Správné myšlení

Nejvyšší síla na světě je myšlenka. Lidská myšlenka je prostředkem a silou všemohoucí. Je vlastně člověku jediným prostředkem, kterým lze dosáhnout všeho. Největší úkol při tom má obrazotvornost, neboli představa či imaginace, která je skutečnou silou magickou a silou tvůrčí. Obraznost je jediná božská síla, která člověku zbyla po odloučení se od božství. Je to zároveň ale i moc, která ho může a musí jednou spojit se Stvořitelem. Myšlenka lidská se pohybuje na vyšší vibrační úrovni, nežli svět hmotný, na stejné úrovni, na jaké pracují i síly magické. Magická síla myšlenky je jedním z největších tajemství přírody, ba jedním z největších tajemství vesmíru vůbec, jaké kdy bylo člověku odhaleno. Lidem zasvěceným byla známa již ve starých dobách, byla majetkem některých kast, zejména kněží.

Původcem všeho, co činíme, je myšlenka. Myšlenka je skutečnou reálnou silou, jako jakákoli jiná síla fyzikální, má své zákony, pohyb, překážky, stupně a účinky. Následky myšlenek jsou důležité a vědět a znát je, patří k prvnímu stupni zasvěcení. Je to jedno z největších tajemství světa, větší tajemství, nežli všechny vymoženosti materiální vědy, neboť myšlenka je síla, která vše ovládá a to dle duchovního zákona, kdy každá síla vyšší nebo jemnější ovládá všechny síly nižší a hrubší. Proto myšlenka a obraznost čili imaginace jako síly vyšší a jemnější ovládají veškeré hrubé síly pozemské čili fyzikální. Proto lidská myšlenka, správně vedená a vyslaná, ovládá vše hmotné. Myšlenkové síly se šíří kulovitě na všechny strany a letí prostorem bez překážky obrovskou rychlostí. Svou myšlenkovou sílu čerpá člověk z neviditelného centra Ducha, neboli z kosmického Univerzálního vědomí, chceme-li použít jazyk moderní doby, který proniká celý vesmír, viditelný i neviditelný oku člověka. Lidský mozek je jen zevním, hmotným aparátem vysílací a přijímací stanice.

Myslící člověk neustále okolo sebe a v sobě vytváří astrální obrazy, které poutá do svého okolí či je vysílá do svého těla nebo do prostoru i vzdáleného. Lidská duše je dvoupolární, jedním pólem je spojena s kamou, čili s principem žádosti a druhým pólem s duší božskou. Tím je dána její dvojí úloha: na jedné straně má sloužit zevnímu rozumu a tedy světu a na druhé straně má svou mysl obracet do svého nitra a sloužit tak Bohu. Touto dvojí úlohou správně prováděnou se stává člověk mystikem. Kdo to činí, žije harmonicky a nemůže přijít do sporu ani se zákony společenskými ani s duchovními. Takový člověk nalézá ve svém nitru mír a klid, jež jsou mu odměnou po shonu všední práce ve světě zevním a jež ho sbližují s Bohem. Lidská myšlenka je tvůrčí magická síla duše a proto s ní máme zacházet co nejopatrněji. Lidskou myšlenkou lze ovládnout mysl, tělo, naše okolí i osud. Myslit opravdu dovede jen ten, kdo umí své myšlenky držet na uzdě.

Lidská myšlenka a lidská obraznost jsou nadsmyslové síly, které má každý, ať jim věří či nevěří. Ten, kdo jim věří, předčí ve všech směrech svoje současníky. Kdo jich užívá vědomě, musí vždy zvítězit nad těmi, kdo je neužívají; to je zákon. Mnozí užili těchto sil bezděčně, a přesto měli veliké úspěchy. Když chci něčeho dosáhnout, musím si stále sama sebe představovat ve svém hotovém úspěchu. Toto je magický klíč ke všemu. Obsahuje myšlenku i imaginaci. Myšlenka bez obrazu je prázdná, málo životná. Má-li být účinnou, musí mít tvar, čili obraz. Vše, co kolem sebe vidíme, je výsledkem něčí imaginace. Myšlenka je matkou skutků. I každý špatný čin vzniká z představy nebo myšlenky a tudíž mnohem horší je poskvrňování se myšlenkami nežli skutky nebo slovy. Proto je nutno ovládat svoje myšlenky. Kdo to nesvede, je marné chtít osvobodit se od vášní a náruživostí, když kořen všeho zla je v myšlence.

Podle obsahu svých myšlenek se spojujeme se všemi lidmi, kteří mají podobné myšlenky. Tím si nejen věc žádanou přitahujeme, ale i v astrální úrovni vytváříme svým myšlením tzv. myšlenkové tvary, to jsou oživené formy a žádosti, které se jednak rozletují do celého světa a vtírají se do vědomí lidí a jednak se kupí kolem nás a tím nás neustále navádějí buď k náruživostem, nebo ke skutkům dobrým, podle svého obsahu. Kdo rozsévá myšlenky dobré, tvoří si tím bezděčně dobrou pozici, kdo rozsévá myšlenky špatné, volá na sebe odplatu v podobě trestů, ztrát, nemocí. Kdo tedy jen pomyslí na ženu cizího, či jen v duchu přeje někomu nezdar či smrt, již tím se dopustil onoho zlého činu, protože představa zcela postačuje a otvírá dveře ke skutkům zlým. Proto všichni zakladatelé velkých náboženských soustav nabádali k ovládání myšlenek.

Síla myšlenky. Ve všech starých zachovaných tradicích je sdělováno, že člověk měl na počátku božské síly, jak jsou líčeny i v bibli. Člověk byl v přímém styku s Bohem a s nejvyššími bytostmi nám neviditelných duchovních hierarchií a vládl svou magickou mocí nad celou přírodou. Ale po pádu z celé té skvělosti zbylo jen to, co nyní známe: síla myšlenky a obraznost. Avšak i tyto dvě schopnosti stačí k tomu, aby se člověk mohl opět spojit s kosmickým vědomím a tím dosáhnout svých ideálů a cílů. Myšlenka a imaginace jsou dvě tvůrčí síly a je třeba umět je užívat a pěstovat. Dokud věci neexistují v myšlence, čili v představě, nemají základnu a nemohou se projevit ve hmotné dimenzi. Je ale třeba, aby člověk postupoval krok za krokem, aby myslel stále výše a nelpěl na svém dosavadním stupni vývoje.

Myšlenkové síly jsou nejmocnější síly jak na nebi, tak zemi, uvádějí v činnost zákon souvztažnosti. Jsou to mocnější síly, nežli jsou planetární vlivy. Kdo myšlenkové síly nezná, nebo kdo nemá vytrvalost, trpělivost a víru, stává se hříčkou osudových vlivů a ve všem jim podléhá. Vítězí vždy vnitřně silný. V astrální úrovni počnou klíčit na základě zákona souvztažnosti síly, které po čase způsobí takové okolnosti a poměry, že se jakoby náhodou naskytne příležitost uskutečnit myšlenky ve hmotném světě. Musíme jen být pozorní a stále bdít.

Ovládání myšlenek je klíčem ke všemu dobru a ke každému úspěchu. Naše školská výchova neví o tom nic, staré učení se během staletí a tisíciletí ztratilo. Jsou dva druhy myšlení, dva druhy lidí, kteří se liší svým myšlením: myšlení v obrazech a myšlení ve slovech. Myšlení v obrazech je mnohem pokročilejší, neboť do astrálu jdou již naše hotové představy, a nejen slova, z nichž se tam představy teprve vytvářejí. Proto vliv představ na jemně hmotnou úroveň je mnoho násobnější. Podle svého obsahu se naše myšlenky promítají buď do říše astrální, jež je nám svými vibracemi nejblíže a je také nejhrubší, anebo do říše duševní a duchovní.

Myšlenky týkající se věcí hmotných a hmotného života a také myšlenky a představy zlé a neřestné, vnikají do astrálu a zůstávají tam, aby nesly své ovoce. Myšlenky ideálnější a vyšší, jako vynález k prospěchu všech, nebo představy umělecké, spojené s krásnem a dobrem, vystupují již do světa duševního a jejich ovoce je vždy dobré a přináší svému původci užitek, duchovní zisk, radost a štěstí. Myšlenky nejčistší, obsahující představu Božství či božských vlastností, pronikají až do říše duchovní a přetrvávají tam dlouhou dobu. Jejich ovocem je nejvyšší blaženost a mohou nést své ovoce již za života pozemského. V jakémkoli tvaru si Boha představujeme ve svých mystických cvičeních (3.část), v tom tvaru se nám nakonec Bůh objeví tváří v tvář a my s ním můžeme rozmlouvat jako bratr s bratrem.

Vrháme-li své myšlenky do světa duchovního, uskutečňují se tam, aby nám již na zemi přinesli ovoce v podobě pravé cesty mystické, která se nám otevře a na které poznáme, že Bůh není veličinou pomyslnou nebo jen ideální, ale právě tak skutečnou, ba skutečnější, než kterákoli bytost pozemská; to je potvrzeno tisíciletými zkušenostmi mnohých a mnohých mystiků.

Myšlení slovy je způsob myšlení nesprávný. Velkou obraznost mají všichni umělci, též lidé, kteří čtou povídky a romány; co čtou, to vidí zřetelně před sebou jako ve filmu. Člověk myslící v obrazech má stále se měnící představy toho, nač myslí. Velká představivost je výhodou, ale není-li spojena s vůlí udržet jednu představu delší dobu, je překážkou soustřeďování se, koncentrace. Vše tedy záleží na naší vůli udržet si správnou představu delší dobu, netěkat z jedné věci na druhou. Chybou je slabá vůle a také duševní lenost. Když dovedeme ovládnout své představy, nemá na nás i nejhorší pokušení vliv. Každý musí vyvinout své osobní vnitřní síly duchovní a duševní sám, nikdo jiný to za něj udělat nemůže. Potřebuješ-li něco, neskládej ruce do klína, přitahuj svojí myšlenkou potřebné, chop se každé příležitosti, která se ti naskytne, abys potřebného dosáhl. Tvoje myšlenka přinese ti právě onu příležitost k dosažení cíle; pak bude na tobě záležet, zdali se té příležitosti uchopíš.

Myšlenka, pokud nebyla vyslovena, je magnet, který má tím větší přitažlivou sílu, čím více závaží k němu přikládáme. Přitažlivost roste, opakujeme-li myšlenku, vždy stejně a ve stejném směru. Myšlenka ztrácí z devět desetin svou přitažlivou sílu, jakmile ji vyslovíme hlasitě. Hlavně vyslovení takové tajné myšlenky před lidmi, kteří nám nepřejí. Mlčení je síla, mlčení je moc a povinností duchovědce je mlčet a tajit plány, které má do budoucna, ať se týkají čehokoli, i zdraví. Myšlenkou vysílanou jedním a týmž směrem lze dosáhnout zlepšení poměrů i spojení s osobami, které jsme si vysnili. Lze jí dosáhnout manželského spojení podle našeho ideálu. Přičemž muž i žena musí složit svou touhu do lůna božího a nepřát si osobu určitou.

Kdo chce začít používat myšlenkových sil, měl by začít nejdříve s věcmi malými a snadnými a musí mít k tomu neochvějnou víru. Zázraků není, jsou síly přírodní a síly nadpřírodní, které uvedeny v činnost, zdají se nám zázračnými. Za starých dob a ještě ve středověku bylo období víry. Nyní máme období zevního rozumu, který jevy nadsmyslové popírá. Dnes je ve světě sta a tisíce lidí jasnovidných a lidí s nadpřirozenými schopnostmi – a přece většina lidí, dav, o tom nic neví nebo nechce vědět, nebo to popírá. Zasvěcenci a Mistři existují dnes jako dříve, jenomže nevystupují veřejně, jen mezi svými a odtud ovládají evoluční vývoj všech národů a světa a řídí jej, ovšem na pokyn a vnuknutí Nejvyšší síly. Je třeba ještě vědět, že všechny naše činy a myšlenky jsou zapsány do naší životní knihy. Každý má své konto s věčností, ony sloupce: má dáti – dal, z nichž konečná suma nás informuje přesně, ve které oblasti jsme dlužníky, ve které jsme dárci, dobroději. Podle osobního konta se pak naplňuje i náš život a osud. Kořen všeho zla je v myšlence.

Užijeme-li mocných myšlenkových sil vždy jen k dobru, třeba i k vlastnímu prospěchu, ale vždy tak, aby tím nebyl nikdo jiný poškozen a budeme-li činit vše s upřímností a poctivými úmysly a láskou, obdržíme od Nekonečné síly dobro trvalé, které poroste, čím více poroste naše víra v úspěch. Víra je totiž největší duchovní silou - víra i hory přenáší. Na počátku nebývají výsledky ani velké ani rychle proto, že člověku chybí víra, že se vše vyplní, oč žádá. Výsledek je vždy úměrný naší víře v něj. Pravá víra je nejvyšším darem božím a největší milostí, kterou si lze zasloužit. Nemá-li člověk víru, měl by tedy v prvé řadě o ni Nejvyšší moc žádat. Takovou žádost vyslovujeme nejlépe před usnutím, větou krátkou, jasnou a vždy stejnou. Sebedůvěra čili víra ve vlastní schopnost a úspěch je předním činitelem v našem snažení, v našem vývoji. Autosugesce je upevněná víra jednotlivce nebo celých skupin lidí v něco správného ale i nesprávného. Autosugescí trpí skoro celé lidstvo, protože autosugesce se v mnohých formách kryje s pojmem předsudku. A předsudky jsou největší metlou lidstva. Jazyk je nutno krotit právě tak jako naše myšlenky, neboť jazykem lidským lze páchat rovněž velké zlo, ale přece jen ne tak veliké, jako myšlenkami, které jdou všemi směry do prostoru a jako morová nákaza šíří zlo a zlé předsudky třeba u miliónů lidí. Proto je nutno krotit nejdříve myšlenky.

Často opakovaná pozitivní myšlenka, ve které tvrdíme to, co si přejeme dosáhnout, přivodí hmotné výsledky, aniž zpozorujeme, jak se to stalo. Tuto znalost nesmíme zneužít, nesmíme uškodit nikomu a ničemu, jinak sklidíme sami to, co jsme zaseli, čili karmu. Kdo vysílá myšlenky zlé a nenávistné, spojuje se automaticky se zlými magickými elementy a způsobí sice zlo, ale ono se k němu vrátí, tak jak nás o tom poučuje přísloví: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Myšlenky vždy přitahují to, co obsahují: stejné přitahuje stejné, to je zákon. Tak jako představy statečnosti chrání nás před nehodami a nezdary, tak také naše myšlenka strachu a obav zcela jistě přitáhne ztráty všeho druhu, které tak dojdou svého naplnění na rovině hmotné. Smutné myšlenky přitahují smutek, radostné radost. Fyzické síly jsou neutrální a jen podle našeho nasměrování pracují pro dobro nebo pro zlo. Každý, kdo pracuje s těmito silami vědomě, buduje si citlivější přijímací i vysílací stanici. Kosmické vědomí pak lze si představit jako světovou univerzální vysílací i přijímací stanici. Napojením se na centrální univerzální stanici lze získávat vědění o všem, co se dělo, děje a bude dít. Toto umění ovládali a ovládají osoby jasnovidné, media, proroci, indičtí jogínové i mnozí křesťanští světci.

I když se člověku podaří jen na zlomek vteřiny spojit s kosmickým vědomím, už to je obrovský zisk, neboť v onom zlomku vteřiny vtéká do duše člověka nejvyšší dobro v podobě vnuknutí. I když zpočátku člověk neškolený se domnívá, že spásná myšlenka je jeho, nevadí, jde o to, aby se jí řídil, pak se dostaví úspěch. To je výsledek magie myšlenky. Nutno ještě podotknout, že vůle zasvěcence vždy splývá s vůlí boží. Každý duchovně pokročilejší člověk hledá nejprve vůli boží. Kdo ji poznává a zná a řídí se jí, není již slepcem, nebloudí, nenaráží hlavou do zdí. Tak jako lze vůli parlamentu najít v zákonech, které vydává, tak zákony, jimiž se řídí vše stvořené, obsahují vůli Stvořitele, boží vůli. Evoluce člověka a světa je vedena určitými zákony a zákonitostmi; tak, jako se uplatňují v přírodě, uplatňují se i v říši lidí a nelze činit žádných skoků, ale postupovat dle určitých zásad, zákonitě. Kdyby každý o těchto věcech vážně přemýšlel, muselo by dojít k naprostému mravnímu převratu na celém světě. Lidstvo by zavrhlo svůj nynější sklon po hmotných a tělesných požitcích, nebo by je alespoň zdravě mírnilo a obrátilo by se k věcem vyšším, duchovním, v nichž spočívá vývoj, evoluce člověka, budoucnost. Boží vůli nelze jinak poznat, nežli spojením se s Bohem, s vibracemi Nejvyššího kosmického vědomí; čili odvrátit svou mysl od světa a soustředit ji do nitra, na své Já.

Kdo je pronásledován osudem, dopouštěl se jistě chyb a neměl správné vnuknutí, inspiraci. Řídil se zevním rozumem, který je omezený a velmi často chybuje. Jsou lidé, jimž správná inspirace byla dána do vínku již při narození: velcí umělci, vojevůdci, odvážní vynálezci a podnikatelé a jiní vynikající lidi. Každý může nějak vyniknout, často je skrytý talent ukryt hluboko v duši, a dokud se člověk nenaučí správně myslit, dotud neví ani o svém nadání. Nemáme proto zanedbávat dřímající vlohy své duše a máme se naučit správně myslit, čímž změníme podmínky svého života a najdeme zakopané hřivny. Jak lze toho dosáhnout? Spojením lidské duše s kosmickým neboli univerzálním vědomím, čili s božskou oblastí.

