému případu je třeba naprostého klidu a soustředění se modlitbou, meditací, prosbou Kristovi o pomoc nemocnému. Tím se vyvolá ono vyzařování léčivé síly z dlaní a vložením rukou na nemocného, pociťuje se účinek jako procházení elektrického proudu, při tom se pociťuje zvláštní teplo.

Jak lze duchovně léčit sám sebe. Jste-li nemocní, uklidněte se a po své modlitbě či meditaci přemýšlejte, nemáte-li s někým nevyřízené nepříjemné záležitosti, případně je dejte v duchu pomocí imaginace do ideálního stavu. Uvědomte si, že se sami na sebe nehněváte, že ve svém srdci nemáte k nikomu nenávist, žijete se všemi v plné harmonii a lásce a všechno tvorstvo na zemi opravdu milujete. Soustřeďte se v úplném klidu a v odevzdání vyslovte tuto modlitbu: „Bože Všemohoucí, vím, že si zasloužím tuto nemoc nebo tyto bolesti, které jsem si způsobil sám překročením Tvých zákonů. Prosím Tě, osvěť mne Svým Duchem svatým a dej mi poznat můj poklesek, příčinu mého utrpení. Vím, že nepřichází od Tebe, neboť vím, že Ty jsi nejvyšší Láska, vím, že jsem to já sám, který vyvolal toto zlo, vím, že jsem také sám svým soudcem i vykonavatelem spravedlnosti. Chtěl bych být s Tebou v plné harmonii.

Vím, že jsem hříšník, že často zneužívám své vůle proti Tvé vůli, avšak chci se vynasnažit žít v budoucnu lepší, ušlechtilejší, mravně čistý a láskyplný život. Chci odpouštět svým nepřátelům, chci být ve všem pokorný a snášenlivý a chci milovat i své nepřátele. Tak doufám dosáhnout plné harmonie s Tebou. Dovol mi tedy, nejlaskavější Otče náš, abych si směl zase uvědomit, že jsem součástkou Tvého velikého Ducha, že jsem projevem Tvé svaté Lásky, že jsem stále v Tobě a Ty stále ve mně, že jsem dítětem Tvým a Ty mým nejlaskavějším Otcem.

Prosím Tě, dopřej mi, aby Tvá Láska, ona Síla vše uzdravující, vše v život uvádějící a vše při životě udržující, prošla nyní mým tělem, zejména mým nemocným organizmem (uvést přímo, kterým) a já věřím, že jakmile se tak stane, budu úplně zdráv. Proto otevírám se cele příchodu Tvé svaté Lásky, otevírám celou bytost svou i celé tělo své a prosím, dej, ať síla Lásky Tvé vejde do mne teď!“ A nyní se zatajeným dechem zachovejte co možná nejdéle naprostý klid, až se rozlije po celém těle zvláštní blažené teplo. Po té ihned poděkujte slovy: „Děkuji Ti, dobrotivý Otče, za tu milost, kterou Jsi mi právě prokázal a mne svou Láskou naplnil a uzdravil. Věřím, že jsem zcela zdráv, věřím, že jsem úplně zdráv!“ Před poděkováním nesmíme se zabývat žádnými zvědavými myšlenkami, musí být v nás jen naprostá víra, že jsme uzdraveni a z toho má vyplynout náš vroucí dík Bohu.

Jednou, až lidstvo přestane žít sobeckým způsobem života a naučí se naplňovat svůj život obětavou láskou k jiným, a naučí se žít mravně čistým životem, pak zmizí většina chorob a nebude třeba žádných lékařů ve smyslu dnešním, ani lékařů duchovních. Úkolem budoucího lékaře bude spíše vychovávat lidstvo k ušlechtilejším způsobům života, kterým by se předešlo a zabránilo vzniku všech nemocí. Jakmile je zážitek-příčina našich utrpení nalezena a vynesena do vědomí, přestává být neurotizujícím stimulem, zážitek se zařadil do běžného vědomí života, je osvětlen poznáním, nebude již ohrožovat do budoucna. Vědomí pochopilo, že se událostmi z minula zpracované v přítomnosti už není třeba znepokojovat, neboť původní negace jsme transformovali poznáním a procesem pokání v energie pozitivní, život podporující, nikoli ohrožující.

 

Posmrtné životy. Co je pro člověka obyčejného, neprobuzeného, fantastické a těžko přijatelné, se člověku s duší otevřenou, který tím vstoupil na cestu návratu a ve svém vědomí vrací se od hmoty k duchu, děje přirozeně a téměř běžně, čím dál častěji a sdílenou zkušeností s duchovními přáteli se jeho vnímání reality prohlubuje a stává se vícedimenzionálním. Přirozené je to, co je reálné, a tak, jak se naše vědomí rozšiřuje, poznáváme, že nadpřirozené není. A také na vše, na co dokáže člověk, který v sobě probudil vnitřní život, položit otázku, přichází dříve či později odpověď dle zákona polarity. A protože lidé jsou zvídaví a pokládají otázky po tisíciletí, stačí vydat se vědomě na cestu hledání pravdy a známe odpovědi na otázky, o nichž mnozí, i vědci, tvrdí, že neznáme odpověď. Vše je člověku poznatelné, proto žije, aby poznával.

Dávno se již ví, co se děje po smrti. Již v Atlantidě i ve starověku a středověku to bylo známo, již staří Řekové věděli a mnozí v naší době tímto zážitkem prošli. Rajmond A. Moody napsal o tom svou první knihu Život po životě, ihned se stala světovým bestselerem. V roce 1965 studoval na univerzitě ve Virginii filosofii a poznal tam profesora psychiatrie Ritschieho, který prožil během 10 minut 2x klinickou smrt. Od té doby se tomuto tématu věnuje literárně i přednáškovou činností po celém světě, v Praze byl již několikráte. Když napsal knihu Život po životě, vycházel z prožitků 150 lidí. Ve svých dalších knihách Úvahy o životě, Světlo po životě a Život před životem zpracoval zkušenost s prožitkem blízkosti smrti již 3 tisíců lidí. Někdy koncem minulého tisíciletí průzkumem veřejného míněni (George Galup jr.) se zjistilo, že v USA 8 miliónů dospělých lidí prožilo tuto zkušenost, tj. 1 osoba z 20; podobné výsledky přinesly průzkumy po celém světě.

Prožitek blízkosti smrti se vyskytuje stejně často u věřících i nevěřících. Lidé, kteří zjevně nebyli zbožní, po tomto zážitku říkají, že v Boha věří a mají porozumění pro duchovno. Všichni po tomto prožitku se vrátili s přesvědčením, že nejdůležitější je láska a na 2. místě poznání pravdy. Přichází také dramatická změna na stupnici hodnot, kdy vítězí láska a zanechává se honba za penězi a mocí. Dále po tomto zážitku se projevuje větší účast s druhými, více se věří na posmrtný život a ztrácí se strach ze smrti.

Mezi nejtypičtější prvky výpovědí patří, že v okamžiku nejvyšší tělesné tísně člověk slyší, jak ho lékař prohlašuje za mrtvého. Slyší nepříjemný zvuk, hlasité zvonění či bzučení a cítí, jak se velmi rychle pohybuje nějakým dlouhým temným tunelem. Pak se ocitá náhle mimo své tělo, je v jeho bezprostřední blízkosti, ale vidí ho zvenku, jako divák. Po chvíli se vzpamatuje a poznává, že má jiné schopnosti. Přicházejí jiní, aby jej přivítali a pomohli mu, vidí duše zemřelých příbuzných a přátel a objevuje se před ním jakási bytost ze světla, což je nepopsatelně úchvatný zážitek, člověk je přemožen intenzivními pocity radosti, lásky a míru.

Světelná bytost mu položí otázku, která ho přiměje k ohodnocení vlastního života a pomůže mu při tom panoramatickou projekcí důležitých událostí jeho života.; bývají to velmi živé obrazy, někdy významné momenty, jindy úplné maličkosti a současně ale člověk citově prožívá, jak působil na druhé, intenzivně vnímá bolest, kterou působil, stejně jako zklamání, radost apod. Proto je po tomto zážitku nastupuje soucítění s druhými a vědomá snaha působit již jen pozitivně na druhé. Jen malá část lidí nesměřuje nahoru do Světla, ale dolu, do tmy (viz Putování duše ve 2. části a též inspirovaný film Duch z produkce USA).

Při mimořádném tělesném a duševním vypětí může člověk projít též zážitkem smrti, aniž by byl chorý či prožil drogy, to se přihodilo i mně. Začalo to velmi intenzivním pocitem jakoby přetížením a hučením jako v rychlo výtahu a jakmile jsem pomyslela, že už by to mohlo skončit, ustalo to a já jsem se ocitla jakoby v noční hvězdné obloze nad Prahou, tak jsem to vnímala a přede mnou napravo bylo velmi intenzivní uklidňující a mne přitahující Světlo. Chtěla jsem se k tomu světlu vydat, rozletět, když tu jsem se optala, kde jsem a co jsem. A tu jsem se viděla zvenku ve tvaru světelného a barevného oválu, vajíčka, s více vrstvami barevného spektra a jak jsem nevěřícně na sebe zírala a ptala se, zda jsem to opravdu já, tak ty vrstvy jakoby se odlupovaly, otevíraly až k tomu vnitřku, tak jsem teprve viděla, že mám ruce a nohy a to jsem si řekla, ano, jsem to opravdu já. Zatímco na noční nebe vznesly jsme se dvě dušičky, tak když jsem ukončila prohlídku sebe, shledala jsem, že jsem tam již sama a zamířila jsem si to přímo k tomu světelnému, úžasnému zdroji, které se přibližovalo a zvětšovalo, když tu bylo se mnou zatřeseno a já se okamžitě vrátila do svého hmotného těla.

Nešťastná a nerada, neboť ze Světla se šířil pocit míru a blaženosti a celý zážitek byl o lehkosti bytí, velmi silném prožitku vnitřním, o krásných a čistých barvách, o tom, že stačí na něco pomyslet a již se to děje. Nevěděla jsem, co se to stalo, nikdo o tom nehovořil a ač velký čtenář, o tomto jsem se nikdy nedočetla. Až s pádem totality začala se objevovat duchovní literatura, přednášky i semináře na duchovní témata, a seznamování se s lidmi hledajícími, podobně zaměřenými a směřujícími, s duchovními přáteli. Bylo to již směřování vědomé, bylo to hledání Pravdy a člověk tomu podřídil i svůj život, stalo se to hlavní náplní života, zcela se změnilo pořadí hodnot života. Dříve se naši předci modlili i za šťastnou smrt, věděli čas svého odchodu z tohoto světa na pravdu boží, odpouštěli si, zpovídali se a dávali se zaopatřit svátostmi. Ti, co se chystali k cestě na věčnost, byli nezřídka žádáni, aby tam pozdravovali jejich zemřelé i vyřizovali různé vzkazy (viz K.V.Rais: Za kravičku?). Tyto možnosti se lidem zase vrátí, budou znát svůj životní úkol, i to, kdy nastane čas ukončit tuto inkarnaci.

