Obsah 3. části

S t a r é z l a t é č a s y III.

aneb

Návrat ztraceného syna a dcery – Nové zlaté časy: rok 2012 a dál

 

O b s a h:

  1. Velcí zasvěcenci

  2. Duše národů, duše Východu a Západu, hierarchie duchovních bytostí

  3. Svatý Grál

  4. Pohádky, báje a mýty

  5. Mystika

  6. Ježíš Kristus a cesta mystická

  7. Praktická mystika, práce se sny

  8. Návrat ztraceného syna a dcery - vývoj člověka od zvířete v božství

  9. České země z pohledu duchovního, poslání Čechů

  10. Karma, zákon příčin a následků, karma profese a místa

  11. Léčba duchem, přímluvy *

  12. Nové zlaté časy – rok 2012 a dál *

  13. Epilog: Problémy v životě lidí a společnosti, jejich příčiny a řešení - III. *

  14. Moudra *

  15. Bibliografie *

* - bude ještě zpracováno či doplňováno

x x x x x x x x x

Rozum chápe jen to, co člověk vnímá nedokonalými tělesnými smysly.

Zevní svět je ale dočasný, pomíjející a proto rozumové požitky jsou též dočasné a pomíjející.

Celá materialistická věda je založena jen na zevním smyslovém poznání, má proto jen dočasnou a pomíjející platnost.

Klamné vědecké poznání dává lidstvu i falešnou kulturu, umění bez krásy, hudbu bez harmonie,

život bez ducha a city bez lásky. Kdyby se takto pokračovalo dál, zvrhlo by se lidstvo v původní polozvířecí stav.

Materialisticky založený člověk myslí jen na svoje požitky, jeho cit je otupen, svědomí ubito,

zodpovědnost zničena a žádná občanská morálka to není schopna spravit. Morálka je jen jedna a ta tkví ve víře a v přesvědčení, že člověk má nesmrtelnou duši a že musí po smrti v té či oné formě nést odpovědnost

za všechny svoje skutky učiněné na úrovni pozemské. Tato víra není jen vírou, je věčnou pravdou

a kdo lidem tuto víru a pravdu bere, ponese za to odpovědnost, ať vědec, umělec, učitel, novinář či politik.

V honbě za hmotným ztratili lidé západní civilizace starou duchovní cestu, odkud, kam a proč jdou.

Naše vnitřní podstata je povahy duchovní, věčné a touží po štěstí pravém a nepomíjejícím.

To se však nachází v oblasti citu a ne rozumu, ve světě duchovním a ne ve světě hmotném.

 

Kdysi dávno, byls, člověče, ve světě příčin ve svém domově. Ale tvoje bázeň a odpadnutí od Boha

zahnalo tě ven, do světa účinků. Taková je pravda o Pádu vysokých duchů.

Před Pádem vytvořil sis karmu, a sice stupněm svého odvrácení od Boha. Těch málo, kteří nepadli,

působí na všech planetách širého prostoru. Třeba bys padl nejhlouběji, vždycky v tobě zůstala skryta

jiskra duchovního vědomí – je též tvým svědomím, ona ví o tvé karmě, vede tě temnotou světa hmotného

a ona tě jednou vyvede ze tmy do světla, ze světa hmotného, do světa bytostí duchovních,

do života tvůrčího a věčného. Lidé jsou bohy, ale nevědí o tom, neboť

svým vědomím jsou ve světě hmoty a ne v Duchu, jemuž jedině je to známo.