Tajná nauka, říkejme jí duchovní věda, byla ve svém rozkvětu známa u všech starých kulturních národů, zvláště Egypťanů a Indů. Ve starověku se jí učilo ve zvláštních školách: u Izraelitů to byly školy prorocké, v Evropě škola Pythagorejská a mnohé jiné. Ve středověku a novověku tyto staré nauky se uchovávaly a pěstovaly v některých klášterech a v tajných a mystických společnostech, jako byli například Rosikruciáni a Zednáři. Velkou chybou bylo, že po francouzské revoluci skoro všechny duchovní nauky byly zavrženy jako věci příčící se lidskému rozumu a odkázány do říše pověr. Dnes se studium duchovních věd (indické védy) ve všech kulturních zemích obnovuje a s velkým úsilím se hledají zapomenuté pravdy a prameny. Věda materialistická uznává jen malou část duchovního poznání, které vzniklo inspirací, nikoli rozumovým bádáním na úrovni hmotné, jak to činí moderní věda. Současný rozvoj zejména kvantové fyziky objevuje, že ve vesmíru existují neznámé síly, které působí mimo známé fyzikální zákony. Objevuje, že pevnost hmoty a její neprostupnost je jen relativní;  bylo již prokázáno, že existují jiné životní úrovně nad naší úrovní hmotnou, čili že existují pro nás neviditelné světy.

Všechna náboženství vždy učila, že nad světem hmotným existují světy neviditelné, vrcholem je svět božský, kterému byla daná mnohá jména dle toho kterého náboženství. Staří národové měli své zkušenosti s těmito nadsmyslovými světy a silami. Jenom v moderní době je lidský rozum zdánlivým vladařem, protože nemůže pochopit to, co jej přesahuje; to prostě jen zamítá, popírá, zesměšňuje a zlehčuje. Velmi pohodlná receptura. Ale časem se dostavují následky nadvlády rozumu. Materializmus a ateizmus ovládly lidské mozky a tato jejich nadvláda za dvě stě let vyvolala odklon od náboženství a tím současný úpadek veškeré morálky, nárůst agrese, nemocnosti, zhoršení životního prostředí, výkyvy počasí atd. Kdyby její nadvláda pokračovala i nadále, mohla by způsobit i úpadek celé civilizace.

Nejvyšší síla či Nejvyšší Moudrost si vždy umí najít cesty, kterými vede lidstvo zpátky k sobě. Původ všech sil je v Prasíle, křesťansky v Bohu a lidský rozum je v těchto oblastech příliš omezený, není schopen poznat jejich podstatu, protože není schopen poznat jejich původ. Už v 19. stol. poznala věda, že vlastně všechny síly jsou jednotou, že žádná se nemůže ztratit, nýbrž jen proměnit, transformovat v sílu jinou. Moderní věda je plodem zevního rozumu, proto je omylná.

Dnešní církve jsou jen zevními organizacemi, které chtějí udržovat lid ve víře, každá ve své – ale zapomněly, jak se to má dělat. Dříve, dokud kněží byli zasvěcenci, adepty a mistry, bylo to něco zcela jiného. Jsme obklopeni neviditelným světem obrazů, ve kterých se zrcadlí celá historie lidstva a též vše, co se na Zemi i jinde dělo od počátku světa a jen stupeň jasnovidnosti nás dělí od objevení největších tajemství a záhad. Všechny věci mají kolem sebe auru (informační pole) lidskému zevnímu zraku neviditelnou. Ale lidská duše vnitřním zrakem v jistém stavu jasnozření postřehne tuto auru a obrazy, jež jsou v ní obsaženy. Každá věc, zdánlivě mrtvá, je takto spojena s univerzálním kosmickým vědomím čili s oblastí vševědoucnosti a jasnovidec ve stavu nadvědomém vidí pak i historii tohoto předmětu nebo tvora. Prasíla je přítomna všude a ve všem, ale není všude projevena ve stejném stupni dokonalosti.

 

Myšlenka a představa. Staré mýty, báje, pohádky, pověsti a zkazky a zejména staré duchovní nauky stávají se náhle skutečností zakotvenou v realitě. Věda duchovní stojí nade všemi ostatními vědami, neboť se zabývá studiem sil jemnějších a vyšších, které ovládají vše, tedy i síly pozemské. Důsledkem takového poznání je i odhalení původu člověka, jeho poslání na Zemi, smyslu jeho života, smyslu a cílu lidské evoluce. Odhalují se i mnohá náboženská tajemství, která až dosud mohla být jen předmětem víry.  Člověk se hrubě pověděno, skládá z těla, duše a ducha. Lidský duch je podstaty nesmrtelné a všechny jeho vlastnosti jsou božské. Tyto jeho vlastnosti se dosud nemohou v člověku projevit, neboť jeho duše a tělo nejsou tak pročištěny a zdokonaleny, aby mohl přijímat jemné vibrace duchovní. Nicméně tato síla v člověku je a dává mu v prvé řadě vůli a rozum a schopnost myšlení a schopnost obraznosti. Myšlenka a obraznost jsou jemnější vibrace než všechny síly fyzické a proto jsou nad nimi a ovládají je.  Každá síla vyšší a jemnější ovládá sílu nižší a hrubší. Je to zákon platný ve světě viditelném i lidskému zraku neviditelném. Jako magnet přitahuje železo, tak každá myšlenka přitahuje to, co obsahuje; každá myšlenka je spojena s duševním obrazem. Každý vynálezce, než sestavil ve hmotě svůj přístroj, musel mít obraz tohoto přístroje jasně před svým duševním zrakem. Stejně tak každý umělec, malíř, sochař, básník, stavitel, kovář, pekař.

Lidská myšlenka a představa jsou síly tvůrčí. Jako je Bůh Tvůrce ve velkém, je člověk tvůrcem v malém. Stvoření světa je produkt představivosti Boha. Jako Bůh tvoří prostřednictvím své představivosti, tak i my, kteří jsme byli stvořeni k podobě Boha, ne svou tělesností, ale duší a duchem, tvoříme svůj život prostřednictvím naší imaginace, představa má realizační tendenci. V mysli Boha vznikaly představy a jimi jsme i my sami, jsme božím produktem. Naše vědomá mysl a její kontakt s okolním světem, s hmotnou dimenzí bytí prostřednictvím smyslů, slouží jako boží orgán vnímání a sebepoznání. Lidská myšlenka z nás činí tvůrce malé, za jistých okolnosti může z nás učinit i tvůrce velké. Každý člověk, ať již o tom ví či neví, je tvůrcem svého osudu, svého štěstí, úspěchu, zdraví. Co myslíš, to si přitahuješ. Pamatuj, že každá myšlenka je magnetem. Máš-li strach, stihne tě, čeho se bojíš. Kristus řekl: Proto vám pravím, všecko, zač se modlíte a prosíte, věřte, že jste to již dostali a stane se vám to. Myšlenka musí být provázena ještě jednou silou, která je k uskutečnění myšlenky nezbytná, tou silou je víra. Nemá-li kdo víru ve štěstí, úspěch a dobro, které si přeje, přitáhne si vše jen podle síly své víry. Člověk musí věřit, že již má to, po čem touží a pak to jistě obdrží. Myšlenka spojená s přesvědčením je mnohem mocnější nežli myšlenka bezděčná.

Člověk je dvojí: vnitřní a zevní. Běžné vědomí týká se zevní stránky, schopnosti vnitřního člověka jsou ve stavu dřímajícím, pozvolna se vyvíjejícím. Moderní věda činnost vnitřního člověka pojmenovala podvědomím. Není to přesné, musíme ještě přidat pojem nadvědomí. Pátý princip člověka je manas, čili duše lidská, tato část naší vnitřní podstaty se nám projevuje vědomě, a sice našimi myšlenkami. Mozek je centrem jak vysílacím, tak přijímacím. Všechny myšlenky nejsou tudíž naše vlastní, všichni máme velmi mnoho myšlenek cizích, aniž o tom máme tušení. Můžeme přijmout i myšlenky lidí dávno zemřelých, neboť myšlenky jako síly mohou trvat v astrálu tisíce let, zvláště, byly-li opakované a mocné. Též náš 6. a 7. princip působí na nás svými mocnými myšlenkovými proudy, vnuknutím či intuicí; též podléháme našeptávání své vyšší podstaty, svědomí.

Duch ovládá veškeré přírodní síly a jeho prostřednictvím vzniká ve formě Duchem zobrazené i lidské tělo. Ve svém nejvyšším poslání je tělo nástrojem dokonalým. Jenom ale v takovém těle, v němž má Duch úplnou volnost, může uplatnit své nejvyšší síly a moc. Takové tělo má pouze velký Mistr čili adept. Takové tělo měl biblický Henoch i Eliáš, kteří nezemřeli tělesnou smrtí, ale zmizeli pro oko tělesné, ne pro oko jasnovidné.

Sugestivní síla nepravé výchovy, nepravého školního vzdělání, zvyků a falešných názorů vštěpuje se člověku od dětství a doprovází ho po celý život. Tato sugestivní umělá neviditelná síť je tak neprostupná a silná, že Duch nemůže uplatnit své schopnosti a vědomosti. To je kletba lidstva. Jsme přecpáváni většinou pro život nepotřebnými vědomostmi, ale o zákonech duše a Ducha nám nikdo nic nepoví. A přece tyto zákony jsou mnohem důležitějšími než vše ostatní, jedině ony nás mohou poučit o smyslu naší existence, o vývoji před narozením i po smrti. Chci-li něco ovládat, musím to nejdříve znát. Myšlenky jsou skutečné reálné věci, síly, zavěšují se na předměty podobně jako vůně a zápachy. Člověk nežije pouze tělesně ve svém hmotném těle, svým neviditelným duševním tělem (energeticko informačním polem) žije ve světě astrálním a svým duchem ve světě božském. Ona tři bytí nedocházejí k našemu běžnému vědomí, takže o nich nemáme tušení. Jen ve spánku, když jsou zevní smysly umlčeny, přicházejí k nám dojmy z těchto vyšších světů. Naše myšlenky se lepí i na jiné osoby, nám zcela cizí. Protože lidský mozek je vysílací a přijímací stanice, nesmíme nikdy na své plány myslet na veřejných místech, neboť kdo naši myšlenku zachytí, řekne si, napadlo mě to a to. O svých plánech a úmyslech zasvěcenec nikdy nemluví – mlčení je povinností adepta. Pokud osoba, které se svěříme, o našem plánu pochybuje, je zřícení našeho plánu skoro jisté. Pochybnost je opakem víry a nevíra vždy boří, kdežto víra buduje!

Dále je třeba vědět, že pokaždé, řeknu-li to a to nemohu učinit, poskytnout, podrývám svou moc. Napříště chci jednat kladně, přisvědčovat, chci, mohu, jsem schopen. Nadále nechci mít nic společného se zápory, které ničí a strhují. Jsem součástí božské jsoucnosti a dočasné příhody a strasti každodenního života nemají nade mnou moc. Vím, že jsem zakotven ve věčnosti a proto se nechci ničím dočasným znepokojovat a vyrušovat z vnitřního klidu, který je vnitřní silou a mocí. Zvyknu si vypudit ze svého vědomí všechny myšlenky nezdaru, zklamání, negace a nahradím je opakem. Očistit mysl ode všeho, co ji oslabuje a otravuje celý organizmus a nahradit to opakem – to je tajemstvím úspěchu a štěstí. Síla kladné myšlenky postaví a posílí všechny schopnosti, buduje a tvoří, to je její moc. Záporná, chybující mysl nemůže stvořit, docílit či vykonat něco cenného.

Kladný člověk ladí svůj život na notu: Mohu. Záporně naladěný říká: Nemohu. Kolik lidí chápe pravý význam biblického rčení: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Slovem dovedeme vzbudit žárlivost, závist, nenávist i smrt. Napiš si seznam vlastností, které se vyznačují pozitivní silou jako např.: víra, odvaha, sebedůvěra, nadšení, vytrvalost, soustředěnost, veselost, radostnost, pozitivita myšlení i citu, důkladnost. Jaké jsou tvoje vlastnosti? Neboj se pohlédnout v tvář i svým slabým vlastnostem. Vytáhni je z podvědomí na světlo vědomí, uznej, čím jsou pro tebe a pak je přeměň v pozitivní protipól, ten posiluj, negativní zeslabuj. Pěstuj vědomě v sobě vše pozitivní, spravedlivé, láskyplné. Jsi pánem všeho kladného a vše negativní je bezmocné, ztrácí vliv na tebe a nadále již tvou životní dráhu neničí. Tvrď, že ty vlastnosti, kterých je ti zapotřebí a kterých si i přeješ, jsou již tvými. Tímto způsobem se slovo stane tělem. Jsem určen ke štěstí, jsem pro to stvořen a jsem šťasten. Trvej na tom ustavičně a nečekej na příležitost, vytvoř si sám svou příležitost. Síla tvrzení vykoná za tebe divy. Brzy pocítíš účinek toho všeho, poznáš lépe sebe a využiješ lépe svých sil a schopností, které ti Stvořitel dal. Nechť se ti vede, jak jsi uvěřil.

Myšlenkové proudy. Na svoje myšlenky i na svoje slova máme být opatrní. Nač myslíme či o čem mluvíme, tím k sobě přitahujeme proud podobných myšlenek. Kdyby byla myšlenka lidskému tělesnému oku viditelná, viděli bychom, jak její proudy tekou k lidem a od nich. Jak osoby, které se sobě podobají povahami, sklony a pohnutkami, jsou ve stejném proudu myšlenek. Viděli bychom, jak tyto proudy spojují lidi nadějeplné, odvážné, pravdu hledající s podobnými, stejně jako  zlostné se stejnými. Každý jednotlivec je jakousi baterií či budičem takových myšlenek a tím onen proud posiluje a je jím ovlivňován. Jestliže mluvíme příliš mnoho o nemocech, nemocných lidech, zdržujeme-li se mezi nimi a myslíme na ně, přitáhneme k sobě proud nemocných představ a jejich škodlivý vliv se záhy zhmotní v našem těle. Musíme se tedy chránit víc, než si vůbec uvědomujeme.

Lidé stejných nebo podobných názorů a myšlenek vysílají myšlenkové proudy, které se v neviditelnu spojují a tvoří často veletoky myšlenkových sil. Ty pak zpětně svazují jednotlivé lidi, kteří je vysílají, v jednotnou společnost. Tak všichni učenci jsou takto spojeni, obchodníci, rolníci, sochaři, ateisté apod. Člověk už se narodí do určitého společenství. Mnoho se píše o svobodné vůli člověka, ale lidé jsou velkou většinou podrobeni silám, o nichž nemají ani představy. Jak má tedy jednat člověk, aby byl samostatný a svůj? Musí se soustředit, koncentrovat na to, co právě dělá a když jsme přestali pracovat, tedy na svou duchovní podstatu, na duchovní srdce. Co je správné myšlení? Je to soustředěná myšlenka na to, co právě činím, ať v zaměstnání či doma, kdekoliv. Sedím-li při práci v Praze a myslím na přítele, který je v Pardubicích, tu moje mysl je v Pardubicích a ne v Praze a moje tělo pracuje bez kontroly. Když se soustřeďuji na svou duchovní podstatu, na věčné božské Já, tím vytvářím kolem sebe neviditelnou a neprostupnou hradbu, jsem pod ochranou vyšší moci. Tou hradbou je neviditelný vír, který vytvoří kolem sebe každý, kdo se dovede nehybně soustřeďovat do svého nitra na božský princip v nás. Tvoří se tzv. pitha, mocný vír zvláštní duchovní síly. Indové o pithách mají dokonalou nauku.

Žije-li někdo neustále v jedné myšlence, vstoupí do myšlenkového proudu všech podobných lidí a svádí to pak jeho mysl, úsudek a rozum na jednu stranu. Rodí to fanatiky, pobožnůstkáře, extrémisty, šílence a blázny. Vždy to spojuje všechny extrémisty všech národů ve stejném řádu a proudu myšlenek. Takoví lidé končí obyčejně tím, že zuřivě nenávidí vše, co s nimi nesouhlasí a v této nenávisti vyčerpávají svoje síly a roztrhají se sami na kusy. Na druhé bezpečné straně je denní volání k Nejvyššímu duchu o myšlenkový proud moudrosti.

Když se lidé setkávají a mluví spolu o zlovůli, kterou mají k jiným lidem, přitahují k sobě desateronásobnou sílu škodících myšlenkových proudů. Čím více lidských duší se sejde k jistému účelu, tím více síly ve prospěch onoho účelu přitáhnou. Každá myšlenka podržovaná nejvíce v mysli, zhmotní se v tělo. Myšlenkový proud buditelů skandálů, věčných stěžovatelů a nespokojenců, poškodí jejich těla. Je to síla negace, která nestaví, ale boří. Hovor vytváří sílu, čím více lidí, tím větší síla. Skupina klepen, které strčí hlavy dohromady a hovoří o chybách nepřítomných, uvádí do pohybu bezděčně zákon, který má pro ně děsné výsledky. Klepaření je čarování. Nakonec z potěšení z chyb druhých platíme za tyto radosti samy draze.