Minulé životy vešli do mého vědomí zcela spontánně, v okamžiku, kdy jsem jela  tramvají přes Vltavu od Národního divadla na Újezd, kde se mi v místě posvátného trojúhelníku dostalo vnitřního vhledu na mých pět či šest inkarnací. Předcházelo tomu možná až tří měsíční velmi silné pocitové vytržení a okouzlení nad právě poznaným učením o reinkarnacích, tedy o zákonitosti a spravedlnosti lidského bytí a osudu, bylo to někdy v devadesátých letech. Později přišly vhledy na minulé inkarnace i ve snu i v meditaci k tomuto vědomě zaměřené. To, co přišlo vnitřním prožitkem, bylo vždy silnější, nežli informace o mých minulých životech od osob jasnovidných, většinou v souvislosti s pátráním po příčině nějaké nemoci, nehody, neúspěchu.

Jasnovidnost znamená kontinuitu vědomí duše, nepřetržitost vědomí individuality od svého stvoření a lze se tak dopátrat všech příčin a okolností z minulých životů a následné karmy sebe i svých blízkých. Intuice předchází jasnovidnosti a díky ní jsme počala většinou vnitřně pocitově vnímat, že jsem zde v Čechách mnohokrát narozená, v době národního obrození i v době Libušině a poznala jsem historickou Šárku v současné, velmi příjemné, milé, čisté a duchovně jdoucí mladé ženě, též dnes nesoucí jméno Šárka, jež odbývá si v tomto životě starou karmu v podobě velmi těžkého a „nespravedlivého“ rozvodu.

Podobně stále mi přicházelo do vědomí povědomí o mnohonásobném vrahovi Breivikovi, že jeho duše v minulém životě byla vtělena do nacistického pohlavára Göringa, což dva jasnovidci potvrdili. Nelze se pak divit tak hlubokým pádům a bezcitnosti takových a jim podobných duší, vždyť v době třetí říše byli zejména mladí lidé tak vychováváni a za účelem plnění role nadčlověka i plozeni; jaké duše a z jakého podsvětí sem na Zemi mohly být asi přitaženy? Ještě jasnovidný duch zjistil, že ti, kdo vydali první dobrozdání, kterým by byl Breivik neodsouditelný pro duševní nemoc, byli ze světa nadřízeného, tedy z hierarchie zla, která řídila a ovládala takové duše, ke kterým patří i Breivik i nacističtí pohlaváři. Toto se má uvést v obecnou známost v této době, kdy všechno zlo je odhalováno.

V devadesátých letech jsem chodila na přednášky Petra Chobota do Městské knihovny. Jednou se mi stala taková velmi zvláštní a nezapomenutelná věc. Po přednášce jsem na chodbě přistoupila blízko k Petru Chobotovi, který měl před sebou hlouček lidí, a povídali si. Téměř vzápětí bylo mé tělo bez mé vůle ukročeno o jeden krok od Petra a mé vědomí jakoby na okamžik zůstalo ještě na místě, bylo rozdvojeno a vzápětí se vrátilo do těla. Stála jsem tam do hloubi otřesená a rozklepaná, co se to stalo. Pak jsem se začala rozhlížet a pochopila jsem, proč se to stalo. P. Ch. měl kolem sebe srovnán do půlkruhu hlouček lidí a uprostřed, přímo proti němu stál člověk-nečlověk, panák, bez duchovní podstaty; jen na okamžik jsem mu pohlédla do očí a zhrozila se, bylo to jako peklo samo. Uvědomila jsem si, že toto monstrum (název jsem se dozvěděla o mnoho let později, monstrum ztělesňuje formu „člověka“ či více lidí stvořeného nízkými, negativními myšlenkami) bere od P. Ch. energii a ten mu ji jakoby mimochodem dává, přitom srovnal lidi kolem sebe tak, aby nestáli naproti tomu monstru a při tom odpovídal na jejich otázky. Já jsem si stoupla nevědomky přímo vedle P. Ch., byla jsem v ohrožení, proto mě nechal ukročit.

Když se pak všichni přemístili před budovu na chodník, neustále jsem nepřímo pozorovala toho nečlověka a dbala jsem, abych se nedostala do jeho blízkosti, pak jsem raději odešla. Asi za dva tři měsíce takovou náhodou jsem se setkala s tímto tvorem v tramvaji a hned na příští stanici jsem raději hned vystoupila. Takoví tvorové nejsou navázáni svou duchovní podstatou na příjem božské energie, prány (duch – dech), a musí si ji doplňovat z lidí. Uvědomila jsem si moudrost rady obyvatel amerických podzemních drah, že není radno koukat lidem do očí a navázat tak bezprostřední kontakt.

Od P. Ch. jsem také slyšela velmi zajímavé vyprávění, první co jsem kdy slyšela o galaktickém soudu. Několik lidí s vyššími schopnostmi přišlo navštívit svou kolegyni A., která ztrácela energii, aby ji energeticky posílili. Její organismus byl v této inkarnaci uzpůsoben tak, že byla médiem; obrázek její dávné inkarnace z doby starého Egypta byl mi ukázán v nějaké knize o historii Egypta. Během této kolegiální výpomoci, bylo to asi v 6.patře paneláku na pražském sídlišti, přistálo u okna dvoumístné vozítko s posádkou, která se sama nabídla poskytnout jim informace. Problém nastal, když na závěr chtěli zaplatit energií od Agnes, kterou by to mohlo stát život; ve vesmíru se platí energií, u nás ve hmotě penězi. Naši lidí odmítli, že to nebylo předem domluveno a obě strany se ihned telepaticky obrátili na galaktický soud; odpověď přišla během pár vteřin, nebyla zde povinnost zaplatit a UFO odlétlo s nepořízenou. To jen k dokreslení toho, že realita i v naší dimenzi je a byla vždy mnohem obsáhlejší, než většina lidí vůbec tuší.

Vše stvořené je buď inteligence sama anebo je inteligencí ovládáno. Mnohými jevy, událostmi a příběhy je člověku ukazovaná cesta a pravda. Po mnoho neděl, množná i po dva tři měsíce přesně na stejném místě, když autobus odbočil ze staré Karlovarské silnice přes vesnice na Žatec, viděla jsem přes čtvrtinu oblohy stejné uspořádání a stejné jakoby tvary mraků. To mně zaujalo a zírala jsem upřeně na oblohu asi tak, jako když chcete vidět u druhého člověka jeho auru. A pak jsem to spatřila a viděla to pak vždy na první pohled a bylo to úchvatné. Bylo vidět velkou majestátní bytost zřejmě živlu vzduchu rozprostřenou přes čtvrtinu oblohy, ležící, jak shůry shlíží k Zemi, provázenou svým komonstvem nebo rodinou, neboť bylo dobře rozpoznat vzdušné bytosti věku starého i mladého, které tuto bytost obklopovaly se všech stran. Jen na tom samém místě, na křižovatce, kde autobus vždy zpomalil, bylo vidět jakoby otevřené nebe; pár desítek metrů před a za křižovatkou se toto již spatřit nedalo.

Asi deset let před tím prožila jsem neuvěřitelně silný zážitek při velké bouři, která šla z Plzeňska přes Žatecko na Kladno, pokácela tehdy všechny chmelnice, nad kterými přešla, rvala se střech, co se dalo, vyvracela stromy. Bylo to přesně 11. 8. 1986 před večerem, kdy obzor na východě byl ještě jasný a čistý, zatímco od západu se valila mocná černá mračna nízko nad zemí, jakoby sevřené bojové uskupení vepředu s černým jezdcem, který jakoby poháněl ke zběsilé rychlosti. V oknech za zády byla tma a bitva, v okně před sebou zprava vnímala jsem, jak černé vojsko za burácení hromů a blesků pádí a ničí vše pod sebou a zahaluje dosud čistý obzor černotou. Ta síla, ta mocnost, ten spěch, to vědomé, inteligentní vedení bouře, ta přední linie ve tvaru černých jezdců na koních, jež procházela zprava téměř nad střechou domu, bydleli jsme v kopci, mně doslova srazila na kolena a já na kolenou, v nevýslovné pokoře a modlitbě (vyrostla jsem v rodině ateistů) uchváceně jsem sledovala tu bitvu v oblacích, dokud tma nezahalila vše. Druhý den časně zrána jeli jsme na pohřeb strýce do Mnichova Hradiště přes Prahu a lidé vycházeli ze svých příbytků a shledávali spoušť ve svých zahradách, na střechách. Jedna chmelnice nezůstala stát, v úžlabinách ještě ležely hromady velkých ledových krup.

Někdy v devadesátých letech ležela jsem v nemocnici s paní, která mi vypravovala svůj zážitek z Bulharska. Stála na balkoně, viděla na obzoru mráčky, že bylo horko a dusno, snažila se je svými myšlenkami přitáhnout blíž a vyvolat bouřku, což se také stalo a ona byla z toho vyděšená, protože pociťovala sílu spojení své mysli a té bouřky. Znala jsem knihu od E. Tomáše Milarepa a vyprávěla jsem jí, že Milarepa jako dítě byl dán svými rodiči do učení duchovního. Jako mladíka ho matka přemluvila, aby vyvolal bouřku a zkazil tak hostinu venku u příbuzných, kteří ji připravili co vdovu o majetek. Bouřka byla však nechtěně tak silná, že zabíjela a Milarepa odešel do hor, do samoty a až do konce života se kál. Živil se rostlinami a kořínky, jedl kopřivy, až dokonce z nich jednou zezelenal. Později měl své žáky, stal se tibetským svatým. Myšlenky jsou tvořivé síly, dá se s nimi tvořit i ničit, ať již to víme či ne, slova mohou i zabíjet. Proto je každý člověk odpovědný nejen za své činy, ale i za své myšlenky, i za své myšlení a cítění obdrží karmu. Ona paní nechtěla se poučit, zůstala ve své nevědomosti, nepřijala odpovědnost, zůstala u náhodnosti zážitku, nedospěla k zákonnosti, která je za tím. Z takového postoje zatím většiny lidí jsem stále překvapovaná a zklamávaná, jak lidé snadno zavrhnou vše, co neznají, co je neučili ve škole, co je nad jejich rozum, přestože jejich pocity svědčí o jiném. Rozum byl dán člověku jen pro pořádání věcí hmotných, pocity vedou člověka a orientují ho ve sférách nadhmotných a v nadcházející době jsou velmi důležité, neboť jen pocitově člověk pozná, že něco není v pořádku, neboť virtuální technika tak pokročila, že člověka stavícího jen na rozumu a na vjemech jen smyslů tělesných, lze snadno technikou oklamat, ale pocitově ne.