Kdyby jen dva lidi pravidelně se scházeli a hovořili o zdraví, síle, duševní svěžesti, kráse přírody, pak k sobě vábí myšlenkový proud stejného obsahu, přitahují k sobě proud životodárné síly. Opravdový kazatel, herec, přednášející, vábí k sobě svým úsilím proud myšlenek, který pak vysílá na své posluchače. Zabýváme-li se příliš vlastními chybami a nedostatky, svoje chyby tím zvětšujeme. Vložte obličej do ohně a bude popálený a znetvořený. Podobně se děje, vložíme-li svou mysl do ohně zlovůle, závisti, žárlivosti, zlosti; bude též znetvořena a popálena, neboť na ni působí týž element, jenže pro lidské oko neviditelný. Takové slovo stane se tělem, ničí pleť, vytváří vrásky a nečistotu, zahrocuje nos a mění mladistvou tvář v zestárlou. Trvalé duševní obrazy zhmotňují se v souhlasné tvary tělesné, fyzické.

Jsme-li ve špatné myšlenkové náladě, automaticky tím na nás působí stejný myšlenkový proud. Pak je nutno modlit se či žádat o pomoc, abychom mohli z tohoto proudu vystoupit. Pozor na zvyky – jsou to železné košile. Kdo důvěřuje v Nejvyšší moc, byť ji nijak nejmenuje, otvírá se jen vlivům blahodárným a je proto chráněn. Vyvolejte strach před nějakou epidemií či katastrofou a lidé citlivější strach či nepříjemný vliv pocítí. Čím více o tom bude řeči, tím více škodlivých sil bude probuzeno. Naše myšlenky jsou síly astrální, a protože v astrálu je semeno všech věcí hmotných, musí se myšlenky uskutečnit ve světě hmotném, zvláště ty spravedlivě založené, neboť jsou podporovány nejvyššími silami. Když v mysli tak vysíláte, vysíláte nejmocnější sílu. Vesmír je řízen nejvyšší Silou a nejvyšší Moudrostí. Nejvyšší Vůle je nekonečná a proniká nekonečnými prostory. Nejvyšší Moudrost, Síla a Rozum jsou obsaženy ve všem, co existuje, od atomu po planetu. Nejvyšší vůle je každý atom hory, moře, stromu, zvířete, muže i ženy. Nejvyšší síla o nás pečuje právě tak, jako řídí všechna slunce a nekonečné světové soustavy v prostoru.

Proto se snažme vstoupit s pomocí Nejvyšší moci do myšlenkového proudu všech věcí zdravých, přirozených, silných, krásných. Pole vlnící se obilím či mořský příboj je mnohem lepším objektem k pozorování nežli hrůzy železničního neštěstí. Ani netušíme, jak velice jsme stísněni tělesně i duševně nepřetržitou hostinou hrůz, které nám připravují denně média. To ale nevede k životu, nýbrž k blbé náladě, nemoci a smrti. Čteme-li knihy napsané posměšnými, cynickými lidmi, kteří jsou duševně nezdraví, znetvoření, pak se s nimi uvádíme do stejného myšlenkového proudu, který je nezdravý, a jsme s ním zajedno, ve stejné vibraci. Šíp posměchu a nevůle nakonec působí nejsmrtelněji na toho, kdo jej vyslal.

Můžeme svou mysl vycvičit postupně tak, že uzavřeme pevně svoje vnitřní dveře před negativními silami a necháme je otevřeny pro pozitivní, životodárné. Citlivost vůči dojmům nebo schopnost přijímat myšlenky, je pramenem síly nebo slabosti. Lidé senzitivní, jemně zladění, mívají nejslabší těla. Jemnější ženský organizmus je citlivější každému odstínu a paprsku myšlenky, ať je dobrá či zlá. Muži zahloubaní do své práce, vyvíjejí na čas pozitivitu, která proudy strachu zapuzuje. Proto ženy trpívají v soukromí svých domácností tisíckrát více, než si muži uvědomují.

Čím lépe a více vstoupíš do myšlenkového proudu Ducha světla, tím více se budeš přetvořovat v součást onoho Ducha, tím rychleji budeš osvěžen a tělesně i duševně obnoven. Budeš se pak neustále přetvořovat v bytost novou, tvoje síla se zvětší. Zmizí obavy, budeš pln úžasu a podivu, když tvá mysl je obrácena správným směrem, jak ti přicházejí dobré a šťastné chvíle a správné věci do cesty. Když budeš žádat o nejvyšší dobro, přesvědčíš se, že nabýváš mnohem větší síly, než co jsi kdy snil. Zpočátku můžeš zažít více než jindy nejistotu, to proto, že nový element činí tě citlivějším pro přítomnost zla. Nové vyhání staré, hledá a nalézá ve tvé mysli každou chybu dříve nepozorovanou a zapuzuje ji. Tím vzniká zápas a nepříjemný pocit, jako asi když se čistí dům, také se udělá nejdříve nepořádek, aby pak bylo vyčištěno.

Dnešní lidé nemyslí sami, dovolují, aby jim byly cizí myšlenky vnucovány jinými. Lidé jsou většinou roztržití a nesoustředění, takže se daří některým jedincům ovládnout svými ideami společnost, ba i celé země a národy. Tak podléháme cizím vlivům, že často činíme i to, co nechceme. Na štěstí však celý svět je řízen z Nejvyššího střediska božího a není mu dovoleno překročit jisté hranice úpadku. Největší příhodou v životě člověka je okamžik sebe objevení, kdy se probudí v něm ukrytá božská jiskra, Bůh. V našem nitru je moc, kterou jsme nikdy nevyvolali, nečerpali z božských zásob v nitru ukrytých. Je třeba vědět, jak se dostat k síle ve svém nitru. Má-li být náš život zdárným a prospěšným, záleží na nalezení a čerpání z oněch vnitřních zdrojů, latentně ukrytých v nitru každé lidské bytosti. Je třeba ustavičně se zdokonalovat ve všem, rozšiřovat svůj vnitřní i duchovní obzor. Je třeba nalézt si správné ideály, napodobovat je a řídit se jimi a živit je neustálou správnou duševní stravou, jinak by se po čase staly mlhavými, vzdalujícími se. Rosteme v poměru, jak se naučíme znát sebe a svoje schopnosti. Čím výše pěstujeme všechny své schopnosti, tím více využíváme svých zásob, tím více objevujeme ze svého skrytého Já, tím širší stává se náš rozhled.

Stáváme se tím, na co myslíme. Všechna energie pochází z jednoho zdroje a tím je Bůh či Láska, Pravda i Život. Energie nám nepatří, neboť je majetkem samotného života. Na straně příjmu je energie, která přichází ve formě vzduchu, potravy, tekutin. Na straně výdajů jsou naše nejrůznější aktivity. Životní energii transformujeme do činů, myšlení, citů a pocitů. Mezi příjmem a výdajem je psychologie mysli. Ve výběru se řídíme představami a ideály, přijímáme rozhodnutí, energii směrujeme do příslušných aktivit. Tvořivost je základním aspektem našeho života. Energie je neutrální síla, výsledek je závislý na tom, jakým způsobem je aplikována. Boží láska či Duch jsou jedinou silou ve vesmíru, je to základní energie tvoření. Duch je život, mysl je stavitel a tělesné (hmotné) je výsledkem. Člověk se stává tím, na co myslí. Jung dospěl k závěru, že musejí existovat univerzální psychické šablony, archetypy, které žijí uvnitř univerzální mysli či kolektivního vědomí. Ony řídí jak tvary v přírodě, tak lidské prožitky a chování. Biolog Shealdrake ve svých knihách Nová věda života a Přítomnost minulosti prezentuje důkazy potvrzující, že tvary a zákony přírody jsou produkty a výsledky životní energie, formované a ovlivňované neviditelnými silovými poli, morfogenetickými poli. Ty jsou důvodem, proč konkrétní rostlina či zvíře má ten či onen tvar a vykazuje jisté charakteristiky či chování. Obě teorie konstatují, že myšlenky sami o sobě jsou věcmi, existují v astrální dimenzi a vytvářejí hmotnou realitu ve hmotné dimenzi.

Ideál a láska. Skutečnost kolem nás je vytvářena myšlenkami. Ty nám nepatří, existují uvnitř Univerzální mysli. Nejsme tedy za ně odpovědni. Naší rolí je mezi nimi vybírat, rozhodovat, jaký jim v naší mysli dáme prostor. Naše rozhodnutí určují, které myšlenky budou vytvářet naší skutečnost. Za tato svá rozhodnutí jsme odpovědni. Jedná se o záležitost hodnot. Je důležité si stanovit ideál. Ideál má za cíl stimulovat a řídit naše činy. Ideálním výběrem je Kristovo vědomí: Já a Otec jedno jsme. Je to vědomí jednoho Boha a vědomí Jednoty veškerého života. Je to život řídící se přikázáním miluj Boha a svého bližního jako sebe samého. Ježíš si byl vědom, že Bůh se inkarnuje v každém člověku, byl si sto procentně vědom své božskosti uvnitř a podle toho žil.

Když hřešíme, pak svůj cíl míjíme. Když se k vědomí jednoty obracíme zády a svoji existenci v hmotném světě považujeme za nejdůležitější, pak svůj cíl míjíme. Stejně tak, když větší význam klademe na stvořené nežli na Stvořitele a když považujeme naše nižší já (běžné vědomí, ego) za hlavního vládce našeho života. Ideál Krista je univerzálním symbolickým motivem. Je dobré a dokonce nezbytné mít ideál, správný ideál. Stanovený ideál určuje kvalitu života. Neexistence vysokého ideálu či špatný ideál je neštěstím současnosti, proto vše dopadá, jak dopadá. Naše vyšší Já je naším skutečným já. Nižší já je podobno jakési masce, kterou nosíme a jejímž smyslem je, abychom v očích druhých vypadali co nejlépe. Soustřeďujeme se na oddělenost od druhého, namísto na jednotu všeho a všech. Pocit oddělenosti vytváří strach. Naladění se na ideál a následné potlačení ega umožňuje, aby se vyšší Já mohlo projevit. Láska motivuje každou duši. Atributem lásky je trpělivost, laskavost a odpuštění. Bůh nás stvořil z lásky a boží láska je připravená nás neustále vést a řídit, chceme-li, nevytváříme-li zábrany. Láska je naším nejlepším rádcem a pomocníkem. Je schopna zastavit řetězovou reakci příčiny a následku. Odpuštění léčí a osvobozuje. Když se dopustíme chyb, poskytuje nám způsoby, jak se z nich můžeme poučit a napravit je. Vše stvořené podléhá zákonům. Láska stojí i nad zákonem, jak nás o tom poučují i klasické pohádky.

Zklidnění myšlenek. Když se zklidníme a uvolníme, lépe nám to myslí a získáme jistý nadhled, máme lepší možnost najít optimální řešení. Čím více se zklidníme, tím jasněji myslíme. Když se voda zklidní, vidíme až na dno. Soustřeďme se na jedno slovo, představme si jeho obraz a pozorujme ho. Není tak snadné vydržet u jedné představy, naše mysl nás neposlouchá, objevují se další myšlenky a obrazy. Kdesi v pozadí naší mysli je tichý svědek, jen vše pozoruje, nekomentuje, je si pouze vědom, co se děje. Nepřipadá vám to poněkud známé? Není tu s námi od nepaměti, když jsme byli ještě malé děti? Většinou mu nevěnujeme přílišnou pozornost. Tento tichý svědek já je první úrovní našeho vyššího Já. Zaměřme nyní svou pozornost na pozorovatele onoho pozorovatele, je tam též, i jeho pozorovatel tam je, kolik tichých svědků, kolik úrovní našeho Já tak můžeme objevit? Meditace je proces, během něhož se můžeme naladit na naše vyšší vnitřní vědomí. Hledáme pomoc z co možná nejhlubšího zdroje. Je to umění dívat se dovnitř, jakoby vidět duchovním srdcem. Meditujeme a čekáme na odpověď ano či ne týkající se řešení našeho problému. Během meditace všechny běžné myšlenky odložíme a soustředíme se na svůj nejvyšší ideál. Soustředěním se na ideál Kristova vědomí znamená uvědomit si přítomnost Boha v sobě. To předpokládá smrt sobectví čili ega ve mně a zrození se nového duchovního člověka. Při tom je nutné, abych aktivoval, čili otevřel svá duchovní centra, čakry. Meditace jako zklidnění mysli a rozšíření vědomí.

Během meditace nás ovlivňují i jiné úrovně reality čili vibrací, mají k nám snazší přístup jiné mysli, i zemřelých. Na rozdíl od spánku, kde jsme před těmito vlivy automaticky chráněni, není během meditace tato naše ochrana automatická. Je nutno o tuto ochranu vnitřně požádat ještě před započetím meditace; lze si představit ochranu v podobě jasného světla, které nás ochraňuje před vším zlým a nežádoucím, lze se naladit na naše vyšší Já za pomoci symbolu duchovního chrámu, čili vstoupit do duchovního srdce jako do chrámu, pak jsme rovněž pod duchovní ochranou. Takto chráněni můžeme začít meditovat. Nejdříve se tedy naladíme na svůj nejvyšší ideál, pak celé tělo a mysl rezonují s duchovní energií tohoto ideálu. Ideál slouží jako magnet i filtr a na něm závisí, co projde. Snaž se hledat to, co přináší Duch pravdy, to, co pomůže tvému duchovnímu růstu. Nakonec svému vnitřnímu učiteli poděkuj, neboť ti pomáhají vědomé síly, bytosti neviditelných světů.

Realita subjektivní a objektivní. Svou realitu vytváří si člověk vědomě i podvědomě sám, především svými myšlenkami, tvůrčím vědomím i kolektivním vědomím. Je moudré vyhledávat společnost bytostí na vyšší úrovni vědomí. Jsi-li obklopen vyšším vědomím, pak je lepší vzdát se svého individuálního vědomí. Jsi-li obklopen nižším vědomím, např. v davu, je lepší nevzdávat se svého individuálního vědomí. Můžeš žít v makrokosmu nebo v mikrokosmu. Můžeš prožívat ty nejvyšší nebo ty nejnižší aspekty Boží existence.

Nevzdávej se svých přesvědčení, jsou-li ti užitečná. Neboť představa, co je správné a co špatné, určují, kdo jsi. Ale nevyžaduj, aby se podle nich řídili druzí. A nelpi tak zarputile na svých dnešních názorech a zvycích, nesnaž se zastavit evoluční proces. Snažit se zůstat stejným odporuje zákonům života, proto se proměňuj, měň své myšlenky, teorie, vzory, své nejhlubší pravdy – jen tak můžeš růst. Buď otevřený a bdělý – život začíná za hranicí zóny jistoty a pohodlí. Neodsuzuj druhé, všichni a vše se vyvíjí. Vesmír sám je technologie, dokonalá a samočinně fungující. Proces, kterým jsi ty a já, je věčný, probíhá automaticky, nepotřebuje pomoc. Jestliže do něj nezasahuješ, je dokonalý. Jsi stvořitel i stvoření. Uvolni se a oddej se Bohu; jestliže se uvolníš, přestaneš si překážet. Život ti připraví různé události; vše je energie, nic nemá smysl samo o sobě. Jen ty rozhoduješ, co znamenají. Nic z toho, co vidíš, není reálné. Vždy vidíš jen obraz toho, co se stalo a ten interpretuješ. Pozoruj vesmír, to, co vidíš, už tam dávno není. Žiješ v iluzorním světě. Vše je energie v pohybu. Bůh je život sám. Život je proces. Proces tvoření není nikdy ukončen. Hraj hru života, oslavuj život, oslavuj Boha, raduj se v každém okamžiku, ať již prožíváš cokoli. Nejenže interpretuješ energetické podněty, ale též je produkuješ. Jsi stvořitel i stvoření. Otázka je, zda konáš vědomě či nevědomě.

Vesmír je jakoby ohromný kopírovací stroj, který reprodukuje tvoje myšlenky ve fyzické podobě, proto se projeví ve tvém životě: cokoli jsi, to vytváříš. Buď šťastný a dělej vše s radostí a láskou. Buď láskyplný; jsi-li milující, děláš určité věci, protože miluješ, nikoli proto, aby ses milujícím stal. Nesnaž se, ale rovnou buď! Chceš být šťasten? Buď šťastný. Vše záleží na tom, kdo jsi. Člověk, který je šťastný, má vše, co potřebuje k tomu, aby byl šťastný. Rozhodneš-li se předem vědomě a pevně, čím chceš být, pak se tím skutečně staneš. Spokojenost je stav mysli a jako každý duševní stav, i spokojenost se projeví v hrubohmotné formě. Chovej se tak, jako bys už takovým byl a začneš k sobě přitahovat podobné. Dělej to upřímně. Chceš-li být milován, miluj druhé. Chceš-li být šťasten, obšťastni druhé. Chceš-li být bohatý, obohacuj druhé. Samotný fakt, že někomu něco dáš, tě přesvědčí, že máš sám tolik, že můžeš rozdávat. Když upřímně druhým opravdu přeješ, pak se ti vrátí vše, co rozdáš. Jestliže někomu dáváš jen proto, abys tím sám něco získal, tvoje mysl si to uvědomí: právě jsi jí dal signál, že to ještě nemáš a proto to budeš i nadále postrádat. Svou realitu si sám vytváříš. Vždy se můžeš rozhodnout, čím chceš být, co chceš dělat. Jakou realitu chceš, pak se na ni soustřeď; svou pozorností na ni si ji dřív či později přitáhneš.