Jak rozdílně lze vnímat rozumem a citem, ukazuje tento příklad. Vyslechla jsem v rozhlase nějakého úředníka z ministerstva školství, jak horlí proti dílu Boženy Němcové, i Babičky, že jde již o věci zastaralé, v této době pro dnešní mládež přežité a že i jazyk a sloh jsou neumělé a prosté, dávno překonané. Dotkl se mne osobně ten nepřátelský postoj a velmi jsem se nad tím zamyslela. Po stránce rozumu jsem mu musela dát za pravdu, že jazyk a sloh jsou neumělé a prostičké, ale: jen po stránce rozumu. Němcová psala své pohádky, povídky i Babičku srdcem, a kdo umí číst srdcem, tak shledává v jejím díle poklad vícedimenziální, jakých zase ani u nás ani ve světě přebytek není a milióny lidí po celém světě toto vyciťují srdcem, proto také čtou a milují Babičku, jako prototyp ženy moudré, prosté, věřící pravou vírou, vírou srdce. Každého takového díla bychom si měli vážit, neboť nás spojuje s dimenzemi vyššími, nadhmotnými, ať již jde o dílo slovesné, výtvarné či hudební, jako je Smetanova Vltava či Dvořákova Novosvětská nebo jakou krásu vyciťujeme nad leckterými našimi předky ručně vyrobenými předměty.

A ještě něco, z raného dětství mám v živé paměti své duše velmi silný až mystický zážitek z pohádky Němcové, když při loučení prince Bajaji se svým koníčkem, který si za odměnu za své služby přál setnout hlavu, bílá holubička jako nesmrtelná duše koníčka se vznesla k nebesům. A není jistě náhodou, že v dnešní době se vydávají pohádky Němcové jen převyprávěné, tedy zbavené oné hloubky mystické, která v původním díle je; dnešní převyprávěči tuto hluboce mystickou scénu zcela vynechají a opíší zcela banálně, rozumově. Při tom právě pravý a původní účel pohádek bylo připravit a seznámit duši dítěte se světy nadhmotnými, andělskými i přírodními, proto víly, hastrmani, včeličky, duše vrby či hrušky spojené s duší člověka, a když se dítě tomuto poznání otevře v dětství, má z poloviny vyhráno pro pochopení světa Jednoty.

Vše kolem nás je živé a vědomé. Člověk je součástí přírody svou tělesností a je v jeho zájmu, aby žil s přírodou v harmonickém soužití, disharmonie je pak příčinou jeho nemocí. Kameny a hory někdy lépe chápou svůj účel, než mu kdy rozuměl člověk. Jednou přinesl na seminář ing. J. N. několik kamenů s tím, že si s nimi povídá. Přednášející L. K. jeden z nich uchopil, chvilku podržel a vrátil s tím, že ducha uvězněného v kameni osvobodil, neboť k tomu byl již zralý. Krátce po té jsem navštívila suterénní pracovnu, kde při jedné zdi byla sbírka velkých kamenů. Jeden z nich velkého čočkovitého tvaru, pískově béžový s cihlovým žilkováním vyzařoval veselost a byl zřejmě velmi upovídaný, ve chvilce jsme spolu komunikovali, říkala jsem mu Míček Flíček a ráda na něj vzpomínám. Pak mou pozornost zaujal velký kámen tvaru hranolu, který byl položen a byl v této poloze nešťasten. Právě příchozímu majiteli sbírky jsem toto sdělila, on ho postavil a následovala úleva kamene i v celé místnosti. Spolupráci jsem tehdy omítla, vycítila jsem, že majitel drží duchy uvězněné v kameni vědomě a záměrně.

Rostlinná říše je velmi štědrá, podobně i říše živočišná, obě svobodně dávají. Rostliny nabízejí možnost porozumět planetě i člověku samotnému. Při pojídání některých rostlin se ve vás spojuje jejich poznání s jinými formami vědění. U mnoha posvátných obřadů a rituálů používáte některé části rostlin Živoucí knihovny, abyste ji lépe pochopili. Jsou však takoví, kteří chtějí vládnout nad vámi, kteří si nepřejí, abyste shromažďovali více informací a stali se svobodnými. Z dobré věci, jako je záměrně rozšiřovat své vědomí, dělají něco špatného, čeho byste se měli bát a naopak, podporují léčbu léky, jedy chemickými, které otravují jak tělo fyzické, tak i astrální, takže člověk i proto nemůže dosáhnout vyššího vědomí.

Vstoupila jsem jednou do místnosti bytového úřadu a okamžitě mně zaujal rozrostlý tchýnin jazyk tísnící se v malém květináči, vysílal ke mně tak intenzivní volání o pomoc, že jsem nemohla jinak, a začala jsem omluvou, že ten tchýnin jazyk je velmi nešťastný a volá o pomoc k přesazení. Úřednice to přijala s velkým pochopením, že se k tomu chystá již dlouho a že ho tedy bezodkladně přesadí. Má záležitost byla hladce a rychle vyřízena. Plela jsem jednou skalku, když tu jsem zpozorovala červeného broučka a vzápětí jsem byla obestřena velmi zvláštním nezapomenutelným pocitem jakoby mimo realitu a současně jsem jakoby na okamžik ztuhla a nemohla se pohnout, dokud brouček, kterého jsem fascinovaně sledovala, nezmizel, pak vše pominulo. Až po mnoha letech jsem se dozvěděla, že vysoké vědomí (božské) se někdy promítne i do zdánlivě nepatrných tvorů, aby lépe poznalo své stvoření.

Před lety, ale už v této době přechodné, kdy anomálie počasí se stávaly častějšími a nápadnějšími, nafilmoval kdosi řádění jednoho z prvních tornád u nás a zaslal do TV, která toto několikrát odvysílala. Zprava obrazovky byl v popředí roh domu, za ním dům druhý, vlevo stromy ohýbající se a sténající v prudkém větru a uprostřed byl dobře pozorovatelný pohyb malého tornáda, jak útočí ve víru na oba domy. Byla jsem fascinovaná, neboť zcela jasně bylo lze pozorovat aktivitu živlu vzduchu jako vědomou, cílenou a inteligentní. Zatímco z domu v pozadí lítaly tašky se střechy a dům se otřásal a bylo z něj v opakovaných útocích serváno vše, co se dalo, na dům v popředí živel také opakovaně útočil, avšak jen z bezpečné vzdálenosti, nedostal se k němu blíže, obíhal v kruzích kolem něj zběsile, zatímco dům stál zcela v klidu, dá se říci pocitově v klidu majestátním. Ač se živel ze všech sil snažil, nemohl tomu domu ublížit, dům byl zjevně pod vyšší ochranou, TV to okomentovala jako zázrak.

My na základě všeho předchozího víme, že za vším kolem nás jsou univerzální kosmické zákony a že o zázraku může hovořit jen člověk nevědomý. V domě, kterému živel svou silou nemohl ublížit, žili lidé s čistou aurou, tedy s vibracemi vyššími, než měl živel je ohrožující a energetické vyzařování čistých lidí nebo i jen jednoho člověka z domu prostoupilo do okolí a zvýšilo vibrace energetického pole jejich obydlí. Známe zákon, že síla vyšší ovládá sílu nižší a síla nižší nemůže ublížit síle vyšší. Proto v době současné i v době bezprostředně přicházející, jedinou spolehlivou ochranou člověka a lidské pospolitosti malé i větší je čistota jejich aury a vysoké vibrace jejich energetických polí. To, co je nižší, bude silou vyšší očišťováno, projde očistcem vnějším i vnitřním, aby očištěné mohlo přejít a dál se vyvíjet na vyšší energetické úrovni, na úrovni Ducha a duše. Rozum lze přelstít, duši a její pocity ne a tak média mohou mluvit, jak chtějí, že UFO a mimozemšťané neexistují, když se dívám na TV a vidím nejmodernější letadla nejen Spojených států, ale i Číny a Ruska, ihned pociťuji, která jsou vyrobená ve spolupráci s mimozemskými, bohužel, toho levého zaměření. Více než stroje potřebujeme lidskost.

Jednou jsem se dívala na obrázek požáru a najednou jsem v ohni zpozorovala bytost ohniváčka, jak křepčí a raduje se. Obrázek jsem si z novin vystřihla a uložila, ale už nikdy jsem ho nenašla, chtěla jsem ho ukázat druhým. Asi to nebyla náhoda, protože podle mne každý, když by byl upozorněn, co má vidět, byl by ho tam také viděl. Mnoha událostmi a příběhy je člověku ukazovaná Cesta a Pravda.

Na Velikonoční pondělí roku 1990 se u nás v koši na prádlo v domku na Žatecku narodil kocour Vašek. Prožila jsem s ním a s jeho kočičí mámou téměř dvacet let života. Byl to nápadně krásný tmavě mourovatý kocour s krátkým bílým čumáčkem, širokou hlavou, krátkýma ušima, s bílou náprsenkou, bílými punčoškami na nohou a světle béžovým hebkým bříškem. Každého na první pohled upoutal svým vzhledem a zdrženlivým chováním, kterým se lišil od živočišnosti ostatních svých druhů. Až několik let před jeho odchodem z tohoto světa jsem se dozvěděla, že v něm přebývá lidská dušička, respektive její část. Jako mladý proháněl Vašek všechny kocoury ve svém teritoriu a jako starý byl napadán všemi mladými kocoury z okolí i ve své vlastní zahradě, to už byl částečně hluchý i slepý a ztratil bývalou mrštnost.

V mládí prodělal a přežil těžkou kočičí chřipku i otravu. Panicky se bál veterináře, který tehdy ještě jezdil za svými pacienty domů, mohl se až pominout, nechtěl se nechat ošetřit. Ještě na venkově jednou za svého mládí číhal na ptáčata pod jabloní, kde měli hnízdo. Pozorovala jsem ho, připravena včas zasáhnout. Ale ptáci o něm dobře věděli, a kde se vzali, tu se vzali, slétli se z celé zahrady a okolí a za velkého ptačího křiku zaútočili na Vaška v celých ptačích letkách. Toho se lekl, stáhl ocas mezi nohy, sklopil uši a běžel pod keři kolem domku za nebývalého křiku a náletů ptáků, až se dostal do bezpečí kůlny. Nějaký čas se ptáků bál a dal pokoj. Jednou jsme dělali táborák, to už bylo v Praze, v zahrádkářské kolonii v Suchdole, kde pobýval od jara do zimy se svou kočičí mámou, přes zimu jsme ho měli v bytě. Kolem ohně byly všechny židle obsazené, jedna zůstala prázdná, jak jsem pro něco odešla. Vašek bez váhání ji obsadil a zcela pozorně a zaujatě sledoval hovor kolem ohně přítomných duchovních přátel a nedal se ze židle vystrnadit. Jindřiška mi hned hlásila, že se svým lidským vědomím bere jako účastník besedy a tak jsem si donesla židli novou, Vašek vytrval v pozoru a seděl dlouho s námi.

Ke stáru se mu následky po prodělané kočičí chřipce zhoršily, měl rýmu a špatně dýchal. Radila jsem se s P., zda mám s ním zajet k veterináři, měla jsem strach, že návštěvu u veterináře nezvládne kvůli panice a svému starému srdci. Bylo mně řečeno, že příčinou jeho stavu je karma, léčba veterináře by byla neúčinná. Člověk, jehož duše byla převtělena do kocoura Vaška, velmi ubližoval zvířatům, zejména kočkám. Před jeho odchodem z tohoto světa ptala jsem se J. a bylo mi řečeno, že vidí oči necitelného člověka a že po této inkarnaci ho čekají ještě dvě kočičí inkarnace pro ponaučení.

S Vaškem jsem si často povídala a on pozorně poslouchal a otíral si hlavu o hlavu. Jak mně názorně poučil porozumět tomu, co je to vidět za roh, nad čímž jsem tehdy právě přemýšlela, jsem vypsala již na jiném místě. Ke stáru jsem ho několikrát denně masírovala od nohou a ocasu až po uši, to se mu líbilo, ulevilo se mu dýchání a posílilo ho to. Protože většinu života prožil na venkově, nedali jsme ho kastrovat. Přátelé se mi jednou ptali, zda to v pražském bytě nevadí, načež jsem bezprostředně odpověděla, že ne, že k stáru už se stal převážně duchovním, čemuž jsme se nasmáli, což on docela zjevně nelibě nesl. K odchodu z tohoto světa se chystal zcela vědomě a zjevně tři dny, to už ani nevyskočil na pohovku, kde měl svůj pelíšek, ustlala jsem mu tedy na zemi, ale vždy se do rána přestěhoval na holou podlahu blíž k mé posteli. Prožili jsme společně s Vaškem a Micinkou přes dvacet let oboustranně obohaceného života a i potom jsem několikrát pocitově zaznamenala, že mne zejména v noci oba střídavě přišli navštívit.

Po několik let jsme jezdili s duchovními přáteli každoročně na Karlštejn do Křížové kaple a přidali se k nám i rodinní příslušníci a známí, abychom vytvořili jednu skupinu. Že naprosto nic není náhoda, to jsme opětovně zjišťovali v přítomnosti dvou osob jasnovidných. Tak s námi stará místa navštěvoval mistr Theodorik, který maloval deskové obrazy v Křížové kapli, byla s námi zřejmě i individualita Arnošta z Pardubic, zpovědníka Karla IV., v této inkarnaci žena. Velmi ochotná mladá průvodkyně byla v jedné své minulé inkarnaci purkrabím na Karlštejně, byla s námi Šárka z doby prvních Přemyslovců, historická postava z dívčích válek, možná s námi byla i duše Slepého mládence. Jedné ženě udělalo se úzko a mdlo při pohledu z hradeb hradu do údolí, přítomná Jindřiška ji sdělila, jak by ne, když ji odtud kdysi shodili dolů za nějaký delikt. Já sama, když jsem stoupala schůdkami z nádvoří do velké černé kuchyně, měla jsem vjem, jak tudy běžím bosa, a kdosi mně mlátí po zádech pometlem, byla jsem zde kdysi pomocnicí v kuchyni; někdo mohl mít zde inkarnací několik a podobně by se jistě dalo vyprávět o mnohých návštěvnících našich hradů, zámků a jiných památných míst.

Jakmile je zážitek, příčina vašich utrpení nalezena a vynesena do vědomí, přestává být neurotizujícím stimulem, nebude nás ohrožovat do budoucnosti. Na J. se obrátila matka malého dítěte se žádostí o pomoc. Dítě začalo chodit do MŠ, s dětmi nekomunikovalo, schovávalo se, v noci nespalo, děsilo se noční můry, každý den to bylo horší a horší, prosilo, aby do školky už nemusilo jít, nechtělo jít ani tou ulicí. Jasnovidný zrak viděl na místě MŠ starobylý dvorec. Lidé živořící ze spálené vsi napadli za úsvitu tento dvorec, vyvraždili jeho lidi a vyplenili ho, vzpomínka na to zůstala v nevědomí dítěte a aktivovala se. To bylo matce sděleno s tím, že je třeba toto dítěti vysvětlit na jeho úrovni. Pak spolu chodili kolem toho místa a dítě opakovaně říkalo asi toto: omlouvám se všem za to, co jsem jim způsobil, prosím o odpuštění. Matka pak prosila za své dítě, za odpuštění a smíření, když do svého vnitřního chrámu si pozvala duše poškozené. To trvalo asi týden, pak se vše začalo mírnit, až vymizelo zcela a průběh dítěte ve školce se stal normálním, nic zlého se mu tam již nepřihodilo.

Asi tak před deseti lety se z bytu nad námi ozýval v noci delší dobu pláč dítěte, usilovný, přestrašený. Tenkrát mi ještě nic nenapadlo, ale když vloni začalo plakat noc co noc na tom samém místě dítě ještě o patro výš naléhavě a usilovně a matka ho tišila a neutišila, dítě se až pláčem zalykalo, to jsem již věděla, že to není náhoda a při nejbližší příležitosti ptala jsem se na příčinu a radu, jak pomoci. Jasnovidný zrak viděl, že na místě dnešních nových domů asi před dvěma sty lety stály zde bídné chaloupky košířské chudiny. Duše takového ubohého člověka bez prostředků a bez životních jistot, jemuž zemřel syn asi hladem a nemocí, se do těchto míst stále vracela a navštěvovala malé děti, myslíc, že je to jeho synek. Navrhla jsem, že duši toho člověka převedu na astrální úroveň, kam patří, ale ku podivu, Jindřiška navrhla jiné řešení, které jsme společně provedly, pracovaly jsme duchovně, s imaginací.

Měla jsem tomu člověku dát nějaké prostředky a pomoci mu najít práci, což jsem ráda udělala. Podala jsem mu ve váčku několik zlatých, jídlo a nějaké dárky a doporučila mu, aby zašel do nemocnice pod Petřínem k milosrdným sestrám, kde by mohl dostat práci. Zaradoval se a ihned se tam vydal. Jindřiška sledovala, že tam dostal práci jako údržbář, jeho duše již nebyla tak zkormoucená a nešťastná, naopak, protože pracoval dobře, zůstal na místě a dařilo se mu dobře. Při návštěvě dítěte bylo duši vysvětleno, že to není její dítě a návštěvy dítěte přestaly. Během týdne dítě přestalo plakat, a pokud ještě někdy krátce zaplakalo, pak jsem prosila Boha, aby seslal dítěti anděly na ochranu. Dnes již dítě nepláče.

Člověku mně blízkému přihodila se asi před pěti lety na Karlově náměstí v Praze nešťastná událost. Již starý muž chodil o holi, upadl v parku na trávník, bez pomoci nemohl vstát a zůstal tam ležet. Možná si mysleli lidi, že je opilý a tak mu nikdo nepomohl, a ještě ho dvě cikánky obraly o všechny peníze a karton cigaret, který si tam jel koupit. Až za tmy se mu z posledních sil podařilo zvednout a vyčerpaný, hladový a špinavý se dostal domů. Domluvili jsme se, že příště pojedu s ním. Za několik měsíců jsme tedy jeli, posadila jsem ho na lavičku do parku, aby nikam nechodil a šla jsem koupit chleba. Během deseti patnácti minut jsem se vrátila, na lavičce nebyl, proběhla jsem celý park, ale nenašla ho. Až jsem seběhla na chodník k tramvaji, viděla jsem, jak dává nějakému mladšímu blahobytně vypadajícímu muži papírové peníze. Už jsem tomu nezabránila, cizí muž rychle odešel, ať prý se nestarám. Že ho požádal o peníze, které si ten muž zapomněl a že mu je vrátí, občas ho viděl v sousedství. To mi ale už došlo, že to není samo sebou a při nejbližší příležitosti jsem obě příhody vyprávěla Jindřišce s tím, jak starému muži s holí nikdo půl dne ve středu města nepomohl vstát, ač kolem něj přešlo tolik lidí.

Zde mne J. přerušila, že 5 či 6 duší, které šly kolem, za něj prosilo a odpustilo mu, jinak by se živý odtud nedostal, neboť ho poutala těžká karma k tomu místu. Jasnovidný zrak zde v době pradávné viděl dvorec, který přepadli svévolně naprosto opilí raubíři, z chamtivosti a ožralosti připravili o život nevinné lidi, sekali meči, popravovali, on byl s nimi. Jeho duch si byl vědom toho, co udělal, vše mu bylo řečeno s tím, aby vše pochopil a prosil za odpuštění, což udělal. Musím uvést, že v tomto životě to byl člověk příkladně čestný, dobrý a spravedlivý. Protože osoby blízké mohou velmi pomoci vyprosit milost a odpuštění, bylo i mne řečeno, co mám dělat: Bože, odpusť této duši, nechť všechny duše na tomto území jsou v míru a smíru, Bože, prosím, smiř tyto duše. Bože, pošli na pomoc své anděly, ať mu pomohou se smířit; nechť jsou ozářeny všechny duše, které se tohoto účastnily. Bože, prosím Tě, uveď tuto duši na správnou cestu. Bylo třeba pracovat v představě, vizualizovat si toto místo a muži s karmou bylo doporučeno, pokleknout s pokorou před dušemi, kterým bylo ublíženo a prosit je za odpuštění a usmíření. Žádné další příhody se tomu muži na tomto místě již nestaly.

Vyprávěla jsem tento příběh všem dětem a vnoučatům i známým s tím, aby si vždy vzpomněli, jak prosba pro druhé je tím nejvyšším, co můžeme pro tu duši udělat, ani sobě tolik nevyprosíme, kolik vyprosíme pro druhé, neboť pro druhé je možno vyprosit mnoho milosrdenství, více jak pro sebe, že modlitba či prosba vyslovená v duchu pomáhá a může zachránit lidský život, aby si vždy vzpomněli a pomohli, když vidí člověka starého, nemohoucího, nemocného, bezdomovce, trpící zvířata, poničenou přírodu, běsnící živly, zločince a lidi škodící druhým a svému okolí, bezcitné a egoistické politiky, aby se ihned v duchu obrátili o pomoc Nejvyšší, s prosbou o boží požehnání, o osvícení oněch a jejich prozření, o pokoj, ochranu a mír, neboť prosby člověka vyšlé ze srdce a v pokoře jsou vyslyšeny a vždy pomáhají, zejména v těchto těžkých časech a čím více lidí bude tak činit, tím větší síly nabudou.

Byla jsem přítomná řešení i konzultacím o jednom případu mladého muže, který měl velké zdravotní potíže, které lékařské přístroje nezaznamenaly a doktoři nedovedli diagnostikovat a léčit. Když šel z jednoho takového vyšetření jako údajně zdravý, zkolaboval a upadl do bezvědomí ještě při východu z toho zařízení. Obrátil se na osobu jasnovidnou o pomoc. Ta postupně odkrývala různé příčiny, ale to podstatné zůstávalo jakoby skryté. Dočetla jsem tehdy bezprostředně před návštěvou J. knihu od V. Pittnerové o rodinné kletbě a tak jsem připomenula, zda nejde o rodinnou karmu, a šlo, hlavní příčina byla v babičce, karma zůstávala a přešla až do třetího pokolení. Jakmile příčina byla nalezena, pak se již plně dařila léčba i uzdravení. Byla to karma těžká.