Neboj se ničeho, tvůj klid a vyrovnanost tě odvedou od toho, co druzí považují za negativní. Nesnaž se z ničeho dostat; to, čemu se bráníš, přetrvává. Prožij to a jdi dál. Život člověka je odrazem jeho touhy a toho, v co věří, že dostane. Můžeš si vytvořit a také si vytváříš jakoukoli realitu, včetně vlastního pekla. Většina toho, co prožíváš, neexistuje – přesto to prožíváš. Mája neznamená iluzi v tom smyslu, že pomíjivé neexistuje; spíše že pomíjivé, ač skutečné, netvoří pravou realitu. Co si představuješ v rovině duchovní, to vytváříš v rovině hmotné. Můžeš prožívat vše, co si představuješ. Jedna z falešných představ obecně sdílená je, že ve vesmíru je něčeho nedostatek, což nutí k tomu, vymýšlet si různé strategie a taktiky. Zhruba totéž chtějí všichni, ale každý to chce získat jiným způsobem. Takže každý jde jiným směrem; rozdílné názory (lze je považovat za řídící myšlenky) vedou k rozdílným výsledkům. Kdo zná zákon karmy a zákon výdeje energie ví, že v životě dostane tolik lásky, kolik jí sám v předchozím a v současném životě dal; čím více lásky rozdá, tím více jí ve světě je. A tak je to se vším. Žil-li jsem v předchozích životech na úkor druhých, bral-li jsem víc, než jsem sám dal, nemohu čekat, že můj osud bude ke mně štědrý. Každý si svůj osud vytváří sám. Kdyby všichni lidé, nebo alespoň většina, znali kosmické zákony, chovali by se jinak. Pročpak je lidem vnucováno, že peníze jsou všechno, proč jsou lidé odváděni od podstatného nepodstatným, k nižším vibracím, k tělu, hmotě, sexu, obžerství, konkurenci, namísto ke spolupráci, poctivosti, mravnosti, lásce, solidaritě? Každý zajisté, kdo duchovní poznání obdrží, ví, jaké síly stojí za mezi lidmi záměrně udržovanou nevědomostí ve věcech duchovních.

V nejvyšší, absolutní realitě neexistuje nic, kromě toho, co je. Vlastní poznání zabrání prožívat svou představivost, jakmile si člověk uvědomí, že si realitu vytváří sám. Pravdu poznají tí, kteří ji poznat chtějí. Takovou, jaká je, ne jakou by chtěli mít. Ostatní pravdu poznají teprve tehdy, až si to budou přát. Z duchovní roviny poznání – není tedy nejlepší ze všech voleb odevzdat se do vůle boží, tedy nebránit se následkům toho, co jsme sami způsobili a nové již nevytvářet, jako to dělají mudrci a lidé jdoucí evolucí vědomě?

Iluze času. Čas je ve skutečnosti funkcí perspektivy. Ta dovoluje analyzovat jednotlivé zážitky, z nichž se život skládá. Tady a teď je vše, co existuje. V iluzi času žijeme proto, že mezi myšlenkou a jejím výsledkem v rovině hmotné uplynou dny, týdny i roky, což vyvolává iluzi, že se to děje nám, nikoli kvůli nám; díky tomu zapomínáme, že jsme příčinou. Zapomínání je ale nutnou součástí procesu. Jakmile přejdu svým vědomím do vědomí makrokosmu, do makroreality, kde neexistuje čas ani prostor, teď ani tehdy, před tím ani potom, poznávám, že tato makrorealita je mikrorealitou ještě větší makroreality a tak dále až do nekonečna. Z dálky je vidět jen jeden celek, jímž veškerý pohyb ani nehne. Příklad kamene: zvenku je nehybný, zevnitř se jeho atomární částice pohybují nesmírnou rychlostí. Ani kámen nebude věčně kamenem; než byl kamenem, byl něčím jiným a něčím jiným se opět stane, stejně jako je to s člověkem. Čas je perspektiva, ani neexistuje, ani nepřestává existovat. Ale jakmile duše změní perspektivu, změní se vnímání reality. Po smrti není naše vnímání ničím omezeno, je to pouhá změna perspektivy: uvidíš povrch kamene a zároveň vidíš do kamene; začneš objevovat větší a větší reality, pravdy. Jestliže chci změnit své myšlenky, musím změnit  svou perspektivu; změň svůj pohled na život a budeš mít jiné myšlenky. Jestliže si zapamatuješ, že tvoje perspektiva vytváří tvoje myšlenky a tvoje myšlenky vytvářejí všechno a jestliže si to budeš pamatovat, než opustíš své tělo, celý tvůj život se změní. Vstoupil jsi do vyšší roviny vědomí, rozšířil jsi své vědomí, což je úkolem poznání, evoluce. Vše, co se děje, je vnějším projevem nejvnitřnějších myšlenek a přání. Proto neodsuzuj aspekty života, s nimiž nesouhlasíš. Uvědomuj si temnotu, ale neodsuzuj ji, je to polarita ke světlu. Buď světlem, sviť na cestu těm, kteří v temnotě žijí. Neboť tvé světlo může víc, než osvětlovat jen tvou cestu. Můžeš osvítit celý svět, teď a tam, kde právě jsi.

Škodlivé emoce. Hněv je zlý a škodlivý, strhuje dolů. Nemůže ublížit těm, kdo jsou plni víry, neboť moc boží je s nimi. Hněv poráží pochybovače a ty, kteří jsou prázdni víry. Duch je jemné povahy, sídlí u člověka pokorného, nemůže se sloučit se zlem a odchází; když odešel od člověka, ve kterém sídlil, takový člověk se stává prázdným od ducha svatého a později je naplněn duchy zlovolnými a jimi je oslepen špatnými myšlenkami. To se stává lidem hněvivým; proto se vzdaluj hněvu, měj se na pozoru, dodržuj přikázání. Okamžitý hněv není ale tak nebezpečný, jako nenávist, která trvá déle a je živena novými zlými nepřátelskými představami. Hluboká nenávist může vytvořit velmi nebezpečné myšlenkové útvary, které mohou poškozovat osobu, která je předmětem nenávisti. Vše se může dít bezděčně, jak vysílání zla, tak dobra. Mějme stále na paměti zákon bumerangu, jehož působením se nakonec vždy vše vrací ke svému tvůrci, jak jím vyslané zlo, tak dobro. Nejlepším přítelem člověka je veselá mysl; veselý člověk neotravuje svoje tělo ani duši. Smutkem, strachem a hněvem vznikají v těle jemné organické jedy; někdy působí zvolna, jindy rychle a mohou zavinit ne-li smrt, tedy choroby tělesné i duševní, s nimiž si lékaři nevědí většinou rady.

Smutek je sestrou pochybnosti a hněvu, je nejzlovolnější ze všech duchů zla. Pochybnosti jsou satanského původu, vznikají buď z naší kamické přirozenosti, která je příbuzná s nízkými bytostmi, anebo jsou přímo vnukány démony, je-li člověk naladěn negativně. Zlí a nevěřící lidé přenášejí na lidi věřící telepaticky svoje pochybnosti a tím jim škodí. Proti tomu všemu je jediná obrana, modlitba za nekolísavou víru, dále koncentrace na božské vědomí a vysílání dobrých myšlenek do celého světa. Trpkost je zrozena z pošetilosti, z rozhořčení a z hněvu, z hněvu vzniká zlost. Spory a hádky jsou spojeny s největší škodou, neboť každý takový spor pochází ze zevního rozumu. Jakmile v duchovních věcech používáme zevní rozum, oslabuje to vždy naši víru i víru toho, s nímž se přeme, a zmenšení víry vede ke zmenšení milosti boží.

Je to právě akt odmítání, negace, kterým naše energie nabývají negativního výrazu. Čím více je odmítáme, tím zlejší a mučivější budou, než je jednou jednoduše naší láskou osvobodíme z pout negace. Odmítnutím čili nepřijetím daného stavu, na jehož změnu nemám žádný vliv, se naše emoce stávají zlými – jen tím odmítnutím, místo abychom situaci přijali s pochopením, znalostí příčin, tolerancí, láskou. Přijmi všechny prožitky, které v životě přicházejí, a když se ti zdají být nepříjemné či negativní, věnuj jim svou pozornost na bázi neutrality a lásky a vnitřně je přenechej léčivé síle svého vyššího Já. Máš-li strach z nějakého člověka a odmítáš ho, nikdy ho opravdu nemůžeš poznat celého; když mu však věnuješ svou pozornost a dáš mu pocítit svou lásku, pozvolna se ti otevře. Pak poznáš, že za jeho negativním způsobem chování není nic jiného, než zklamaná touha po naplnění. Tvoje porozumění mu pomůže najít cestu k naplnění. A s našimi emocemi je to stejné jako s tím člověkem; přijmi všechny prožitky, věnuj jim svou neutrální pozornost a lásku a vnitřně je přenechej léčivé síle svého vyššího Já. Spolehneš-li se na jeho vedení, povede tě nejkratší a nejbezpečnější cestou k vnitřní jednotě a blokády v energetickém systému se rozpustí tím nejšetrněji možným způsobem.

Dar víry. Víra hory přenáší, tomu, kdo věří, je vše možné. Víra zvyšuje důvěru, množí schopnosti, nalezne cestu, východisko, protože vidí skrze ně, za ně. Je to víra, která činí nemožné možným. Je to víra v Boha a víra v sebe samého, božská sebedůvěra, která činí lidi božskými. Víra je skutečnou tvořivou silou, tou největší mocí, jakou známe. Lidé konají velké věci v poměru k houževnatosti své víry. Ukažte na velkého hrdinu a já vám ukáži člověka velké víry, víry ve své schopnosti dosáhnout cíle. Víra byla vždy zázračným činitelem, je článkem spojujícím člověka s Bohem. Je silou člověka, je základním kamenem všech jeho činů. Spojení s mocí, která nás stvořila, která stvořila svět a která ho udržuje a od které odvozujeme svoji sílu, tohoto spojení docilujeme vírou. Nemáte-li dostatek božské sebedůvěry, nestanete se nikdy tím, čím již dlouho máte být. Vaše modlitby vrátí se k vám nezodpověděny, vaše úspěchy neponesou ovoce. Úspěch je především záležitost duševní, počíná v mysli. Není síly ve vesmíru, která by mohla vykonat něco, když se domníváš, že to vykonat nemůžeš. Je to zásada, zákon tvoření. Dosáhneš toho, po čem toužíš, nechť to trvá sebe déle, ale pouze, když poslechneš zákon. Stvořitel sám nemůže splnit tvoje tužby jiným způsobem, nežli právě tak, dle zákona. Proto víra je dar boží.

Víra je přesvědčení nezvratné, že toto je pravdivé, avšak je to přesvědčení citové, není založené na rozumových důkazech. Každý člověk je v neustálém boji mezi svým citem a svým rozumem. Rozum může zklamat a také klame, kdežto cit, je-li správně vypěstován, vede člověka bezpečně a správnou cestou k cíli. Jsou věci, na něž je rozum krátký. Naše nitro zná s naprostou jistotou budoucnost, dovedeme-li zatlačit do pozadí rozumovou schopnost, naučíme-li se naslouchat své intuici, jdeme vpřed mnohem bezpečněji, než když člověk potlačující svého vnitřního vůdce. Víra se liší od myšlenky pouze svou stálostí. Myšlenka je silou přechodnou, pokud se neustálila ve víře; pak je trvalejší a také zjevnější. Víra je věc nesmírně důležitá, neboť je podkladem celé naší jsoucnosti. V co člověk věří, tím je. A čím více se blíží jeho víra pravdě, tím víc stoupá na žebříku věčného vývoje a tím je bezpečnější před hmotnými a duševními katastrofami.

Kdo má víru, má postupně vše ostatní, neboť víra je základem duchovního života. Z víry pochází zdrženlivost, ze zdrženlivosti prostota, z prostoty nevinnost, z nevinnosti skromnost, ze skromnosti kázeň a láska k bližnímu. Víra je skutečný drahokam, který je nutno střežit velmi pečlivě; proto kdo ji nabyl, važ si jí a nedej jí na pospas lidem mylných názorů. Starosti o věci světské způsobují, že víra klesá. Pokles víry v člověku je největším zlem, protože se odpoutává od svého Stvořitele a vydává se všanc všem silám nižším, jako je astrální ponoukání, vlivy kosmické a planetární. Ten, kdo má víru v malé, má taky víru ve velké. Moc víry je tak úžasná a vskutku magická, že jen ten, kdo ji má a kdo sám zažil její kouzelnou moc, věří její ohromné síle. Proto je nutno stále opakovat, abyste prosili za víru, jen za víru a za nic jiného. Když budete mít živou opravdovou víru, obdržíte vše ostatní, neboť víra je klíčem ke všem pokladům světa viditelného i neviditelného. Každému je dáno podle jeho víry. Ten, kdo má pravou živou víru, musí mít naprostou jistotu, že dosáhne toho, zač prosí. Takovou víru a jistotu nemůže mít ovšem bezbožník. Naše víra je i naším osudem posmrtným. Víra předchází všechny dary ostatní. Jenom ten, kdo má víru, může obdržet dary další.

Jenom sám ze sebe žádný člověk věřit nemůže, když mu tato víra nebyla dána Bohem. Člověk pozemský se narodil z těla a člověk nebeský se rodí z Ducha; jsou dva v jednom, jenomže nebeský čili vnitřní člověk není probuzen, čeká, až se zevní člověk k němu obrátí, aby ho probudil, aby se ti dva mohli spojit – symbol je v souhvězdí Blíženců, jeden je ze země, druhý z nebe. Kdo toho vnitřního člověka v sobě probudil a spojil se s ním, dosáhl duchovního znovuzrození a tím také spásy a vědomí nesmrtelnosti. Pravá a živá víra je něco zcela jiného, než prostá víra zevní. Pravá a živá víra je veliký dar Bohem daný. Víra je milost boží, která vede člověka na správnou cestu. Kdo dosáhl vnitřního osvícení a spojil svou vnitřní nesmrtelnou podstatu se zevním já, nebude odsouzen, bude spasen. Totiž jeho osobnost, čili lidská individualita, jeho zevní já nebude po smrti ztraceno, nemusí se rozplynout v elementy, jako astrální tělo a jiné nižší součásti člověka.

Kdo nevěří v Ježíše Krista, je již odsouzen, neboť nemůže svoji nevírou proniknout mlhami hmoty (klamu) ke světlu věčnému. Jen pravá živá víra přemůže veškeré překážky a nutí člověka, aby hledal cestu k Bohu. Víra je mocí boží, je nejvyšším darem božím. Kdo má víru, může činit všechny věci podle své víry; to, v co věří, že se stane. Víra je první a poslední pohnutkou ke všem dobrým a zbožným činům. Mystikovi je vůdčí mocí, která mu dává sílu a též nejvyšší ochranu. Kdo má neochvějnou víru v Boha, je již z poloviny v Bohu. Víra zevní je jiná a víra vnitřní je také jiná. Jedni křesťané jsou tedy jen podle jména, zatímco druzí jsou podle Ducha. O křesťanech pravých píše Komenský v Labyrintu světa a ráji duše, že jsou to členové neviditelné církve: Ve světě mezi jinými roztroušeni bydlí, ale jich svět (zevní) nezná. Svobodné sice chce mít Pán Bůh dítky své avšak ne svévolné. Proto je jistými řády ohradil, lépe a dokonaleji, než jsem co podobného kde ve světě zaznamenati mohl; tam zajisté plno neřádů. Proč jedni věří již z vnitřního popudu a jiní nikoli? Tento rozdíl je důkazem, že právě jedněm je dána víra a druhým ne. Všechno odvolávání se na tzv. zdravý rozum je pošetilostí, neboť rozumem spojeným s hmotnou úrovní bytí nelze pochopit duchovní úroveň bytí. Jako hrubý nízkofrekvenční přístroj nezaznamená jemnější projevy bytí, jež jsou vysokofrekvenční, tak Bůh se nemůže zjevit světu, ale jenom těm, kteří Ho milují.

Nikdy se nemůžeme dostat dále než naše víra v nás. Nemůžeme vykonat nic dokonaleji, než jak se domníváme, že budeme moci. Síla naší víry ukazuje nám sílu spojení s naším Stvořitelem. Vírou dotýkáme se pravého pramene života. Je to klíč, který odmyká dveře moci. Nezáleží na tom, co jiní lidé o nás říkají, záleží na tom, co cítíme v sobě, že jsme schopni učinit. Jestliže toto spojení, ten proud, který přivádí všemohoucí sílu, je malý, dostane se nám málo síly. Kdyby naše víra byla dosti velká, mohli bychom se stát velkými muži a ženami, mohli bychom putovat k Bohu nekonečně rychleji, než putujeme. Tvůrci dějin měli vždy vnitřní ovládající přesvědčení, pokud se týče jejich života a úkolu v něm.

Úžasná moc Jany z Arku nad francouzskou armádou náležela v jejím přesvědčení o božském volání po osvobození jejího kraje od nepřátel. Od doby, kdy jako malé děvčátko pásla ovce svého otce a kdy po prvé uslyšela hlas své duše, byla její víra nezlomná. Bylo vůbec kdy něco pošetilejšího, aby prosté venkovské děvče, které se nikdy nevzdálilo ze svého domova, mohlo vést poraženou armádu k vítězství?  Kterak se chovala k posměchu, nedůvěře, nadávkám a opovržení? Její vznešená víra polepšila všechny. Pouhou vírou dokázalo prosté děvče jeden z největších zázraků dějin. Co prospělo moudrým mužům Itálie a Španěl smát se Kolumbovi a jeho tvrzení, že zem je kulatá a točí se? Čím více se mu posmívali, tím více v něm rostla víra v jeho poslání, tím více byl rozhodnut dokázat pravdu svého tvrzení. Lidé, kteří zanechali svou stopu ve světě, měli víru, kterou nemohlo nic odstrašit. Když víra člověka v sebe a svoje poslání je převládající notou v jeho životě, žádná moc nemůže jej zdržet od jeho vlastního díla. Člověk, jemuž se nedostává důvěry v sebe, nemůže vzbudit víru v jiných. Psychologie víry je jednou z nejzajímavějších studií lidské povahy.