Kdysi dávno v jedné vsi poblíž Prahy obvinili nevinného člověka a potrestali ho krutou smrtí naražením na kůl za přítomnosti všech obyvatel a babička zde tehdy hrála hlavní roli. V současnosti v její rodině i ve vsi se sešli aktéři této události. Bylo třeba pracovat s babičkou i členy té rodiny, věc jim byla vysvětlena, mělo dojít k pochopení viny, k procesu pokání a odpuštění, což se také stalo. Mladému muži se vrátilo zdraví, rodinné vztahy se zlepšily a dokonce jasnovidné vědomí zaznamenalo rozpuštění karmy celé obce, projasnění a jakoby jakési všeobecné oddechnutí a úlevu toho místa. Takže lze jenom doporučit, aby ve všech místech, kde došlo k nějaké obecné tragické události, která ještě zůstala v paměti obyvatel či je zaznamenaná v kronikách, aby bylo provedeno shromáždění, akt či modlitba za odpuštění, za usmíření a tím i rozpuštění karmy toho místa, tedy duchovní očisty území, neboť když očistu neprovedou včas, dobrovolně a aktivně lidé sami, provedou očistu místa síly přírody, živly, nic se neděje pouhou náhodou. Aby člověk, rodina, firma, obec a širší společenství a jeho území a celá planeta mohly přejít do nového věku Vodnáře, na vyšší vývojový stupeň, musí vše nejprve projít očistou, rozpuštěním karmy.

Když jsem se před lety dočetla v knize od Dr. Staňka Falzifikace a falzifikátoři českých dějin, že Rudolf II. na smrtelné posteli proklel Čechy a Prahu a že jeho kletba byla oprávněná a stále trvá, dost silně se mně to vnitřně dotklo, zejména když pravdivost obojího J. potvrdila. Za vlády Rudolfa II. zažily Čechy a Praha 40letý hospodářský a umělecký rozkvět od doby Karla IV. nevídaný. Vnímavé podvědomí mladého císaře zaregistrovalo, že v Praze a ve Vídni vládne rozdílná duchovní atmosféra. Atmosféra hledání nového byla pro Prahu od doby Karla IV. příznačná. Rudolf II. se rozhodl usídlit v Praze, čímž z ní učinil hlavní město habsburské monarchie. Vymanil se tím z přímého působení katolických ultrabigotů ve Vídni. V rámci přípravy na násilnou rekatolizaci Čech byl svou rodinou, ovládanou fanatickými katolíky, vyslán na výchovu do Španěl. Ultrabigotní, násilnická a autoritářská španělská královská rodina měla jej a jeho bratra naučit, jak se používá „svaté“ inkvizice v kombinaci s absolutistickou mocí k prosazení „katolické“ pravdy. Slib absolutní věrnosti katolické víře a podpory jejího šíření byl podmínkou, za kterou mu byla habsburskou klikou předána koruna. Pod stálými skrytými pohrůžkami bylo katolickou mafií monarchie na něm požadováno, aby s využitím moci jednal v rozporu s tím, co on sám považoval ze správné. Jeho velká historická zásluha pro Čechy a Prahu tkví v tom, že v podstatě těmto tlakům neustoupil; pokud tedy opravdu nemusel.

Stálý nátlak katolické strany, rozpory v duši a strach o život se však projevily na jeho duševní stabilitě, zvláště když pocit osamělosti a neporozumění u všech stran zaháněl alkoholem a galantními dobrodružstvími, zřejmě i proto se odmítl oženit, aby tento ventil sňatkem neztratil. V Praze na rozdíl od Vídně, byla cítit ve vzduchu činorodá atmosféra, která se vytváří vždy, když spolu soupeří několik duchovních směrů, avšak s nebývalým hospodářským rozkvětem země, jak to velmi často bývá, se připlížil duchovní úpadek. Vzdělaná elita národa ztratila zájem o Pravdu boží, její pozornost se obrátila k dosahování světských úspěchů všeho druhu, všeobecné kupčení rozkládalo ducha národa, převládlo rozhodování podle lepších nabídek k osobnímu prospěchu nad rozhodováním podle správnosti z vyššího pohledu neboli podle Pravdy boží.

Toto chování bez řídících duchovních principů vedlo k tomu, že se Pražané nakonec na základě „lepší“ nabídky přidali na stranu jeho bratra Matyáše a katolické kliky za ním stojící a sesadili Rudolfa II. z trůnu. Pražané a česká šlechta zradili původce nebývalého rozkvětu země a města. Za to je nemocný a v hloubi duše zraněný císař Rudolf II. proklínal na smrtelné posteli. Následný 30letý konflikt byl zákonitým důsledkem úpadku mravů neboli duchovních hodnot, neboli Pravdy boží, kdy na místo úsilí o povznesení člověka nastupuje bezzábranová rvačka o majetek.

Celkem třikrát v průběhu asi tři let při setkání s duchovními přáteli jsem toto téma otevřela se snahou o odstranění kletby. Ale vždy jsme se nějak od tohoto tématu odchýlili, až napotřetí se to povedlo. Bylo to ve středu 22. 12. 2010, tedy v požehnaném čase vánočním a proces odstranění kletby byl velmi obtížný a trval několik hodin usilovné duchovní práce, asi od 18 hod, až kolem 23 hodiny se povedlo. Od tématu jsme se opětovně odchylovaly a zase vracely, až se podařilo spojit s duší a duchem Rudolfa II. Jindřiška s ním rozmlouvala nahlas a velmi důrazně, vysvětlila mi, že jako duše jsme si rovny, že staré duše vesměs prošly posty králů a vládců. Vše komentovala, abych děj mohla sledovat a pomáhat, protože pomoci shůry bylo velmi potřeba.

Individualita Rudolfa II. odmítala tvrdošíjně odvolání kletby a odpuštění, překážkou zde bylo její velké ego, i když sama byla svou kletbou poutána. Od té doby se duše vtělila pouze 1x a zemřela jako batole, snad i trýznivě. Prosily jsme o pomoc Boží, o pomoc svaté Trojice, duchovní osobnosti a patrony země České, prosba šla i k Pražskému Jezulátku, až nakonec pomohla mimořádná síla Paladia Země České. Ke zrušení kletby nakonec Rudolf II. přistoupil a kletbu odvolal, když byl ujištěn, že lid v Čechách na jeho vládu dosud pamatuje v dobrém, když oprávněnost jeho kletby byla uznaná a když viděl český lid v pokoře skloněný při prosbě o odpuštění oprávněné kletby před svým zrakem, tak svou kletbu zrušil. Stalo se tak v noci okolo 23. hodiny 22. prosince roku 2010. Jindřiška se po té ještě podívala na některé inkarnace Rudolfa II. V jedné své inkarnaci byl Herodesem, zde dlužno říci, že historie jeho vinu zveličila (dle Staňka nedošlo k vyvraždění malých dětí v celém městě, což by se jistě objevilo v dobových záznamech a neobjevilo se; šlo zřejmě jen o několik rodin sekty esenských, z kterých Marie i Josef pocházeli, což bylo tehdy známo).

Že s dušemi zemřelých je třeba jednat rázně a důrazně, jsem se přesvědčila u případu Michaely, mladé a velmi příjemné ženy, která trpěla schizofrenií, takže občas v ní přisedlá cizí duše nabyla nadvlády, což se i navenek projevilo změnou v řeči. Sama byla ve spojení s léčitelkou, která jí pomáhala, avšak nemoc nebyla zdolána plně. Velké pozitivum z této nemoci bylo, že se Míša dostala na duchovní cestu. Konzultovala jsem toto s J. a ta poradila postup rázný a důrazný, ne dosavadní domlouvavý až laskavý k cizí duši, protože mrtvý musí poslouchat živého v jeho sféře, živý nesmí se stát nádobou pro duši mrtvého a nesmí se nechat jí vláčet, ve svém těle musí být silou suverénní. Proto je třeba mluvit k duši přisedlé asi takto: Rozkazuji ti, duše přisedlá v těle XY, odejdi z toho těla a více se nevracej! Poroučím tě Bohu a vše, co jsi tu nezvaný duchu zanechal, vezmi sebou a veškeré zlo, které jsi tu zanechal, nechť se v prach obrátí. Tyto dvě věci, a sice rozkazovací způsob a odstranění z těla nejen duše, ale i jakéhosi podkladku, či vajíčka nebo čipu, který zpravidla zanechávají po sobě, pomohlo M. k plnému uzdravení.

Vesmír je dokonalý, jde jen o hledání cesty, o volbu z mnoha možností. Optimální řešení je vždy předem dané. Já jsem, byl jsem a budu, tak lze si vždy říci a povznést se nad všechny těžkosti života. Nekonečná Božská mysl je vnitřním bytím Boha, Nejvyšší bytosti; celé stvoření je stejně tak nekonečné, a tvoří vnější roucho Boha. Vše stvořené je vnějším vyjádřením téže věci a společně tvoří jeden dokonalý celek.

Samoléčení se živly. Pracujeme v duchu, v představě. První léčivý živel je voda. V představě si stoupneme pod veliký vodopád někde v horách, vibračně na úrovni svatého křestu, voda prochází všemi těly či energetickými poli a odnáší negativní energie z těla a světelné aury do země. Voda je symbol ohebnosti a prostupnosti, meditace ve vodě pomáhá proti křečím, kolice apod., lze si představit i koupel v moři. Živel ohně nám pomáhá při nedostatečné imunitní reakci na virus apod. Nejlépe v horizontální poloze si představíme Slunce: Pane Bože, prosím Tě, dovol andělu Slunce, ať prostoupí celé mé tělo a prohřeje všechna místa a rozkmitá ta místa, kde je nedostatek energie a představíme si ty zářící a teplé paprsky, jak tělo prohřívají. Při cvičení se živlem vzduchu představíme si volné prostranství, kde vane vítr, požádáme, aby se kyslík v našem těle dostal na ta místa, kde je ho potřeba, lze požádat i o provětrání těla, aby všechny odpadní plyny odešly a všechny tkáně se řádně okysličily. Živel země dává tělu pevnost a stabilitu, živel země zesilujeme v těle uzemněním tak, že zemi pod sebou prociťujeme a spojíme se s ní chodidly, případně zapustíme v ní kořeny a požádáme, aby vibrace země do nás vstoupily, a kde je třeba pevnosti, aby zesílily. Nakonec vždy poděkujeme.

Za každou nadčasovou vírou stojí skrytá skutečnost, jejíž osvětlení je třeba hledat s velkou opravdovostí. Naše nevědomost o existenci andělů nezpůsobí jejich neexistenci, jen nás uzavře před jejich působením. Říše andělů představuje jednu z cest vyvíjejícího se života. Smysl andělského vývoje je dovršení, dokonalost v radostné službě, jejich těla jsou éterická. Cesta člověka pokračuje dalším vývojem směrem k lásce a moudrosti. Lidé se stávají silnějšími v překonávání disharmonických sil a zla v sobě. Čím víc se člověk napojí na přírodu, tím čistší bude jeho vyzařování, protože přírodní bytosti nemají žádné ničivé emoce. Andělé jsou nesmrtelní, cesta jejich evoluce je však náročná a zdlouhavá. Andělé, kteří bezprostředně člověku pomáhají, tvoří skupiny andělů: přírodních, stavitelů formy, inspirujících; andělé lásky jsou strážní andělé, andělé léčení, bohoslužeb, zpěvu a andělé zrození a smrti.

Andělé zasvěcení přírodě zabezpečují její oživení a neustálé znovuzrozování. Dozírají na bytosti živlů a na roční období. Mohou přinést déšť anebo zmírnění počasí ve vybraných oblastech. Pokud lidstvo dělá chyby ve své nerozvážnosti či nevědomosti ve svém chování se k přírodě, nemohou zabránit záplavám ani zemětřesení, neboť nevzali bychom si nikdy poučení a nenaučili se správně používat a starat se o dary přírody. Stavitelé forem pracují z 5. dimenze, z úrovně čistého myšlení. Andělé inspirace mají auru zbarvenou planoucími odstíny západu slunce, jejich vytříbený smysl pro krásu se projevuje ve vibrujících myšlenkových formách, které posílají na Zemi. Inspirované myšlenky se pak pospojují s představami básníků a umělců tak, že se čistá idea projeví krásou formy. Božské sny dokážou povznést skladatele ducha do vznešených úrovní anebo zavést do svatyně tvořivých podnětů. Lidem se andělé inspirace dávají poznat jen zřídka, jsou výlučně soustředění na proud inspirace a harmonie, který má zasáhnout aspirující jednotlivce.

Andělé lásky stojí nám nejblíže a bezprostředně nám slouží, vedou nás, vysílají léčivé paprsky, povzbuzují a harmonicky nás nalaďují. Strážný anděl má velký význam pro náš pokrok, je ve spojení s mistrem, který je učitelem našeho paprsku. Od něho dostáváme rady prostřednictvím naší intuice a vnitřního přesvědčení. Vede nás po dlouhé cestě sebe překonávání se, a když přijdeme do síně zkoušek, je naším zasvětitelem. Ochranné anděly rozeznáváme podle zlatavého vyzařování v srdečním centru a růžově zbarvené aury. Každá lidská bytost je pod dozorem určité skupiny ochranných bytostí; svého osobního anděla strážného dostává lidská bytost až tehdy, když začne vědomě usilovat o duchovní růst. Člověk pak může svého anděla strážného srážet sebou dolů; měla jsem jednou nezapomenutelný vjem, jak anděl strážný naříká, drží se za hlavu a lomí rukama, tuším, že šlo a andělíčka ženy, která nedbala na dobře míněné rady proti magii.

Andělé léčení jsou zahaleni světlomodrým zářením, jejich úkolem je pročišťování zanesených oblastí v našem éterickém těle, aby tok kosmických energií mohl nerušeně ovlivňovat vnitřního i vnějšího člověka. Nemocnice a sanatoria jsou obklopené tímto léčivým světlem; svým čistým vlivem působí změnu a vyrovnání v atmosféře, mění depresi na naději, přivádějí trpící duše k novému vnitřnímu míru. V blízkosti nemocnic se nacházejí alespoň tři andělé léčení, avšak modlitby pacientů a prosby příbuzných přitahují další bytosti, které přebírají jednotlivé případy. Nejprve si ujasní, zda pacient má být ze svého těla vysvobozený, anebo když jeho čas ještě nepřišel, nemoc zastaví a pak se pokouší osvětlit vědomí pacienta a zároveň vnuknout lékařům správnou diagnózu a postup léčení. Přicházející nová rasa bude schopná telepaticky se spojit s energiemi andělů léčení s takovou jistotou a přesností, jako když zapneme rádio a naladíme se na přenos určité stanice.

Andělé náboženství zahalují skupiny lidí na všech místech, kde se sejdou, aby vzývali Ducha božího. V době bohoslužeb vedou vyzařování shromážděných, povzbuzují účastníky k aktivnímu užívání duchovních sil třeba tak, že ustrašené osvobodí od jejich sebelítosti, toužícím po pravdě dostane se vnuknutí a rozšiřují vyzařování i do celého okolí, takže kdo se ocitne v takto nabitém energetickém poli, pocítí vnitřní mír. Mezi anděly inspirace je skupina andělů zasvěcená hudbě, většinou se hovoří o hudbě sfér, netvoří ji orchestr, ale chór. Mystici hovoří o tom, že planety, hvězdy a galaxie se pohybují v rytmu hudby sfér, celý vesmír pulzuje hudbou a překypuje životem. Ve vyšších dimenzích je kvalita každého tónu melodická a povznášející, vlny hudby se vylévají na všechny bytosti ve vyšších sférách. Zpěvy chóru podobají se na nádherné chorály a často je lze slyšet v úrovni pozemské v březnu. Zpívají srdcem, hovoří z ducha a vnitřní ucho člověka je stále obrácené k hudbě sfér, naše vyšší Já si je neustále vědomou těchto rytmických kadencí. Písně se posílají každému, koho neprávem uvěznili anebo musí snášet trápení bolestné nemoci. V hodině, kdy vychází Slunce na Velikonoční ostrovy, zní triumfální chvalozpěvy obrovského chóru.

I když nebeskou hudbu vědomě vnímají nemnozí, účinky zpěvů na vývoj vyššího vědomí lidí dá se pozorovat. Aurické vyzařování andělů zpěvu tvoří v jemných tónech duhu. Hudební skladatelé v lidském světě zaznamenávají tyto písně, jako i duchovní inspiraci, blaženost lásky i požehnání sebe překonání se. Wagner byl nejvýš citlivý na zvukové obrazy nebeských chorálů, též mystický umělec Cézar Frank, též Pták Ohnivák od Stravinského je neobyčejné dílo, obsahuje staccato-části, které znějí jako bušení na bránu vnitřních mystérií. Když se zpívá Hallelujah od Händla, vždy se zapojují i andělé; vyzařování tohoto díla je napojeno přímo na Krista.

Andělé narození a smrti převyšují co do velikosti, krásy a duchovního vývoje všechny posledně jmenované anděly. Poslední obraz, který vnímáme před vstupem do hmoty, je oduševnělá tvář orámovaná aurou oslepujícího světla a první bytost, která nás pozdraví na prahu duchovního světa, je opět tento svatý strážce. Používají specifickou energii za účelem spojení duše s dětským tělíčkem při narození a při odpoutávání se duše od tělesné schránky při smrti. Andělé knihy života zaznamenávají všechny naše myšlenky a přání, řadí naše zkušenosti nasbírané v každé inkarnaci. Andělé karmy zakreslují obrysy nadcházejícího života; patří k mocnostem, které bdí nad zákonem příčiny a účinku. Každá pomoc, která se člověku dostane, pochází od Boha, ať už je zprostředkovaná anděly nebo lidmi.

Všude tam, kde se na Zemi nacházejí důležité čakry, kola energie, jsou přítomni duchové kol energie, zejména na pólech a určitých místech podél rovníku; vykonávají dokonce dozor i nad jižní Kalifornií, pomáhají při práci na nové rase, která se zde vyvíjí, a zásobují ji energií. Jiní z nich připravují Jižní Ameriku jako vlast pro přicházející zlatý věk. Existují i andělé spravedlnosti, milosti, modlitby, míru a jiní.

Z času na čas přicházejí do našeho rozměru bytosti z nebeských říší, aby splnili určité úkoly; takovým byl zřejmě i případ Johanky z Arku. Někdy nás pomáhají zachránit před pravděpodobnou smrtí úrazem v bouři, mlze apod. Hlubší znalost o obyvatelích nebeské říše vyplývá z touhy po jasném poznání. Už samotný fakt, že jejich existence upoutává naši pozornost, poukazuje na to, že jsme připravení stanout na prahu jejich odhalení. Když se sami procházíme naplněni pokojem přírodou a naše pozornost je obrácená k Nejvyššímu, naše vyšší Já hledí na svět přes otevřené brány smyslů. Mysl se vyjasní, emoce se sladí s jásavou radostí a harmonií přírody a naše fyzické smysly se pomalu zostřují duchovním zrakem. Přírodní dévové rozvíjejí radostnost podobným způsobem, jako lidstvo rozvíjí lásku.

Můžeme se nejprve v duchu zkoncentrovat: Tato vycházka je věnovaná Boží přítomnosti ve všem, co mne obklopuje. S touto myšlenkou chci pozorovat krajinu kolem sebe. Bůh dýchá těmito stromy, z těchto polí. On je Duch, který dává, aby ptáci zpívali a vítr svištěl. Jsem tak naplněná pozorností a nasloucháním, že jak mne zahalí nějaká bytost, budu ji vidět a cítit. Přírodní andělé udržují zemi zelenou, krásnou a úrodnou. Andělé živlů se dělí na mnoho podskupin, např. andělé úrody, počasí, ročních období, duchové hor, stromů, vod; ze zkušenosti mnoha lidí je známé, že prosbou vyslanou k andělům deště, bouřky, místa apod. se stalo, že déšť ani bouřka či vichřice neohrozily prosící. Bytosti, které přinášejí pomoc, ochranu a mír lidským příbytkům, jsou ženské přírodní dévy, andělé.

Rozum není nejvyšší orgán a nejdokonalejší schopnost člověka. Člověk dostal ještě o mnoho víc. Dostal duchovní srdce. Když si tento orgán nenechal zakrnět, ale udržuje ho čistý, může komunikovat s vyššími světy prostřednictvím citu, činů a událostí. Tento dialog je tak čarovný, že se mu možná nevyrovná ani zázrak, který se může odehrát mezi ženou a mužem. Vnitřní tlak způsobí, že lidé proniknou do oblastí, jaké byly dosud vyhrazeny jen náboženství, filosofii a psychologii. Věda vstoupí na území, které bylo v minulosti přístupné jen adeptům, prorokům a mystikům. Objeví se nové, univerzální vědomí. Jedna z nově objevených úrovní reality bude říše andělů. Je povzbuzující se dozvědět a vyciťovat, že nejen osvícení příslušníci lidské rasy bdí nad zvolna vyvíjejícím se pozemským světem, ale jsou to i zářící obětaví strážci andělských říší. Lidé nejsou jediné stvoření Boží.

Starý i Nový zákon svědčí o existenci a nezištné službě andělů, též v Kabale se vzpomínají často a s velkou úctou. Kniha Enocha z apokryfů nás spravuje o těchto bytostech, též Sokrates, Platón, Augustin, Hieronym, Paracelsus, Thomas Moore, Shakespeare a mnozí jiní před nimi i po nich jako Homér, Tales, Pythagoras, Jakub Böhme, Swedenborg, Weinfurter a mnozí další. Lidstvo představuje jen jednu z mnoha linií evoluce, jen nepatrný zlomek z celkového Božího plánu. Proč by pro člověka mělo být těžké chápat existenci jiné vývojové linie stejně tak přirozenou, jako je přirozenost lidská.

Andělé jsou čisté bytosti a jejich neobyčejná duchovnost je uschopňuje působit jako prostředníci mezi nebem a zemí. Vědomí andělů je orientováno vertikálně, zatímco člověk dosud pozoruje život z horizontálního hlediska. Avšak i člověk svým vývojem uskuteční vertikální vědomí. Člověk je stále ještě hluchý a slepý k vnitřní nádheře toho, co jej obklopuje, protože jeho vědomí je ještě příliš zotročené fyzickými smysly.