Víra je duchovní schopnost, žene ku předu, je to posel, který ukazuje cestu, generál, který povzbuzuje mužstvo, velitel, který udílí bezdrátové vzkazy z vyššího pramene. Všechny ostatní schopnosti jsou jako vojíni – jejich moc je znásobena jejich vírou ve svého vůdce. Jak víra zakolísá, vše je ztraceno. Člověk může jen to, co myslí; a nemůže, co myslí, že nemůže. Víra jest podstatou věcí očekávaných, pravil apoštol Pavel, totiž těch, které přijít mají a když v ně věřím, tu také zcela jistě přijdou. Víru lze nabýt buď vnitřním přesvědčením, které nepotřebuje důvodu nebo zevními důkazy, jichž se člověku dostalo. Mnozí lidé mají vnitřní víru bez důkazů. Ta je mnohem lepší a vyšší, než víra vzešlá z důkazů zevních. Kdo má duši probuzenou, nepotřebuje totiž žádného zevního potvrzení. O věcech duchovních nelze nabýt víry nějakými experimenty. Jsou příliš vysokého druhu, abychom je mohli zkoumat metodou vědeckou čili rozumovou.

Víra je tvárnou silou v duchu. Víra tvoří formu, kterou určuješ působením své vůle. Nemůžeš v pravdě ani chtít, když nevěříš, neboť vůle bez tvaru je silou, která se rozplývá a tímto způsobem je promrhána bez účinku. Život tvé duše je vůlí a každá vůle chce dospět ke své pevné formě, aby v ní mohla působit. Až pocítíš, čím je vůle ve skutečnosti, pak dovedeš věřit. Jakmile dáš své vůli pevnou formu, stane se z ní obrovská moc a promění i zdánlivě pevně spojené články zevního dění tak, že jako vosk se přetvoří podle tvaru tvé víry. V cokoli věříme, co si stále představujeme, to také svými myšlenkami, které jsou skutečnostmi a obrovskými duchovními silami, uvedeme ve skutek na úrovni hmotné. Myšlenky a naše víra v to, že se stane to, v co věříme a doufáme, jsou klíčem ke všemu, k dosažení věcí, byť se zdají naprosto nedosažitelnými. Myslíme-li na věci nedobré, přitáhneme je svými myšlenkami právě tak jistě, jako věci dobré. Proto se člověk musí naučit ovládat své myšlenky a myslet pozitivně.

Pouze víra vytváří vysoké napětí v proudech tvé vůle. V prazákladě jsoucna je vše božské bez formy, ale v tobě se božství projevuje jenom ve tvém tvaru. Stejné božství přetváří si každý dle svého obrazu. Jediný se projevuje v nekonečně mnohých tvarech. Víra musí mít naprostou volnost. Domníváš se, že můžeš svého bratra svést ke svému Bohu, ale dá-li se svést, bude se klanět cizímu obrazu a svému vlastnímu Bohu se odcizí. Zevní svět tě navykl, abys chtěl především rozumět, ale tím jsi ztratil nejcennější dar srdce: schopnost cítit věci niterně.

Proto je zde na místě pravá víra, která však musí být člověku vložena do srdce Bohem, je to velká milost a dar. Kdo má takovou víru a kdo se cítí jejím vlivem být přitahován k Bohu, nechť zahodí všechny předsudky světské i náboženské, jsou-li zde a nastoupí cestu. Vlivem víry přitáhneme si i věci velké, naše víra vzroste, neboť Bůh se bude projevovat hmatatelně a tím bude mystik na cestě posilován. Víra i v negativním smyslu, tedy nevíra, je povahy magnetické a bere sebou vše, co víra dává. Kdo nevěří v Boha, olupuje se o nejvyšší statek, o pomoc v životě nenahraditelnou a jde zcela jistě vstříc zkáze, jak duševní, tak i hmotné. Nedívej se na lidi zdánlivě šťastné a bohaté, jimž na chvíli vše se daří a kteří se chlubí, že v nic nevěří. Tací bývají jistě stíháni nezdarem a zkázou, která přichází jako blesk z čistého nebe. Život to potvrzuje a nemůže být jinak, neboť kdo popírá život, světlo a pravdu, tem musí dřív či později okusit sám této nevíry a tou je neštěstí, smrt, tma a bída. Dostaneš jen to, v co věříš, že dostaneš. Takovou víru musíš mít. Tu nemůžeš získat žádným úsilím, víra je něco, co prostě máš. Taková víra předpokládá, že žiješ ve stavu totálního vědomí. Víra, která vyrostla v poznání, je světlo, které zahání temnotu.

Účinky víry. Nic na světě nebylo tak trpce napadeno, proti ničemu nebylo tak zuřivě bojováno, nic tak zneužito, jako křesťanské náboženství. Jedině vírou bylo ustaveno Kristovo učení a přežilo a překonalo rozhodnutí velké římské říše je zničit. Jaký to nepoměr mezi hrstkou Kristových následovníků a velkou a mocnou říší římskou. A přesto mocná říše se zhroutila, kdežto Kristovo učení trvá a rozšířilo se do všech koutů Země. Kdo mohl by vyčíst všechny zázraky, jež učinila víra v dějinách lidstva? Vírou učiněny byly všechny velké objevy a vynálezy. Nadlidská vytrvalost byla umožněna vírou ve vlastní moc vykonat a dokonat dílo. Spatří-li člověk záblesk této ohromné moci, uvolněné v jeho nitru, nebude již pochybovat. Základ jeho víry je dán a on neustane, až odhalí sebe samého, svou podstatu. Víra stravující duši byla vždy mocí, která poháněla věci na světě, budovala velká náboženství, nové filosofie. Vírou vykonal Abraham své dílo, vírou vedl Mojžíš děti Izraele pouští, všichni proroci Starého zákona zdůrazňovali zázračnou moc víry. Kolikrát Kristus řekl: A víra tvá tě uzdraví. Podle tvé víry. Proč jste tak bázliví? Jak to přijde, že nemáte víry?

Jsme-li zakotveni ve víře, nepřátelské myšlenky nebudou míti nad námi moc, protože náš kladný, tvořivý postoj zaplaší je z naší mysli. Budeme silní vědomím Boha v sobě, neboť víme, že přebývá v nás duchem, kterého nám dal. Postřehne-li člověk své přátelství s velkou Tvůrčí mocí, pak je v pravdě božím synem a vítězí nad vším, co ho chce strhnout dolů. Všechny kladné síly světa se spojí, aby mu dopomohly k cíli. Víra, že jsme božími dětmi, víra, že jsme životní částí velké tvůrčí síly ve vesmíru, že jsme živoucí částí samého věčného Boha, přetvoří naše životy. Duchovní říše je nekonečně větší než ta, kterou poznáváme smysly tělesnými. Náš fyzický zrak obsáhne jen blízké okolí. Náš duchovní, vnitřní zrak je nekonečně bystřejší, není omezen zdmi ani vzdáleností v prostoru a času. Duchovní nebo vnitřní smysly jsou podstatou vyššího Já. Každý čin génia děje se působením těchto jemnějších smyslů. Víra je používání duchovních smyslů a důvěra v ně. Každý pták, zvíře a hmyz důvěřují těmto smyslům a používají jich víc než člověk.

Víra je moudrostí a duchovní silou, založenou na mnohem vyšších principech, než je lidský rozum, neboli vědění hmotné. Víra může být zvětšována modlitbou nebo žádostí obrácenou k Nejvyšší síle. Víra je podstatou věcí, ve které doufáme. Víra je vlastností myšlenky, má sílu dosáhnout věcí vytoužených. Pravá cesta životem je být veden smysly duchovními, žádat Nejvyššího, abych byl veden správně a uvádět je v činné zasahování do praktického života. Vědomosti, kterých se nám dostává, když jsme vedeni duchem, nepotřebují namáhavého studia, ba nepotřebují vůbec žádného studia, jako opice, když jí kousne jedovatý had, ví o rostlině, která ji poskytne protijed, jako kočka najde cestu domů, byť byla na míle vzdálená. Opravdový umělec, který má vyšší cíle, zapomíná často na tělo i na smysly tělesné a v těch chvílích má jeho duch úplnou převahu, duchovní smysly ovládají tělo a výsledky tomu pak odpovídají. Jestliže nemůžeš usnout, zapomeň, že máš tělo a řekni si: žádám s pomocí Nejvyšší moci, aby mé tělesné smysly pozbyly moci, abych nevěděl o jejich existenci a užívání. Tělo, které se chce stále uplatňovat svými smysly, zdržuje ducha a zamezuje jeho činnost.

Důležitost víry. Celá lidská společnost je udržovaná vírou. Bez víry by nebylo života, podnikání, obchodů, založení rodiny apod. I vědci věří, že jejich nauky jsou správné. Nejvíce víry je ale člověku třeba v náboženství a v duchovních vědách. To proto, že pracujeme bezprostředně s jemnými a rychlými vibracemi myšlenek, představ, idejí. Mnohdy jen tomu, kdo věří v možnost, v účinek a v nauku, se práce v této oblasti daří. Víra a důvěra zde znamenají dveře poznání otevřené, nevíra a zlehčování jsou dveřmi námi zavřenými. Skeptikové a kritikové zlehčují a předem nevěří v tyto možnosti, nemají a ani nemohou pak mít vlastní zkušenosti. Naše víra či představa o věcech duchovních a posmrtných má rozhodující vliv na náš duchovní vývoj i na naše stavy posmrtné, když nehmotná duše opustí hmotné tělo. Každá představa je vysílaná do astrálu, tam se udržuje a když po smrti vstoupí duše do této neviditelné říše, je jimi obklopena a jistou dobu tuto zdánlivou jakoby skutečnost, kterou sama vyprojektovala, prožívá. Tak katolické nebe je po staletí a tisíciletí  tvořeno podobně smýšlejícími katolíky, indiánské nebe podobným procesem bere podobu věčných lovišť a též učenec, který celý život prožil ve své laboratoři nebo knihovně a jen studoval a na nic jiného nemyslel, bude mnoho let připoután k těmto místům. Rovněž tak úředník bude poután do své kanceláře a každý jiný, ať muž či žena, kteří se dali připoutat svým hmotným zaměstnáním tak, že celá jejich duše byla jejich prací vstřebána. Naše víra je tedy i naším osudem posmrtným.

Člověk, který po celý svůj život nevěřil v naprosto nic a zamítal jakékoli představy o posmrtném životě a domníval se, že tělesnou smrtí vše skončí, dopadne nejhůře, protože duše takového člověka se ocitne v představované nicotě, v naprosté tmě a osamělosti; jen si je vědoma, že žije, ale nemůže se vyprostit z tohoto žaláře a této tmy, nenalézá východisko. Náš posmrtný život záleží na naší víře za tělesného života, na našich představách. Duše lakomce, který myslel jen na svoje peníze a poklady, bude poutána po smrti k těmto hmotným věcem pouty neviditelnými, neroztržitelnými třeba i po celá staletí. Bude trpět muka, když jeho peníze budou marnotratnými dědici rozházeny, když jeho poklad najde člověk cizí. Pobyt duše v těchto rovinách je dočasný a když se vybil vliv oněch celoživotních autosugescí, čili jejich energetická mocnost, tu teprve se duše probouzí ze svého klamného zdání; tím však ztratila mnoho času, třebaže věčnost je nekonečná. Za jiných okolností může duše lidská pokračovat rychleji ve svém vývoji a vtělit se nanovo, neboť postup a vývoj je možný jedině v lidském těle (napracování karmy čili transformace energií z negativních v pozitivní) a nikoli v mezidobích mezi vtěleními. Člověk si tak vytvoří svou nadějí nebo strachem po smrti skutečné nebe nebo peklo; jsou to však neskutečné dočasné myšlenkové říše, z nich duše nakonec odchází do jí příslušných oblastí. Každá lidská duše si tvoří svůj osud sama podle toho, jakou měla víru, dokud byla na zemi. Každému se totiž stane spravedlivě dle jeho víry a představy.

Chce-li člověk křtít, tu nesmí křtít jen rukou a vodou, nýbrž též vírou pomazání. Rodiče, kteří stojí v pomazání této smlouvy a kteří se smlouvou oděli, tito rodiče také mají pomazání ve svém semeni a plodí děti ze svých vlastností tělesných i duševních. Pravá víra rodičů má velký vliv na jejich děti. Pravá víra je síla, duch a život. Víra je lidskou vůlí spojit se s Bohem a přijmout do své vůle vůli boží, Jeho Slovo a Sílu. Bůh nezahazuje žádnou duši, když se sama nezahodila. Každá duše je sama sobě soudem. Nevědomost je příčinou našeho utrpení, tak se již Buddha pět set let před Kristem vyslovil. Ona je příčinou, že lidský duch, jehož úkolem a cílem je vrátit se ke Stvořiteli, ze kterého vyšel (moudřejší o zkušenost z hmotné dimenze a silnější, když ovládl hmotu svým duchem), musí bloudit miliony let v různých oblastech vesmíru (mnohé jsou příbytky boží), musí se stokrát a tisíckrát vtělovat do nových a nových těl lidských, než se může vrátit do předem určeného cíle. Kdo žije svými myšlenkami v nejvyšších sférách života a v božské bytosti, ten ujde všem klamům a sugescím, které by ho jinak na cestě vývoje ohrožovaly; neboť jedinou reálností a skutečností je Bůh.

Zákon klidu. Současný svět je naplněn neklidem a shonem. Myšlenky lidí jsou v neustálém pohybu. Lidé spěchají a mnozí se už ani nedokáží zastavit a uvést se do klidu. Při spěšné práci se mnohé opomene, vznikají chyby, škody, úrazy. Klidu a odpočinku nás učí celá příroda; doba činnosti se střídá s dobou odpočinku: noc a den, zimní období. Klid je nutný i pro člověka, nejen spánek, ale i klid, kdy odpočívá naše tělo a kdy odpočívá i naše činnost myšlenková. Shon a spěch jsou totiž jedy, jimiž lidé otravují nejdříve svoje duše, pak také svá těla. Jan Amos Komenský: všeliké kvaltování toliko dobré pro hovado jest.

Všechny velké vynálezy, nápady a inspirace obdrželi lidé právě v takovém stavu uvolnění, kdy nechtěli myslet na nic a kdy svoje nitro de facto přeladili k otevření a naslouchání vysokým duchovním proudům. Kdo chce pěstovat vyšší stupeň duševní činnosti, kdo se chce spojit se svým vyšším vědomím, musí se naučit tělesné a duševní relaxaci, čili odstranění všeho napětí a uvedení se do klidu v rovině tělesné i psychické. Člověk zapomene na hmotný svět, ponoří svou mysl do nitra a jakoby naslouchal, dá svým myšlenkám volný běh, jen je pozoruje. V takové chvíli je člověk ve svém nitru sám sobě celým světem. V takových chvílích může se dostavit blahodárná inspirace z vyššího vědomí. Je to jako bychom vypnuli ve svém vědomí svůj běžný program a naladili se na jiný program, na vyšší frekvenci. Jen je třeba uvést se myšlenkově do naprostého klidu a pod boží ochranu.

Klid je podmínkou zdárného života a každého úspěchu. Kdo se naučil být za všech okolností klidným, ten také vždycky zvítězí nad ostatními, kteří klidu pozbyli. Člověk klidný vždy dominuje svému okolí, lidé bezděčně vycítí, že klid doprovází rozvaha a tím také správné posouzení všech věcí. Je třeba se vycvičit k vyrovnanosti, odnaučit se podléhat různým náladám. Spěch je počátek chyb a chyby přinášejí mrzutosti a neklid a vyrušují nás z duševní rovnováhy, odnaučíme se tedy spěchat, nastolíme duševní harmonii s během času. Není třeba mrzet se nad každou maličkostí. Každým donucením se ke klidu získáváme zdroj síly.

Mnozí lidé svou přirozeností oddávají se snění ve bdění, též se tomu říká, že staví vzdušné zámky. Ale jak víme, myšlenka a představa je tvůrčí síla a mnohé takové vzdušné zámky přenesly se i do světa hmotného. Někteří lidé tohoto stavu snění ve bdění používají ale nesprávně, negativně. Místo, aby se oddávali představám štěstí, blahobytu, zdraví, spokojenosti a síly, budují si vzdušné zámky, které obsahují chorobné výplody, inspirované obavami, strachem před budoucností a nebezpečím. Snění ve bdění je opravdová magická chvíle, která to, co si představujeme, přináší ve skutečnosti. Tak si lidé přitahují vše, ať je to dobré či špatné. Ovládat své myšlenky a směrovat je pozitivně, je velmi důležité a člověk se to musí neustále a trpělivě učit.

Myšlenka jako velká síla přemáhá všechny síly ostatní a tedy i fyzické, které jsou hierarchicky pod ní. Je magnetem, který přitahuje podobné síly. V rodinách, kde po léta a generace vládnou myšlenky dobré a spravedlivé, musí být vždy požehnání a zdar. Tam, kde vládnou myšlenky zlé, následují různice, hádky a nespravedlnost, což se projeví i zevně nezdarem, nemocemi apod. Po delší době hromadění v takových domech či rodinách může dojít i k náhlým výbuchům či požárům, protože astrální látky ohně se tam nahromadily neustálými hněvy a různicemi. Hněv je podstaty ohnivé a je to oheň ničivý, kdežto oheň lásky jen hřeje a je blahodárný; je to oheň boží lásky na rozdíl od ohně božího hněvu.