Bylo by naivní se domnívat, že starobylé národy po tisíciletí po celé zemi přinášely oběti a stavěly katedrály něčemu, co existovalo v jejich fantazii a neprojevilo se ve hmotě. Naši předkové měli ve skutečnosti z komunikace s vládci živlů a s přírodními bytostmi velmi hmatatelný užitek, ba toto spojení bylo pro ně mnohdy životně důležité, např. při orientaci na moři i v poušti, inspirací při využívání bylin i nerostů, varování před přírodními katastrofami, přinášením zpráv aj. Lidé nepředstavují jediné stvoření Boží. Poznání o dalších říších života rozšiřuje náš obzor a zvyšuje úctu a úžas před Duchem Nejvyšším, který stvořili lidi, a ustanovil jim anděly za strážce.

Andělská evoluce také má stupně zasvěcení, jako je tomu u evoluce lidské. Bytosti živlů (viz kap. Elementární bytosti, část. 2.) obdrží nižší i vyšší zasvěcení, stupeň po stupni, až nakonec stanou na stupni andělů; při tom musí překonat více stupňů, nežli lidé. Pro člověka přináší zasvěcení sebou nezbytnost odříkání a dosažení nových úrovní vědomí, tedy hlubšího vhledu sebe překonáním. V andělském vývoji zvětšují iniciační stupně individuální vědomí a otevírají a posilují nové schopnosti potřebné pro vykonávání svěřených úkolů. I andělé mají přirozené sklony a záliby, mají i své duchovní hierofanty a panovníky. Když lidé procházejí životními zkouškami či neštěstím, měli by si vzpomenout na anděle, kteří jsou vždy připraveni poskytnout svoji nebeskou pomoc, radu a útěchu. Naše vnitřní a vnější snahy obdrží nové podněty, když budeme vnitřně tiší a budeme přemýšlet o kráse a čistotě andělů, o jejich nezištných službách, vykonávaných v kráse posvátnosti.

Přírodní dévové rozvíjejí radostnost podobně, jako lidstvo rozvíjí lásku. Když už víme o bystrých a živých bytostech vznášejících se a poletujících přírodou, můžeme je pozvat i do našich zahrad. Tam, kde se jim dostane uznání a ocenění, rozvíjejí se zahrady ve zdraví a kráse. Normálně se dévové na rušných místech nezdržují, neboť je tam prána příliš řídká. Ale vždy je můžeme požádat o pomoc, ochranu a požehnání v případě potřeby, např. o ochranu příbytků v čase živelné události.

Život je snaha po dokonalosti. Evoluční plán nás žene k pokroku, zlepšení, zvládnutí našeho já a našich schopností ke správnému používání našich duchovních sil. Když dospějeme k poznatku o nekonečném zřídle života, vstupujeme do učení, které nás připraví na adeptství. Od té chvíle jsme pod vlivem zasvěcenců a jsme inspirováni ideály a ušlechtilými cíly, učíme se žít užitečný život. Při zasvěcení do individuálního rozvíjení božskosti rozlišujeme 7 stupňů. Prvních pět obvykle překonáváme ve fyzickém těle, poslední dva uskutečňujeme na vyšších úrovních bytí.

Zasvěcenec je ten, kdo dosáhl bezprostředního poznání a vědomí Božího Ducha. Hloubku vnitřního poznání určuje stupeň zasvěcení. Mistr dosáhl zasvěcení 5. stupně, pán 6. stupně a bůh absolvoval všech 7 velkých zjevení božskosti. Učenci a duchovní jako Pythagoras a Lao-Tse byli mistři, Ježíš Kristus a Gautanama Buddha pány. Bible hovoří o bohu Jehovovi, který, ač byl dokonalý, není Duchem Boha, ke kterému se modlíme. Mistři učí, že bohové musí projít ještě mnohými zasvěceními, než se jejich duch sjednotí s Věčným Zdrojem. Mistři jsou vedeni pány a tito zase bohem některé speciální linie. Úlohou zasvěcence 7 stupně je vysílat sílu, lásku a čisté myšlenky; vesmíru věnuje svoji pozornost a světu svoji pomoc.

Země je řízená ušlechtilými bytostmi, které na Zemi dosáhli mistrovství anebo převzali odpovědnost. Mistři jsou strážci národů i jednotlivých oblastí lidské činnosti. Známý je mistr Hilarion, který inspiruje ty, kteří pracují na nových nástrojích pokroku, nejen v medicínské vědě. Mistr Jan přijímá opravdové hledající pravdy za kandidáty k přípravě na světové služby. Duchovní hledající vedou i mistři Lao-tse, Aténa, Mohamed a Ramakrišna, učí příslušníky svých národů. Techniku duchovního léčení vyučuje mistr Dratzel. Hovoří o tom, že všechny naše choroby pramení z nesouladu našeho způsobu života s božským zákonem střídání aktivity a odpočinku. Aktivita se musí vykonávat ve správné míře, jinak vznikne napětí a chaos. V období odpočinku si obnovujme duchovní energii. Pokud se tak nestane, vyšší vedení tělesných funkcí se ztratí, rozum pak pracuje bez nadhledu a emoce začnou být náhlé a kolísavé, až se nakonec tělo stane neschopným. Naopak napojením se na zdroj energie se naučíme přijímat léčivé proudy přírody a zdravý život a rozumné stravování nám mohou zabezpečit fyzické zdraví.

Ježíšova matka Marie patří též k adeptům, je mistrem všech problémů, se kterými jsou konfrontované ženy, které věrně plní roli nezištné ženskosti, při pomoci v bezpečí a blahobytu rodiny. S její pomocí se rozšíří poznání o plánování porodnosti a též, jak je možno proměnit porod v radost z dosavadní bolesti. Mistr zvaný Tibeťan bdí nad starými moudrostmi a zvyky, které mají být hlouběji pochopené masami. Mistr Elison je žena neobyčejných schopností. Vede lidi, kteří přicházejí do našeho fyzického světa jako vyslanci s určitým poselstvím. Mistr Serapis posilňuje a povznáší náš svět tím, že ho nabíjí myšlenkovými formami, což senzitivní jedinci vnímají jako inspiraci zaměřenou k vnímání krásy a umění. Pomoc v této oblasti lze vyvolat přímluvou: Kéž by nekonečná inspirace ke kráse, k souladu a k pravdě zavála a osvítila mé vědomí. Děkuji.

Mocní páni nám posílají energii, inspiraci a povzbuzení ze svých duchovních oblastí. Mistři vykonávají jejich vůli v náš prospěch. Jejich vyzařování je možno pocítit zejména v čase Vánoc a Velikonoc. Cestou náboženství putuje pán Ježíš Kristus. Mistr Ježíš dostal své 6. zasvěcení nanebevzetím. Teď je pán Ježíš Kristus pánem duchovní energie, která působí na vnitřní probuzení lidstva k vědomí věčných hodnot. Pod Kristovým vedením zažijí mnozí velké změny, celé naše blaho leží v Kristových rukách. Jeho zářivé světlo zalévá všechny vnitřní světy nepřetržitým proudem světla a lásky.

Dosud plně neovládáme všechny Bohem nám dané smysly. Šestým smyslem zachytáváme vjemy, které patří k oktávám světla, zvuku a bytí nad 3D. Intuice, jasnovidnost a jasnosluch, pokud jsou chápané správně, fungují jako vrozený šestý smysl. 7. smysl označuje schopnost, která umožňuje duši opustit vědomě fyzické tělo v čase spánku. To se děje vždy, když mistr svolává žáky na vnitřní shromáždění anebo k převzetí zasvěcení do nějaké práce.

Avataři, vůdci duchovního vesmíru, jsou se svými žáky na Zemi převážně v telepatickém kontaktu. Pokud je potřebná jejich přítomnost na Zemi, přicházejí nepoznáni v lidském těle. Při takových misích působí jako tichý, ale silný magnet, jehož síla přitahuje nějaké příležitosti v určitém směru. V určitých chvílích, které vyžadují jejich zásah, se svým žákům zjevují. Existují početné zprávy o vizích Krista od osob, které se vrátily od prahu smrti, nebo byly zázračným způsobem zachráněny před neštěstím či nesprávným rozhodnutím. Žák se nemá stát na mistrovi závislý, má se naučit důvěřovat sám sobě. Úcta a oddanost patří mistrovi, uctívání patří jedině Bohu.

Duchovní školení umožní člověku rozvinout mistrovské a božské síly, které by v něm jinak dřímaly nevyužité. Velmi jednoduchým cvičením, při kterém ráno i večer jako první i poslední myšlenky posíláme světlým zářícím bytostem; tím si zlepšujeme svou duchovní bdělost a zvykáme si na přítomnost zářících bytostí. V poledne proniká atmosférou vliv slunečního logu, pána Slunce a náš milující a úcty plný pozdrav pánovi přírody může velmi zintenzivnit naše přijímání jeho životodárné energie. Každá modlitba, meditace či hodina ticha nás vede k užšímu duchovnímu souladu s duchovními mistry. Největší vnitřní štěstí, jaké si lze představit, je vědomí, že tvoříme světelné body ve velké síti zářících pomocníků.

Vztah andělů k člověku se nikdy nezměnil, mají s člověkem andělskou trpělivost. Ale změnili se lidé. Ztratili vše jednoduché, upřímné, dětské. Země je dnes šerým koutem v Božím království, jehož obyvatelé ze samé pýchy a samolibosti sami se vydělili z velké rodiny stvoření. Lidstvo je ve vztahu ke všem vyšším civilizacím, lidským i andělským, v tak smutném postavení, jako někdo, kdo si stojí na hadičce s přívodem vzduchu a dusí se a zároveň odmítá každou pomoc od okolo stojících a odmítá otevřít oči, že kromě něj už nic víc neexistuje.

Podmínkou ke komunikaci s duchovními světy je znovu získat opravdovost srdce a čistotu úmyslu. Kdo v sobě učinil tu tichou revoluci, kdo nestaví nic nad to, co je hlavní, kdo nezabil v sobě smysl pro Krásno, koho srdce a nezištnost plane touhou po ryzosti, kdo má dost sebedůvěry být věrný tomu, co cítí; kdo se odhodlal bojovat se vším temným a především se svými slabostmi; kdo učinil rozhodnutí, že se mu nechce víc žít, když by neměl sloužit Spravedlnosti a Lásce, ten je roven hrdinům starých bájí a tomu nebesa pomáhají.

Být zlým, to je lehké. Ale být dobrým a neklesat na duchu vůči zlobě světa, to vyžaduje úžasnou sílu, lásku, čistotu, obrovský vnitřní oheň. Kdo po té vezme do ruky meč pravdy a štít čistoty a odhodlá se k činům, pocítí, že nějaká něžná a mocná inteligence rozpřáhla nad ním svá ochranná křídla, bude vnímat, jak neviditelné ruce dláždí jeho cestu. Jak budou jeho tužby silné a v souladu s Řádem, události a okolnosti jeho života se počnou řetězit a vycházet mu vstříc tak zázračným způsobem, že budou zjevně reagovat na jeho vnitřní postoje a rozhodnutí. Bude to, jakoby stál v dešti s ostatními a přeci nezmokne, zůstane uprostřed světa a přeci nebude ze světa.