Užitek zapomínání. Podle svého druhu jsou myšlenky lehké, ty se udržují nahoře, nebo těžké, ty se udržují dole. Mají mnoho obdobných vlastností jako plyny a vůně a jednou budou i myšlenky předmětem lidského bádání. Myšlenky lze vědomě přenášet, ony to také činí i samy od sebe dle svých zákonů. A také se udržují na věcech, které jsou kolem nás, nebo které nosíme. Proto i věci mají svoji paměť. V nových šatech se cítíme dobře, ve starých šatech či ve vetešnictví se cítíme stísněně. Lépe je vše staré haraburdí z bytu odstranit, odlehčí se nám. Proto ani nemáme do svého obydlí uvádět lidi, kteří nám nepřejí, mohou snadno porušit harmonii našeho bytu.

Síly myšlenek se dá pozitivně využít, když mnoho lidí v určité době žádá o odstranění krize, zabránění válce, epidemii apod. Před lety byla založena Liga lidí dobré vůle. Každého večera po 21 hod. nejméně 5 min. vysílala do vesmíru v plném soustředění svých členů toto poselství: Přeji všem bytostem mír, blaženost a požehnání boží. Opakujme tuto větu a představujme si, jako bychom vysílali světelný proud, který se šíří do dálky. Kdo chce, může se připojit i dnes.

Každý, kdo chce mít úspěch, musí naprosto zapomenout a vypudit ze své mysli všechny myšlenky neúspěšné, špatné a všechen strach. Strach před budoucností ochromuje celé lidstvo a tomu je nutno čelit. Myšlenky či vzpomínky na zármutek, strasti, bídu, na utrpěné ztráty, nás poškozují jako jedy. Zároveň si jimi přitahujeme znovu jim podobné. Zároveň se spojujeme vibračně se všemi lidmi podobně myslícími, to už je síla velká, tím jsme ztrženi do proudu utrpení a tím naše strasti nemají konce. Můžeme si představit, že veškerá tato negativa sbalujeme do ranečku a prudkým pohybem to vše odhazujeme do nějaké propasti či řeky a v duchu si řekněme: nechť se vše rozpustí v univerzu, kde nikomu a ničemu neškodí.  Pak se zhluboka nadechneme a vydechneme a řekneme si: teď jsem zbaven starého břemene, které pro mne již neexistuje. A více se k těmto myšlenkám a způsobu myšlení nevracíme.

V duchovním světě je nevyčerpatelná zásoba všech dobrých vlastností. Stačí jen, abychom o ně žádali. Kdo žádá, obdrží. Myšlenky, které bezděčně vysíláme proti těm, kteří nám ublížili či ubližují, jsou jako meče, ale dvousečné, jedním ostřím tepeme nepřítele, ale zároveň druhé ostří se obrací proti nám. Vše, co vysíláme, vrací se k nám. Celé ovzduší je naplněno takovými neviditelnými bitvami. Naproti tomu myšlenky dobré vyslané na nepřítele jsou sebeobranou, jedinou zbraní a brněním, kterým se můžeme chránit. Svolávejte na hlavy svých nepřátel požehnání boží a přejte svým nepřátelům vše dobré a to dobré se k vám zase vrátí. Dobro stojí vždy nad zlem a dobrá myšlenka je vždy silnější než zlovolná. Nepřišli jsme na zemi soudit ani trestat, ale milovat. Písmo praví: Pomsta náleží Mně! A Bůh vyrovnává odměny i tresty každému podle své nejvyšší moudrosti. Karma je vševládnoucím a naprosto spravedlivým zákonem. Dříve či později každého si najde. Nám stačí radikálně zapomenout na nepřátelství či ještě lépe vyléčit jej nejlepším lékem a to je odpuštěním a láskou.

Zákon modlitby. Všichni staří národové přes různost svých náboženství, považovali modlitbu za nezbytnou součást lidské činnosti; vzhlíželi k modlitbě jako k nejmocnějšímu prostředku podpory, ochrany a zdaru. Modlitba je myšlenkové spojení člověka s vyššími neviditelnými silami a člověk pudově se k těmto silám obrací, protože jsou obsaženy v jeho nitru. Proto náboženství je pro člověka pramenem útěchy, síly a podpory v dobách dobrých i zlých. Dnes se většina lidí nemodlí, oddává se jen světským a tělesným požitkům, na duchovní zapomněla. Jen v době neštěstí a utrpení vrací se člověk k onomu prameni posily, který jedině nikoho nemůže zklamat.

Člověk se totiž nemá spoléhat na prostředky lidské, nýbrž vždy jen na moc boží. Každý člověk je tvorem a skutečným synem božím a v nitru má část onoho božského Ducha, který je přítomen v celém vesmíru. Kdyby to každý činil, vedlo by se každému dobře a ze všech zkoušek by vyšel bez pohromy. Příkladem toho je biblický Job. Základním projevem Boha je sám život. Bůh se projevuje tím, čemu říkáme život. Pramenem života je neviditelné božství. Proto lidská věda nikdy nenalezne příčinu života, pokud zůstane v zajetí hmoty. Doba moderní, která se vyznačuje technickými vymoženostmi, přinesla hlavně na západ dříve nebývalý materialismus a bezvěrectví. Dříve tomu bylo jinak. Z dob, kdy se národové uměli ještě modlit, máme nejkrásnější umělecké památky. V umění musí být harmonie čili soulad a původem nejvyšší harmonie je zase Bůh. A protože současní lidé ve své většině odpadli od Boha, vznikl z toho nesoulad, který vidíme v umění výtvarném, stavitelství, slyšíme v hudbě, která odpuzuje každého člověka harmonicky cítícího. Je znamením doby, že vládne disharmonie.

Modlitba je poměrem člověka k Bohu. Naznačuje vždy, že člověk je vůči Bohu nepatrným práškem, neboť v modlitbě prosíme o něco, čeho nemůžeme dosáhnout jinak, než s pomocí Boží anebo děkujeme za to, co nám Nejvyšší Moc poskytla. Člověk se může modlit o statky světské i o statky duchovní a modlí-li se správně, obdrží je. Bůh chce, abychom splnili dobře své pozemské úkoly a k tomu potřebujeme i prostředky hmotné, ale nesmíme zapomínat, že se máme modlit také za statky duchovní, pak nám bude dáno obojí. Ke každé modlitbě máme připojit slova: Je-li to vůle Boží. Pak nikdy nenarazíme a budeme vždy jednat v souladu s vůlí boží a to má pro nás velký význam. Nejvyšší moudrostí je znát vůli boží a řídit se jí.

Správná modlitba za hmotné statky musí znít ne přímo za hmotný statek, ale za schopnost, abych mohl peníze vydělávat a v tom je velký rozdíl. Věci hmotné jsou jen výsledkem duševní činnosti, myšlenky, která je silou nejvyšší.  Někteří lidé se ani modlit nedovedou. Těm radí zasvěcenci, aby prosili Boha o milost. Ti se mají modlit o schopnost, aby se modlit dovedli. A v tom právě je ta milost. Kdo se umí modlit správně v duchu a v pravdě, jak praví Písmo, je vždy vyslyšen. Ve hmotném světě působí síly pozitivní i negativní. Člověk nemá proti zlým silám jiné obrany, než modlitbu. Častá a pravidelná modlitba vytváří okolo modlícího se člověka ochranu a též naváže se a upevní spojení s vyšším duchovnem a neviditelné vlivy vyšších bytostí mohou se k nám přiblížit a poskytnout podporu, sílu, odhodlanost a zdar. Člověk, který se nemodlí, o tyto výhody přichází. Je vydán na pospas zlým bytostem, jejich silám, myšlenkám i vlivům.

Modlitba je tedy nutná pro každého, kdo chce pokročit ve svém vývoji a kdo tak nečiní, bude k tomu okolnostmi donucen. Komenský: Právě proto tě Bůh navštívil nouzí, abys v nouzi Boha hledal. Čím je člověk citlivější, tím více podléhá vlivům všeho viditelného i neviditelného a tím více bude potřebovat takového pozvednutí svých myšlenek k Bohu, aby byl v Jeho ochraně. Čím je člověk zbožnější, tím se stává citlivějším, aby mohl poznat a vidět vyšší světy a tím je také v ochraně stále mocnější. Motlitbou se člověk blíží k Bohu a neznaboh se od Boha vzdaluje. Pravá motlitba je zvláštní schopnost, která nám byla dána z milosti boží.

Ve skutečnosti se modlí celá příroda se vším živým i zdánlivě neživým. Vše touží a směřuje k vyšším stupňům vývoje. Vše se musí jednou vrátit zdokonaleno a očištěno k Bohu. Je to touha po Duchu božím, který je skryt za závojem přírody a tato touha je modlitbou. Kdybychom měli otevřený vnitřní sluch, slyšeli bychom její znění, které podle indických svatých knih jmenuje se velký tón Kong. Je slyšet částečně jako velké F na klavíru, v šumění velkých řek, v příboji mořských vln, v hukotu velkoměst za noci. Je to modlitba přírody. I tajemná hudba sfér čili hřmění planet, jak se řítí prostorem, patří k této všeobecné modlitbě.

Jenom člověk ve své zpupnosti, zaslepen svým rozumem, se nemodlí! Ale to je jen zdánlivé, neboť i nitro člověka se stále modlí oním tajemným tónem, jenže vnější člověk o tom neví. Je to zvláštní, jemný a nepřetržitý šumot, který slyšíme uvnitř, když si ucpeme obě uši. Je to šumot vnitřního ohně života a kdo by vytrvale naslouchal, uslyší brzy něco zcela jiného. Závěrem lze říci, že co žije, se také modlí. Modlitba je touha a touha po dokonalosti je všude a ve všem. Je lhostejné, k jaké formě boží vysíláme své motlitby. Kdo byl vychován v křesťanství, měl by se modlit modlitbu doporučenou Ježíšem Kristem, Otčenáš. Můžeme se modlit i vlastními slovy. Modlitba chladná je ale bez účinku, též vyslovovaná jen mechanicky. Jen posvátné mantry indické lze opakovat mechanicky a přece mají velké účinky. Též žalmy Davidovy jsou tak prodchnuty duchovní silou, že už jen jejich pouhé opakování přináší velký užitek.

Nejvyšší a nejčistší myšlenkou je modlitba, která, je-li správně projevena a doprovázena pravým citem a oddaností k Bohu, vniká do nejvyšších světů a přináší vždy dobro. Nesmí být zištnou a bezohledně sobeckou, jejím cílem musí být dobro bližního a dobro obecné. Pak je skutečným pozvednutím duše k Bohu. O tom může člověka přesvědčit jen vlastní zkušenost. Myšlenky a představy kladné přinášejí člověku užitek v podobě zdraví, blahobytu, spokojenosti, pevné vůle, dobře vykrystalizovaného charakteru a úspěchy v jakémkoli počínání, pokud se nepříčí zákonům božím a lidským a pokud směřují k dobru. Myšlenky negativní či záporné obsahují bídu, nemoci, utrpení, nezdar, vše zlé a nešťastné. Představy vždy přitahují vše, co obsahují. Již pouhý strach z nemoci tuto přitahuje, nebo alespoň oslabuje organizmus. Trvalý úspěch může mít opravdu jen člověk upřímný, poctivý, hlouběji založený. Pravda vede ke štěstí, lež ke zkáze. Ta se nemusí dostavit hned, ale třeba v době nejméně očekávané. Lež se vždy vymstí a ničí nakonec toho, kdo ji užívá. Bůh je věčná pravda. Každou žádost směrovanou vzhůru po vertikále je třeba končit dodatkem: Aby tím nebyl nikdo poškozen či Děj se vůle Tvá, ne má.

Modlitba musí být vroucí a musí být pronášena s citem čistým a bez nepřátelské myšlenky proti komukoli. Modlete se za své nepřátele, učil Kristus. To je také nejlepší obrana proti negativním vlivům od lidí, o nichž víme, že by nám chtěli uškodit. Prostě a vroucně modlit se za takové osoby, přát jim vše dobré a prosit Boha, aby je dovedl na správnou cestu. Při tom musíme takové osobě z plna srdce odpustit. Taková modlitba pak působí na nepřítele jako ostrý meč, zcela ho odzbrojí. Taková modlitba vyhlazuje nepřátelství a smiřuje a to i v případě karmickém.

Každé vědomí viny, jakékoli, oslabuje naši duchovní energii při modlitbě. Ale prosbou a pokorou lze se právě tak očistit jako jakýmkoli obřadem náboženským nebo magickým. Jenomže každý není schopen takové čisté prosby a modlitby, k nimž je třeba velké víry. Kdo má víru, dovede vykonat v tomto směru vše. Církve správnou a pravou metodu neznají, zapomněly jí a doporučují věřícím pravý opak toho, co je správné. Provádějí a doporučují nekonečné modlitby, které mají jen malý nebo žádný účinek. Držme se rady Krista: Modlíce se, nečiňte tak mnoha slovy. Pak následuje modlitba Otčenáš, kterou Kristus doporučil. Bůh jako bytost či vědomí vševědoucí ví o všem, nemusíme tedy Bohu dlouho vykládat, v jaké jsme tísni. Ale i modlitba Otčenáš byla dána Kristem jen pro lidi nezasvěcené, pro zevní uctívače Boha, neboť nejsvrchovanější modlitbou je mystická koncentrace, přímé napojení na božské vibrace, čili naprosté zastavení těkavé mysli s jedinou představou vnitřního božství. Tato vnitřní koncentrace umrtvuje zevního světského člověka, ubíjí zevní lidské já, aby se mohl projevit božský člověk vnitřní. Člověk vnitřní je Ježíš Kristus, který sídlí v každém člověku neprojeveně. Odumírání zevního člověka děje se zvolna, trvá mnoho let a s ním pokračuje zároveň probouzení se božského vědomí, vyšších vnitřních smyslů, osvícení Duchem svatým a znovuzrození mystické.

Když se dostavíte k modlení, odpouštějte. Tím se uvedete do harmonie s celým vesmírem, protože svoje nitro zbavíte všech nepřátelských vztahů a tím je uvedete ve stav pravé víry. Jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš neodpustí hříchů vašich. Jen taková modlitba pronikne k Bohu, která vychází ze srdce prostého, zbaveného veškeré trpkosti a hořkosti proti bližnímu. Každá modlitba, která pronikne k Bohu, je a musí být vyslyšena; nevyslyšeny zůstanou jen ty, které k Bohu nepronikly. Rada Buddhova, abychom denně vysílali na všechny světové strany všem bytostem myšlenky s přáním míru, blaženosti a požehnání, mají blahodárný účinek; i tím se uvádíme do harmonie s celým vesmírem.

Modlitba spojená s vírou a vřelá, tvoří silnou pithu. Pitha není nic jiného nežli vířivě se pohybující prana čili životní síla. Víření spočívá na zákonech přitahování a odpuzování. Kdo se tak modlí, přitahuje k sobě vyšší bytosti, posly nebes a ti nám mohou pomoci. Pitha je trůnem anděla, bez pithy by nemohl přijít. Naopak, kletbou přitahujeme vlivy zlé. Pitha může být vyvolána úmyslně jogínem, mystikem nebo bezděčně, často osobou senzitivní. Nízká pitha se tvoří strachem, je škodlivá, může přitáhnout zlé vlivy. Pitha se tvoří při početí u všech živých tvorů. Při koncentraci mystické tvoří se pitha nejvyšší. Na místech, kde se lidé dlouho modlili, ve chrámech a poutních místech, tvoří se pitha trvalá. Ať prosíme o cokoli, musíme vždy k Nejvyšší Síle napřed vyslat myšlenku: Je-li to vůle Tvá – pak si vlastně dovedeme přitáhnout požehnání boží, neboť vše dobré, které obdržíme z boží vůle, je to nejlepší. Můžeme též dodat: aby dosažením tohoto nebyl nikdo poškozen, aby nikomu nebylo tím ublíženo. Klidná mysl v době žádosti je nutnou podmínkou. Někdy se zdánlivé dobro může obrátit ve zlo, ale jen, přitáhli-li jsme si takové dobro vlastní silou, bez podřízení se boží vůli. Boží vůle je vše, co se s člověkem děje a vše, co ho potkává (zákon karmy), pokud si to nepřivodil vlastní vůlí.

Poselství jara. Jaro je obnovením života všeho, co žije v přírodě – ale také svým vlivem působí na to, co je nad přírodou, na úroveň duševní a duchovní. Jaro je výsledkem astronomického vrácení se Slunce, zvýšení jeho zdánlivé dráhy, je v souvislosti s tělesem, které je viditelným znamením Boha, neboť za sluncem hmotným je Slunce duchovní, ve kterém sídlí vedoucí velký Duch naší sluneční soustavy – Ježíš Kristus. To je Kristus kosmický či vesmírový, jenž má svou obdobu úplnou a přesnou v lidském srdci, kde sídlí zase náš osobní Kristus. Je tedy naše srdce obdobou čili symbolem nebeského Slunce, je srdce lidské sluncem naší tělesné soustavy. Zákon říká, že co je ve velkém, je i v malém, jako nahoře, tak dole, což znamená, že i naše osobní sluníčko v srdci se vrací do výše a že člověk musí podléhat jeho vlivu. Je-li jaro v přírodě, je i v člověku tělesném i duševním. Jaro obnovuje naše tělo a dává duši nové síly. Slunce na jaře vyzařuje zvětšený proud živé síly, prany. Choroby na jaře nejsou nic jiného, než výměna starých látek a sil za nové. Strom shazuje listí, zvíře pelichá, drůbež přepeřuje a člověk obnovuje svoje síly takto. Cítíme zvláštní jarní únavu a to je náznakem, že máme dát odpočinout tělu i duši, nepřepínat své síly. Když odpočíváme, tu léčivá jarní síla může působit v nás v plném rozsahu. Je třeba v myšlenkách otevřít i své nitro a vmyslit se do stavu, že sajeme z vesmíru do svého těla i duše nové síly a prvky. Myšlenková síla pracuje nejmocněji, když tělo odpočívá. Jako na jarních poupatech i v našem těle jsou na jaře něžně pučící živly, jako slibný počátek obrody.

Mysterium spánku. Spánek zná každý a přesto je stále největším tajemstvím. Ve spánku je všech pět tělesných smyslů člověka uzavřeno. A přesto ve spánku vidíme, slyšíme, hmatáme, čicháme i chutnáme. Spánek je důkazem, že člověk je vtěleným duchem a že jeho duch může existovat bez těla. Čili že duch obývá tělo, které užívá jako svého nástroje pro získávání zkušeností ve hmotném světě. Duch to je, který si tělo zbudoval a udržuje je. Ve spánku se náš duch od těla odpoutává, vystupuje z něj a odchází do své původní říše.

Tělo odpočívá nehybně, tělesné smysly nepracují, lidské tělo ve spánku je bez běžného vědomí. Pojítkem mezi naším duchem a tělem jsou sny a pak inspirace, kterou nám může duch posílat za bdění. Za spánku náš duch sbírá ve svém duchovním světě nové zkušenosti, vidí do budoucnosti, též vidí, jaké prostředky nebo plány by nám lépe pomáhaly. Proto je důležité pokud možno co nejvíce zvědět, co náš duch ve spánku nastřádal a zjistil v tomto směru. Jsou určité metody, abychom nebyli ponecháni jen náhodnému poučení.

Klíčem k úspěchu je naše nálada. S jakými myšlenkami usneme, s takovými se probudíme. Tělo podrží onu kvalitu vibrace po celou noc. Jestliže vibrace naší nižší podstaty byly naladěny ke štěstí a zdaru, tu duch ve spánku bude tomuto nápomocen. Svými jen na hmotné zaměřenými myšlenkami a představami jsme obklíčeni jako hustou mlhou a tudíž k jemným a tichým poselstvím našeho nitra jsme jakoby hluší. Za dne, když žijeme v zevním světě, jsou naše smysly příčinou, že nevnímáme věci duchovní. Je třeba cviku a důvěry ve vyšší pomoc, prosby o ní, abychom se naučili naladit před usnutím na správné vibrace. Snění ve bdění je jemné myšlení, které se liší od obvyklého hrubého a povrchového myšlení. Jemné myšlení se přenáší do našeho nadvědomí snadněji, než hrubé. A tak, budeme-li se před usnutím oddávat jemnému myšlení na věci dobré a zdárné, přitáhneme tyto představy i do svých snů a naše nálada jim bude odpovídat. Kdyby lidé již od dětství myslili jinak, opačně, kdyby si představovali, jak se jejich těla neustále obnovují a omlazují, kdyby se ani jedinou myšlenkou nedotkli stáří, bylo by to se zdravím  a stářím zcela jinak. Čím větší bude naše víra, tím větší bude úspěch. Budeme-li před usnutím naplněni myšlenkami na zdraví a sílu, tu podporujeme našeho ducha v jeho úsilí, neboť on je síla, která obnovu vyvolává.

Můžeme s úspěchem použít i síly přírody. Když spatříme krásnou květinu, silný strom, požádejme v duchu o její krásu, sílu, životnost. Bůh je ve všem a krása, síla, souměrnost jsou jeho projevy. Záleží jen na nás, abychom pomocí svých představ a myšlenek dovedli vstřebávat rozmanité síly a krásy, jež jsou všude v přírodě. Bůh Krišna v Bhagavad-Gítě praví: V orlu jsem jeho zrak, ve lvu jsem jeho síla…V člověku jsou obsaženy všechny síly a všechny mocnosti, které jsou ve vesmíru. Proto se člověk může spojit se všemi silami vesmírovými, ať jsou to síly nejrozmanitějších bytostí, či síly planetární nebo síly jiných světů. Proto můžeme veškeré síly a veškeré krásy přírodní vsávat do sebe. To dobře znali staří zasvěcenci, v Bibli se hovoří o stáří devíti set let u Adama, Jereda, Methusalema aj. Tehdy ovšem byli lidé mnohem zbožnější než dnes a ústní tradice je poučovala včas a lépe, co a jak mají myslit a jednat; protože větší duchovnost znamená větší sílu ducha.

Nespavost. Ve shonu je neklid, ten se přenáší na nervovou soustavu, způsobuje podráždění. Když se ukládáme ke spánku, jsme pronásledováni houfem představ a nepříjemných myšlenek. I myšlení je práce, proto musíme všechny myšlenky rozhodně odmítnout, kromě myšlenky na odpočinek. Je dobré opakovat si slovo: klid, tím změníme směr myšlenek a spojíme se s elementy klidu, odpočinku a spánku. Pomáhá i napsat si v představě velké slovo klid, za ním menší a menší, až donekonečna a procházet jimi až do usnutí. Důležitá při léčbě nespavosti je trpělivost, opak spánek zapuzuje. Může pomoci i dechové cvičení. Indové nalezli jistý zákon, který spojuje lidský dech s myšlenkou. Stačí provádět jen jednoduché dechové cvičení, kdy přeneseme celou svou pozornost na dýchání, tím svou mysl uklidníme, i svou duši a tělo.

Velkým zlozvykem je bdění za noci a spaní ve dne. Člověk má v noci spát a ve dne bdít, nemá nic společného s nočními zvířaty. Ráno, když slunce vychází, posílá nám nejvíce svých sil a sice slunce viditelné i to neviditelné, které je za ním, ve kterém sídlí Bůh – Kristus. A ráno naše tělo i duše jsou nejvíce schopny přijímat tyto síly. Proto máme být při východu slunce vzhůru. Životní síla čili prana řine se k nám nejvíce zrána po východu slunce, vrcholu dosahuje kolem 10. hod. dopolední, což trvá až do poledne, pak tato síla klesá. V době spánku se opotřebovaná prana vylučuje z těla, ráno je náš organizmus a celá příroda otevřena přijmout tuto sílu novou, ta obrozuje všechny naše schopnosti a proto dopoledne lze provádět práce nejobtížnější.

Člověk si nejlépe odpočine též tím, když směr svým myšlenek obrátí od jednoho druhu práce ke druhému, zcela odlišnému. Mnozí lidé využívají tohoto zákona, aniž o něm vědí. Kromě své obvyklé práce věnují se svým koníčkům, je to vlastně potřebný odpočinek od jednotvárné práce. Chceme-li dosáhnout šťastnějšího života a vyššího cíle, tu je nám potřeba, obrazně řečeno, mít v jednom životě tři nebo čtyři životy vloženy. Ve druhém životě zapomenu na vše, co se týká způsobu života prvního a tím se schopnosti po řadě oživí a osvěží a mohu se příštího dne vrátit ke svému vlastnímu zaměstnání s novou silou, novými myšlenkami a plány. Ideální myšlenky jsou vždy vysoké a podobně ty, které se týkají zdraví, štěstí, zdaru, radosti, síly, úspěchu a všeho dobra a požehnání; mají jistou sílu vznosnou a proto na horách a místech čistých k nám přicházejí nápady, které v údolích a na místech nečistých nemáme. Myšlenky na smrt, nemoc, neštěstí, nezdar, obsahující hrubé vášně nebo zločiny jsou nízké a mají sklon stékat do hloubky.

Lidská myšlenka souvisí s vyzařováním síly, kterou Indové zvou pranou čili živou, protože je to síla životní, která je neviditelně obsažena v potravě, ve vzduchu, ve vodě, ve světě. V 18. stol. nazvali ji lidským magnetismem. Má mnoho stupňů síly a čistoty, nejčistší přichází nepřetržitě ze slunce, spolu se světlem a teplem. Slunce je nevyčerpatelným zdrojem prany a proto též zdrojem všeho života v naší sluneční soustavě. Pranu člověk přijímá a vydává, opotřebovává se a musí být nahrazena novou. Do těla přichází dýcháním, omýváním, pobytem na slunci, jídlem a pitím.

Náboženství v lidské výživě. Tělo astrální je v úzkém spojení s nervovou soustavou a jemnými orgány těla a jeho nepatrné poškození může se v zápětí projevit chorobami nervovými i jinými vleklými nemocemi. Právě astrální tělo přijímá zvenku i ze žaludku životní pranu a proto je škodlivé jíst stravu připravenou kuchařem nízkého nebo nečistého charakteru, protože prana kuchaře či jeho magnetizmus se nevědomě přenáší do všeho, čeho se dotkne či je v jeho blízkosti. Někdo vycítí pudově, který druh potravy je mu příznivý či nepříznivý, nebo pomocí siderického kyvadla to můžeme zjistit. Pohyby kyvadélka způsobuje naše duše, jejíž podstata je absolutně vševědoucí, protože je božská.

Na nit asi 25cm dlouhou zavěsíme závažíčko, navlékneme na první kloub ukazováčku pravé či levé ruky, ruku opřeme loktem o stůl a kyvadélko uvedeme do klidu, třeba nad zkoušenou potravou, položíme v duchu otázku a vypneme zevní rozum. Po chvíli se kyvadélko počne pohybovat. Buď opíše kruh nebo elipsu, či se rozkýve v rovné linii směřující od našeho těla k potravě - to znamená, že potrava je pro nás vhodná. Třetí, příčný pohyb, tvořící rovnou linii mezi námi a potravou, znamená, že potrava je pro nás nevhodná. Nejlépe je být obrácen čelem k jihu nebo východu, ne k severu. Tak si můžeme otestovat i léky a cokoliv, stačí v duchu položit jasnou otázku.

Druhým prostředkem k odstranění škodlivých vlivů v potravě, a sice nejvyšším, je požehnání každého jídla. Požehnáním a modlitbou a obětováním potravy (první sousto a první doušek je zvykem obětovat v Indii) vlijeme do ní svou duchovní sílu, která nás z velké části uchrání před škodou. U nás lidé již odvykli těmto starým zvykům, ke své škodě ovšem. Při jídle je důležité, abychom nespěchali, potrava se má přijímat v klidu a zvolna, jinak uškodíme svému zdraví, stejně, jako když jíme v náladě mrzuté, zlostné, stísněné, v neklidu či ve strachu. Tu je lépe s jídlem počkat, neboť jídlo pak našemu organizmu přímo škodí. V těle vznikají a zase mizí látky podle určité nálady, což je dobře známo kojícím matkám. Při práci i při jídle člověk duchovně založený myslí stále na Boha, pak je v ochraně nejvyšší Síly.

Vnitřní lékař. Síly léků v lékárnách jsou slabými v porovnání s mocnými a životodárnými, život vdechujícími silami, jež jsou v nás, v našem nitru. Zde spojujeme se s živoucí, tvořící a obnovující mocí, která nás po prvé stvořila, která nás znovu stvoří, obnoví, napraví, vyléčí. Právě tak, jako musíte myslit na úspěch, očekávat jej, předvídat jej, udělat ze své mysli veliký magnet, který úspěch přitahuje – právě tak, chcete-li být zdravými, musíte se myslit zdravými, musíte zdraví očekávat, předvídat, přitahovat, činíce ze své mysli veliký magnet zdraví, abyste přitahovali zdraví, nadbytek zdraví. Zdraví je založeno na ideálu dokonalého těla a rozhodném popření nemocí. Popření všeho až na ideální stav.

Naše těla jsou pouze ztělesněním našich myšlenek, pokud tedy slabost, nemoc, nedostatek čehokoli existují v naší představě, až je tím mysl zcela a dlouhodobě naplněna, pak tělo se tomu přizpůsobí; stejně tak představě dokonalého zdraví, neboť tělo se řídí dle naší víry a sebedůvěry. Úspěch lékařů a léků závisí na víře nemocného v očekávání úlevy a uzdravení. Zničte jeho víru a zničíte účinnost léčby. Za přesně týchž okolností bude mít lék mnohem mocnější účinek, když je oživen vírou, zatímco bez víry bude jeho účinnost slabá či žádná. Dějiny lékařství jsou většinou dějinami vzestupu či sestupu lidské víry v různé léky i lékaře. Víra je základem všeho léčení, všech činů tělesných a duševních.

Je dobře známo, že zaklínání divochů, obřady indických lékařů a jiné obřady provozované různými národy, měly a mají za následek hojné procento vyléčení. Je to víra, která způsobuje vyléčení. Kristus nikdy neřekl moje víra, nýbrž tvoje víra tě uzdraví; a též: podle víry tvé. Lékař má mnoho co činit s léčením, ale skutečně trvalé uzdravení může být způsobeno jedině vírou nemocného; je to vždy božská síla v nás, která uzdravuje. Je to táž tvůrčí síla, která nás stvořila, která nám přichází ku pomoci ve všech životních obtížích, táž síla, která zaceluje ránu, dává srůst kostem, obnovuje porušené tkanivo. Chovat ideál v mysli, je nejvědečtější způsob vyhojení tělesného neladu, choroby, neboť v každé buňce tkví a působí inteligence. Přesvědčení, že zdraví je trvalou skutečností a že choroba a nemoc jsou dočasné a rychle odejdou, je hojivou silou. Tělo je jen zpředmětněná myšlenka a když se myšlenka změní, musí se změnit i tělo. Příroda se nikdy neřídí  podle zakrslého dubu, netouží po snětivé pšenici, řídí se dokonalým ideálem. Nade vše v přírodě je zdravý člověk.

Věda již dokazuje, že inteligence není omezena jen na mozkové buňky, ale že celý buněčný systém má účast na myšlenkovém pochodu. Edison: každá buňka v nás myslí. Náš duševní stav působí na všechny tělesné buňky, působí na celý organizmus. Mysl je produktem činnosti ve všech buňkách. Všechny buňky pocházejí z prvotní buňky a co působí na jednu buňku v těle, působí i na všechny ostatní. Buňky jsou jako členové velkého orchestru, který okamžitě odpovídá na základní tón daný dirigentem. Já je hlavním duchem, vůdcem všech malých částí. Je-li v mysli sklíčenost, je sklíčenost v celém těle. Mnoho nemocí má svůj původ v duševní oblasti. Negativní myšlení udržuje krev a tělesné šťávy ve stavu vleklé otravy, která zeslabuje celé tělo. Naproti tomu pozitivní myšlení, víra, naděje a láska působí jako posilující a oživující prostředek celého organizmu.

Soustředíme-li mohutně svou myšlenku na některou část svého těla, krevní cévy se v tom místě rozšíří a nahrne se tam zvláštní zásoba krve. Co si myslíme o buňkách některého ústrojí, totéž si myslí ony o nás. Ztěžujeme-li si neustále na své údy, žaludek, jak pak chceme, aby dobře pracovaly? Umění prozařovat myšlenkami o zdraví části našeho těla je uměním všech umění. Co myslíme a čemu věříme, to tvoříme. Člověk snáší mnohem snadněji horko, zimu, hlad i žízeň, když jeho mysl je odvrácena od toho a upjata k nějakému cíli nebo účelu. Jakmile přestaneme na ty věci myslet, přestaneme je pociťovat. Třeba v divadle je mysl odvedena od těl v doslovném smyslu. Často se stávalo, že vojáci v bitvě zraněni zjistili to, až když bylo po boji. Když duch zapomene na tělo, necítí bolest jakoukoli. Tělo samo o sobě necítí nic, jenom duch cítí, odvraťte mysl od těla a ono se stane necitelnou hmotou. Alkohol, morfium a ether jsou hmotné substance prostoupené duchovností. Proto působí na ducha, ne na tělo. Nezapomínejte, že vždy duch je osvěžen, pozvednut anebo stísněn, nikoliv primárně tělo. Působí na tělo jako vítr na plachtu: nadýmá ji a dává jí tvar. Duch není nikdy úplně v těle. Říká se, že smrt osvobozuje od bolesti – protože duch vystupuje pak úplně z těla. Ale smrt neosvobozuje od bolesti ducha, neboť bere myšlenku na bolest sebou.

Myšlenka jiných lidí je nakažlivá, ať je zdravá či nezdravá. Proto je na místě opatrnost, s kým se stýkáme. Právě neustálé myšlení na nemoc ji zvětšuje. Mysl jako svaly lze cvičit a s cvikem se dostavuje více síly k ovládnutí mysli. Duch působí na tělo, proto využijte toho zákona v dobrém smyslu, představujte se jako zdraví, plni síly, optimismu. Můžete-li, konejte něco jiného, neobvyklého, než je všední běh života. Jděte jinou cestou k domovu, pijte čaj místo kávy, snězte, co jste nejedli – to vše pomůže odvracet mysl od churavosti. Duch je stvořením impulsivním, učiní něco jen tehdy, když ho to těší. Tělo chce naopak setrvat ve zvycích. Zvyk, který se nikdy nemění, přináší určité nepřátelství ke každé změně, odmítá změnu. Jděte do muzea, do parku, na návštěvu dlouho odkládanou. Vesmír překypuje nekonečnou rozmanitostí věcí, které vám mohou poskytnout štěstí. Čím se stáváme jemnějšími a duchovnějšími, tím více tyto síly poznáváme, pociťujeme a oceňujeme a užíváme nekonečných zásob. Čím více se naučíme důvěřovat Nejvyšší moci, že chce naše dobro, tím více budeme uváděni do rozmanitostí a růzností života.