Vstupujeme do věku, ve kterém bude skutečnost andělů všeobecně uznávaná stejně jako nekonečný Duch Boží; tento vývoj je již zřetelný v literatuře současnosti. Když hledání Pravdy povýšíme na náš celoživotní úkol, přemění se na neustále se rozšiřující osvícení, na neustále se rozšiřující vědomí o realitě Univerza.

 

P ř í m l u v y, ať již prosby či modlitby, přijaté z duchovní sféry ku pomoci v různých nepříznivých životních situacích pro nás, či pro naše blízké, v tomto čase transformace a pro tento čas. Pomáháme-li, tak vždy skrytě, nenápadně.

 

Neznáme-li příčinu utrpení: Bože, já jsem se musela něčím provinit. Nevím, co zlého jsem komu udělala, ale asi se to stalo a já nemohu na to přijít. Odpusť mi mou vinu, upřímně Tě prosím, dovol, abych plně pochopila, že stala se mou vinou bolest, trýzeň i žal bližním. Dovol, Matko Boží (Otče, Ježíši Kriste), abych se podobným chybám dokázala vyhnout. Odpusť mi a můžeš-li, pomoz mně i bližním v naší nouzi i bolesti, prosím Tě o Tvou milost a milosrdenství, veď mne prosím nadále cestami lásky, odpuštění, milosti, prozření a smíru. Děkuji Ti, Matko, za všechno, čeho se mi dostává, nechť se děje vždy a ve všem vůle Tvá, ne má. Děkuji. Amen.

Říkat si to několikrát denně a vždy před usnutím a hned po probuzení s velkou vírou, že mi to den za dnem víc a více pomáhá.

Matko Boží, přicházím za Tebou a prosím o Tvou milost, přivádím Ti ducha, jehož bolest a trýzeň i mne bolí, prosím Tě a přimlouvám se za XY, nechť její duch je upevněn v těle a duše, které napadly tělo, odevzdávám Tobě. Prosím, pomoc této duši. Věřím ve Tvé milosrdenství, které konáš ve své spravedlnosti od věků do věků. Smaž trýzeň, která mne tíží u této duše, přijmi tuto duši. Nechť je uvedena na správnou cestu. Nechť prozře, aby se sama mohla k Tobě obracet. Děkuji. Amen.

Bože, uděl mi dar smíření, nechť přijdou všichni, kterým jsem nějak ublížila, ať již vědomě či nevědomě. Bože, dej mi sílu, ať všem těmto bytostem odpustím. Bože, dej sílu všem těmto bytostem, nechť mi odpustí. Pošli nám na pomoc své Anděle, nechť nám pomohou se smířit. Nejlépe je vést všechny prosby a modlitby z otevřeného duchovního srdce, ze 4. srdeční čakry, vizualizovat si posvátný chrám srdce a obdarovat všechny, kterým jsem ublížila, vrátit majetek, peníze, šperky, hrady, chalupy, pozemky, doly, veškerý majetek, který jsem v minulosti neprávem uchvátila a jak vracím a obdarovávám duše, kterým jsem takto ublížila. Amen.

Jsem v Bohu a Bůh je ve mně. Duchem jsem částicí Boha, proto jsem úplně zdravá. Ovládám jako nesmrtelný duch své tělo. Moje tělo je úplně v mé moci. Bůh ve mně pronáší slova léčebná: Jsi zdravá! Nemáš bolesti, nemáš obtíže, jsi prostá zánětu a teploty! Zdraví je mým rodným právem.

Všechno je Bůh. Jsem Jeho nepatrnou, na něm plně závislou a jemu 100% odevzdanou boží myšlenkou. Šťastny ať jsou všechny bytosti. Óm. Praxe a rada Buddhova: každodenně vysílat na všechny světové strany myšlenky přející všem bytostem ve všech světech mír, blaženost a požehnání – tím se uvádíme do harmonie s celým světem.

J. A. Komenský: Otče, byla-li má horoucí přání pokušením pýchy, nebo hříchem pýchy, odpusť. K Tvým nohám skládám své poblouznění. Děkuji Ti za láskyplné vedení a za všechny drahé bytosti, které jsi mi postavil do cesty. Žehnej jim, úpěnlivě Tě prosím, chceš-li.

Bože, přicházím za Tebou ve svém srdci a prosím Tě o Tvou milost, přimlouvám se za XY, prosím pomoz této drahé duši, matce, prosím za její uzdravení a navrácení do života v její milující rodině. Děkuji. Amen. Panno Marie, odpusť mne, mým synům, mému manželu. Omlouvám se svým dětem XY, za vše, co jsem jim kdy způsobila. Prosím, doprovázej stále mé blízké, pošli nám na pomoc své Anděly, ať moji rodinu doprovázejí a vedou blízké správnou cestou, děkuji Ti, Panno Marie, za Tvoji pomoc. Amen.

Matko Boží, prosím Tě, nechť je z mé paměti vymazáno vše, co se pronásledování a štvanic týká. Matko, smaž všechno, co ještě v mé paměti proti Tobě je. Nechť jsou provždy tyto časy smazány Tvou milostí, o kterou Tě z celého rdce prosím. Odpusť mi, v Tebe věřím, v Tebe doufám, aby i mé osvobozené Já mohlo konat Tvé svědectví. Děkuji, Amen.

Bože, odpusť mi magii a všechno mé konání činěné proti Boží vůli. Láskou k Tobě rozpouštím veškerou černou magii, uvržení, trýzeň, bolest a všechno zlé, čeho jsem se dopustila vůči svým bližním. Bože, nechť světlo Tvé otevře vědomí mého ducha a já Tě uzřím v celé Tvé kráse. Odpusť mi a můžeš-li, smaž veškerou bídu a zlo, kterého jsem se dopustila. Jsem velikou hříšnicí. Prosím Tě o tvou milost a milosrdenství, prosím Tě o tvou přízeň, prosím Tě o poslání Andělů, aby mne v kteroukoli chvíli mého bytí jenom k Tobě vedli. Děkuji. Amen.

Oslovuji i své Anděle, aby konali, co potřebuji, bez oslovení a vyzvání k pomoci nemohou sami působit na hmotné úrovni a nezapomínám nikdy na vizualizaci všeho. V duchovním chrámu srdce lze požádat o pomoc Ježíše Krista, přistoupit k němu, požádat a poděkovat o lék pro svého muže, pro švagrovou, o lék na oči, případně požádat, aby sám ji potřel oči apod. Do rukou Tvých vkládám své uzdravení. Děkuji. Amen.

Matko Boží, prosím, nechť český národ se dočká osvícených hlav. Miluji tento národ, tento lid, nechť se nám dostane osvícených hlav. Věřím v Tebe, na Tebe se obracím, rodičko Boží, smiluj se nad tímto národem. Děkuji. Amen.

- Posílám lásku těm, kteří to potřebují v této těžké hodině. Děj se vůle Tvá. - Dobrý můj Bože, laskavá a milující Matko, veď mne prosím, ze tmy do světla. - Za dar osvícení a ducha svatého, prosím Tě a děkuji, Otče náš. - Děkuji Ti za Tvou lásku, za Tvé vedení, za Tvou pomoc na cestě. - Pane Bože, dej mým nejbližším, příbuzným a známým lásku a zdraví a mne dostatek trpělivosti. Denně ráno říkat. - Děkuji Ti, Matko Boží, že jsi mne zbavila veškerých zdravotních obtíží. Díky Boží milosti jsem zbavená všech zdravotních potíží, díky Bohu jsem pružná a lehce se pohybuji. Jsem zdravá, šťastná, plná radosti a svěží síly. Děkuji za to Nejvyšší moci. Já a Matka Boží jedno jsme. - Vše, co je ve mne a kolem mne proti řádu Božímu nebo Bohu, nechť se rozpadne a v prach se obrátí. - Prosím Tě, Bože, o sjednocení mé vůle s Tvou. - Vše je dobré. Mé pravé Já je zcela silné a zdravé. - Pane, nedávej mi nic, než to, co chceš Ty a čiň jenom, co chceš a jak chceš. - Prosím Tě, Otče, pomoz mi, sejmi ze mne slabost a náklonnost k jídlu (alkoholu, drogám), vím, že bez Tvé pomoci toto nezmohu. - Prosím tě mé nejvyšší Já o vyčištění od negativních energií a bytostí. - Já a Otec jedno jsme, pracujeme spolu. - Bože, věřím v Tebe, vše, co se děje s mou sestrou, nechť je v Tvém řádu. Prosím Nejvyšší moc o plné a trvalé zdraví. Přeji si být úplně zdravá. Děkuji. Amen. - Bože, předávám Ti s láskou tyto bytosti (přátele, nepřátele, politiky, kleptokraty, škůdce apod.), lépe jim pomůžeš, požehnej jim, prosím, nechť prozřou ze tmy do světla. - Nechť jen boží láska z této sféry září (představit si domov, školu, zaměstnání, banku, sněmovnu, nemocnici). - Bože, nechť je tato záležitost - tento výzkum - ve Tvém řádu. - Bože, ty rozhodni, zdali se tak stane. - Bůh je moje síla. - Ó Bože, přimlouvám se za tyto duše, Bože, pomoz jim, prosím. - Bože, odevzdávám Ti tyto bytosti, lépe jim pomůžeš. - Prosím Nejvyšší sílu, abych viděla svou nepravou víru. - To, co ke mně přichází z Tvé vůle, přijímám, co není z Tvé vůle, odmítám, nechť to odejde (úzkost, úraz, bolest). Žádám Tě, Ježíši Kriste, nechť Andělé mého muže sestoupí a pomohou této drahé duši, nechť vejdou v něj a pomohou mu s tím… vizualizovat si a vnímat přítomnost a dotek boží. - Bože všemohoucí, odstraň a zavrhni zlo, které nás navštěvuje a trýzní. Ať Tvé milosrdenství zklidní všechny duše přítomné v tomto místě, ať s námi dlí Duch svatý. - Bože, dej sílu těmto duším, ať si odpustí, smiluj se nad těmi dušemi, pošli jim své Anděle, ať dají jim sílu ke smíření. V Tebe věřím, k Tobě se obracím o pomoc. Děkuji. Amen. - Bože, ať hmotných statků se ctí se mi dostane a já mohu toto svědectví uskutečňovat. Děkuji. - Proti nespavosti: Tvoje myšlenky jsou v klidu a ty usínáš. - Jíst vědomě: Co jím, to mne posiluje a léčí. Děkuji Ti za tyto dary. - Ráno i večer prosit o duchovní ochranu a dostane se nám ji. - Bože, nechť Tvoji Andělé, kteří bdí nad tímto tvorem (duchovní léčba zvířete, zde kocoura), nechť sestoupí a pomohou k jeho uzdravení. - Pane, vím, že se po smrti setkám s tím, kdo je drahý duši mé.