Víra je jádro a podstata věcí, ve které doufáme. Přilni k myšlence, že jsi silný, činný, mladý, vytrvalý a upínej se k ní den po dni, měsíc po měsíci, rok po roce. Tato představa stane se tvým ustáleným zvykem, druhou přirozeností. Cokoliv si myslíš, hned je vytvořeno z látky neviditelné a začne k sobě přitahovat podobné elementy, zdraví, sílu. Takové tělo je pak duchovní skutečností. Hmotné tělo musí pak růst tak, aby se duchovní skutečnosti vyrovnalo. Od teď očekávej pouze zdraví a sílu. Snílkové vykonávají mnohem více, než svět poznává. Denní sen neboli snění je výron síly, která vyvolává následky. Myšlenka má sílu vytvořit představu ve světě viditelném. Jako Kristus to učinil s chleby a rybami. Každá lidská mysl má tyto sily a možnosti v zárodku.

Příroda nikdy nestárne, neustále se obnovuje, to duch zhmotňuje jinou formu svého výrazu. Tento postup děje se již nesčetné věky. Svou přeměnou a opětovným vzrůstem stává se vše jemnějším, postupuje ve vývoji. V době obnovy vyžaduje příroda klidu. I v životě člověka přicházejí taková období jakoby pelichání. Příroda od nás žádá, abychom si odpočinuli na těle i na mysli. Neučiníš-li tak, může to vést k vyčerpání, rozkladu a nemoci. Co nazýváme smrtí, je pouze odpadnutím ducha od starého těla.

Mysl je sídlem všech nemocí a každá myšlenka, která je mysli bolestnou, je příčinou oslabení a bolesti těla. Když se zlobíš, když máš strach, chvěje se tvé tělo touto vibrací a ochabne tím. Po léta tak tvé tělo ochabovalo, až slabost postihla některý orgán – oko, ucho, žaludek, játra, plíce. Ve své mysli odporuj všemu, co ti způsobuje bolest či neklid. Neříkej si ani v myšlenkách: Je zde příliš horko, zima, hluk. Když tak myslíš, podrobuješ se živlům a dáváš jim nad sebou moc; bolest je pak větší. Řekni si: Je pravda, že mé tělo se leká horka, avšak ve své mysli se lekat nebudu. Odporuji a vzdoruji síle, která mému tělu způsobuje bolest. Pak budeš vytvářet sílu, která odporuje působení všech živlů na tvoje tělo. Každá správná myšlenka je stavebním kamenem přiloženým ve stavbě tvé budovy, která tě má chránit před každým zlem. Kama či ďábel je vše, co se tě pokouší ovládat. A nebudeš-li odporovat, ovládne tě jistě. Nenalezneš nikde podnebí, které by ti vyhovovalo, bez takového odporu shledáš svůj pokoj příliš těsný, dusný či jinak nepohodlný. Budeš sklíčen a překonán okolnostmi. Není tím řečeno, že se máš nutit k něčemu, co je tvé mysli nebo tělu nepříjemné. Ale máš směřovat k ovládání všeho, co je ti nepříjemné a zamezit tak, abys nebyl ovládán sám. Jestliže si způsobuješ a posiluješ sám jakákoli muka, nic tím dobrého nezískáš.

Vítězství nad sebou znamená ovládnutí sebe. Je správné, že tělo, jako nástroj ducha, se má oddávat každému druhu potěšení, které duchu neubližuje. Duch je pouze tehdy nedotčený, když může ovládnout tělo a když mu může kdykoli vnutit své přání v každé době, na každém místě. Jen tehdy, když to duch dovede, je volný. Ve stavu bázlivosti a úzkosti zápasíš mnohem více s neviditelným než s viditelným. Ve tvé mysli pracují temné moci, jinak zlovolné a ničivé bytosti z neviditelné životní říše, které chtějí potlačit tvoje úmysly, které hrají na některou tvou citlivou strunu. Proč je jim to dovoleno? Protože musíš vyrůst k dostatečné síle, abys je přemohl. Nemůžeš být stále chráněn, jinak bys neměl dost své vlastní síly a moci. Jestliže tyto nízké moci ovládáš, pak síla náleží jen tobě a již tě nikdy neopustí. Je-li tvoje mysl v nepořádku, jestli myslíš nebo chceš udělat půl tuctu různých věcí zároveň, když nevíš, čeho se máš chopit nejdříve, pak bude i tvůj pokoj, stavení i zahrada v nepořádku. Jestliže to je převládajícím stavem tvé mysli, tu také tvé tělo bude trpět v nějaké formě nepořádkem, poněvadž síla, která tvoje tělo udržuje pohromadě, se tříští. Soustřeď se na to nejdůležitější a podstatné.

Jestliže pociťuješ, že tvé oči zeslábly, neběž hned pro brýle. Spíše popřej svým očím několik měsíců odpočinku. Upni v té době svou mysl pevně na to, že zrak musí být tak dobrý, jako před tím. Vezmeš-li na oči skla, je to stejné, jako když si bereš berle. Jestli už musíš použít hole, přej si neustále v mysli, abys mohl chodit bez ní a čas od času to zkoušej. Klid poskytuje přepracovanému žaludku sílu, aby se zrestauroval. Když si vezmeš brýle, neposkytneš očím klidu, naučíš své oči být lenivými. Většina nemocí je způsobena spíše nedostatkem klidu, než příčinami jinými. Klid znamená odpočinek mysli i tělu. Hluboké dýchání ti pomůže.

Tělesná tloušťka je způsobena nedostatkem síly odhazovat zbytečné výměšky. Svou tloušťku můžeš zmenšit, když změníš množství potravy. Avšak trvalé vyléčení se dostaví jenom povoláním síly a jejím cvikem, aby dovedla odhazovat obtížné výměšky a uvedla tě do symetrického souladu. Když si budeš jen přát zbavení se tuku a nebudeš dbát o symetrii souladu, nezbavíš se ho tak rychle a trvale, protože tvá žádost není založena na nejvyšší pohnutce. Čím je pohnutka vyšší, tím větší sílu způsobuje. Vyšší a mocnější je zde vroucí láska k tělesnému souladu, jako zevnímu výrazu tvého souladu duševního nebo tvé duchovní symetrii. Nikdo se nemůže zbavit svého břemene trvale, nemá-li k tomu mocnou duchovní touhu.

Pravda a lež. Lež rodí nemoc, pravda přináší zdraví. Co v nás myslí, ptáme se. Myšlenka je ve všem, není výlučným majetkem člověka. Slunce je výrazem nekonečného Ducha a každý paprsek, který posílá na zem, je plný myšlenky, života, rozumu. Planeta, hvězda i člověk a veškerá příroda jsou zhmotnělými výrazy onoho Ducha. Všude, kde je život, je také duch. Více v člověku než ve zvířeti, více v rostlině než v kameni, více v andělech než v člověku. Duch nemá počátku a nemá konce, nemá původu, neboť i věčnost ho též nemá. Představa, kterou nazýváme smrtí, je jen v lidských myslích, jinak jí nikde není. Tentýž život a duch rozkládají také lidské tělo, když bylo odloženo. Jinak by zůstalo beze změny. Představa smrti je první velkou lží. V každém výrazu Nekonečného ducha, ve stromu, skále, vodě, rybě, vzduchu je duch, síla a rozum, který člověk nemůže ani vymyslit, ani vytvořit nebo pochopit, jako nemůže stvořit sebe.

Rostliny, ptáci, zvířata a všechny věci, pokud žijí divoce nebo přirozeně, pociťují zvláštní štěstí ze svého života. Jsou pravými výrazy Nekonečného ducha. Když zasáhne člověk do jejich života a mění je dle sebe, zmenšuje jejich životní sílu a zmenšuje také jejich i svoje štěstí. Ve svém přirozeném prostředí nepotřebují tvorové ani rostliny podpory a lidské péče. Divoká husa je silnější a souměrnější než husa domácí. V divokém stavu rozum nebo předvídavost či pud vychází přímo z Rozumu Nejvyššího. Je to nejvyšší moudrost a pravda a je-li jim dána volnost, přináší i štěstí. Proto se těší divoká zvěř mnohem více ze života, než když je zkrocená. Tvorové stvoření Nekonečným Duchem jsou výrazem nejsprávnější metody, jak uskutečnit nejvyšší štěstí. Jsou výrazem nejvyšší pravdy. A nejvyšší pravda vždy přináší štěstí

Souměrná rychle létající a neodvislá husa divoká je výrazem pravdy. Nemotorná a neobratná husa domácí, neschopná letu a sama sebe obživit, je lží. Váš kanárek, jestliže uletí z klece, je odsouzen k jisté smrti. Veškerá jeho soběstačnost byla mu oloupena člověkem. Ve svém divokém stavu byl by pravdou. Vepř ve svém přirozeném stavu není zvířetem nečistým, je obratným a hbitým. Ale člověk z něj udělal stroj na výrobu sádla a masa. Vepř se stal vzorem, jak člověk dokáže zacházet s pravdou. Veškeré lidské snahy zlepšit něco na božském a přirozeném řádu stvoření jsou omyly. Když člověk počne hudlařit s některým výrazem Nekonečného ducha a snaží se jej ovládnout, olupuje jej na čas o štěstí, které mu bylo dáno nejvyšší moudrostí. Tím vytváří pro tvory i pro sebe život nepřirozený. Odvrací tak na čas některý hmotný výraz nejvyšší pravdy od pravého účelu. Cílem nekonečného ducha je vypracovat největší radost pro každého tvora. Člověk tento cíl na nějakou dobu zdržuje. Nepravda nebo lež je pravdou, která byla odvrácena od svého skutečného účelu. Lze ji však odvrátit jen na čas.

Nekonečná síla směřující k dobru, kráčí přímou cestou a omyl odstrkuje. Nekonečná síla si přeje, aby se dělo podle její vůle. Veškeré věci, které člověk uměle přetvořil, i sebe, musí se v jisté době stát přirozenými a pravými výrazy nekonečna. Nekonečno chce naplnit a prosytit svoje stvoření ovzduším štěstí. Nekonečný duch a nikoli člověk, přivedl naši planetu a člověka s ní z chaosu a hrubosti do zjemnělejšího stavu. Tento duch působí i nadále cestami, které sice nechápeme, avšak proto, aby toto zjemnění pokračovalo, a také činí člověka vývojově jemnějším a vyšším. Jakmile zasahujeme do božského zákona, když např. vězníme či mrzačíme sílu ptáků, čtvernožců nebo rostlin, zmenšujeme jejich a své štěstí. Je nám pak nějakými bolestmi nebo utrpením připomínáno, že jsme vyšli z proudu pravdivých myšlenek. L. N. Tolstoj: Dokud budou jatka, budou i bojiště.

Důkazem pravdivých myšlenek, když o ně žádáme a když skrze nás působí, je trvalé štěstí. Známkou lži, kterou jsme si přitáhli a jež skrze nás působí, je bolest. Člověk současnosti přitahuje k sobě jenom v omezeném množství z pravých výrazů Nekonečna síly, které mu skýtají štěstí. Přijde doba, kdy člověk, protože je vyšším výrazem Nekonečna, dovolí oné síle, aby skrze něho byla činná. Uvidí pak velmi jasně, že Moudrost, která jeho poznání daleko převyšuje, ho střeží a chce ho i nadále střežit, aby ho vedla k věčným stavům štěstí. Přijímej tedy pravdy, jak ti je dávám a ony tě dovedou ke štěstí takovému, jaké si nedovedeš ani představit. Tvoje způsoby a metody, tvoje zabíjení a zotročování a mrzačení živých tvorů, tvoje stroje a vynálezy, tvoje tzv. moudrost a tvoje civilizace, to vše přece jsou jen chyby a nemohou ti přinést štěstí. Činíš život víc a více umělým a nepřirozeným. Kazíš vody a vzduch svými továrnami, tvůj zápas o život stává se tvrdším a tvrdším. Tvoje obchodní metody rozčilují tě a dohánějí až k šílenství. Chceš založit svůj život na nepravdách, ale ony nemohou trvat věčně a zvětšovat tvoji bídu.

Čím více člověk pokračuje ve svém tzv. zlepšování, tím více se mu kladou do cesty překážky, nemoci a epidemie, neznámé v jejich přirozeném stavu, napadají domácí zvířata a ptáky. Ovocnáři a pěstitelé zápasí s ničivým hmyzem a nemocemi rostlin, jaké dříve nebývaly. Uměle chovaná zvířata ponechána sama sobě, vrací se do svého divokého, původního a přirozeného prostředí, vrací se k pravdě. Vyslovíme-li nějakou lež, musíme ji neustále podporovat lží jinou, ale s každou další lží se stává prozrazení pravděpodobnějším. V povaze pravdy je, že se dovede sama udržet. Veškeré věci, nutné ke štěstí k nám přijdou samy, tak jako živly přicházejí k rostlině, aby jí daly krásu a štěstí.

Duch nemůže nepravdu podržet, je pro něj jako nějaká cizopasná rostlina a proto ji vyvrhuje. A člověk pociťuje bolest, nemoc, neklid, obtíž. Nejsme tvůrci pravdivých myšlenek, jsme pouze přijímačem nebo kanálem pro ně, aby naším prostřednictvím budovaly štěstí. Pták nevytváří svou hudbu sám. Otvírá se jen nekonečnému duchu a ten naň svou hudbu vylévá. Takovým způsobem se musíme učit přijímat inspiraci a sílu ke každé práci. Pravda k nám přichází již vytvořená. Pravdivá myšlenka je živoucí, činná a hybná síla. Čím více náš duch přitahuje k sobě pravdivé myšlenky, aby je vstřebal, tím víc se stává citlivějším a bystřejším ke všem nepravdám. Nemáme lhát proto, protože to přináší tělesnou churavost a našemu duchu utrpení. Když lžeme, uvádíme tím lež do svého těla. I každé předstírání je lží a působí svou zlou činností právě jako vyslovená lež. Je to jako jed v těle. Zvyk lhát nás též vede ke lhářům, příroda vždy přitahuje stejné ke stejnému. Lhát druhým je komedie, lhát sobě je tragedie.

Vysoce vyspělé bytosti se dorozumívají na citové úrovni. Uvědomují si své pocity i pocity druhých a nikdy se nesnaží tyto pocity skrývat. Pocity jsou jazykem duše. Smyslem komunikace je sdělovat pravdu. Vyspělé bytosti nemluví pravdu – jsou Pravdou. Nechápou, proč lidé skrývají své pocity a pak si ztěžují, že jim nikdo nerozumí. Tajnůstkářství se stalo etickým kódem. Starověké kultury takový kód neměly, nemají jej ani domorodí obyvatelé. Vlády a korporace jej však přijímají. Lhaní je tak běžné, že mnoho lidí lže o všem. Vyspělé bytosti se dorozumívají telepaticky; před mnoha tisíci lety byl tento způsob normální, teprve později lidé klesli na takovou úroveň, že se museli začít dorozumívat primitivními zvuky. Mnoho lidí se přesto vrací k čistším formám komunikace, to se týká především zamilovaných lidí.

Nekonečný Duch v přírodě. Miluješ-li stromy, budeš šťastným, zvláště jsou-li to stromy divoce rostoucí tam, kam je umístila veliká Tvůrčí Síla a které nejsou odvislé od lidské péče. Veškeré věci přirozené jsou Nekonečnému Duchu bližší než ty, které člověk zotročil, podmanil, spoutal. Jsi-li uprostřed krajiny divoké a přirozené, pociťuješ volnost a nepopsatelnou veselost, kterou nezažíváš jinde. Vdechuješ tam jistý prvek, který neustále vyzařují stromy, skály, ptáci a zvěř. Je to nekonečná Síla Ducha, vyjádřená všemi těmi přirozenými věcmi. Této síly nelze získat ve městě, ani v uměle pěstované zahradě, neboť rostliny a stromy tam mají v sobě příliš lidského, méně dokonalého ducha. Člověk je nakloněn věřit, že Nekonečnost učinila tento svět jen zhruba a že ho pak nechala, aby ho člověk polepšil.

Opravdu člověk zlepšuje boží dílo a přirozený řád věcí? Stačí podívat se na znečištěné řeky, ovzduší, lidskou činností znečištěnou zem, haldy odpadků, s nimiž si neví rady, stačí sledovat výkyvy počasí. To vše by ho mělo varovat. Jak dlouho bude člověk ještě slepý a hluchý?

Ve stromech divoce rostoucích, ve zvěři a ptácích poznáváš, že byli stvoření touže duší a duchem, jako tys byl stvořen a že ti mohou vracet lásku, kterou jim přinášíš. Strom divoce rostoucí není netečným k takové lásce a nenechává ji bez ozvěny. Tato síla, vibrace lásky, je duchem stromu pociťována. Představuješ část Nekonečného Ducha, k němuž náležíš, a strom představuje jinou část téhož Ducha. Má též svůj podíl na životě, myšlence a rozumu. Okem vidíme pouze fyzickou část sebe a stromu, duchovní části nevidíme. Strom je doslova jednou z božích myšlenek.

Jestliže se díváš na stromy, jak by byly užitečné pouze na dříví a palivo, tu od nich obdržíš velmi málo životní síly. Pak s tebou budou cítit stejně jako ty s nimi. Element lásky dostáváme jenom v tom poměru, v jakém je v nás. Čím více z těchto tvorů milujeme, tím více k nám z nich plyne lásky. To, co opravdu milujeme, nemůžeme ničit nebo komolit. Stromy vydávají neustále životní sílu, která je člověku právě tak potřebná jako vzduch k dýchání. Výtvory lidské, jakmile jsou dokončeny, dávají prach a hnilobu. Vězníte ptáka v kleci ke svému potěšení, ne však k jeho potěšení. To není nejvyšší forma lásky. Nejvyšší láska je pro nás doslova pramenem života.

Někteří lidé cítí se nešťastnými, ocitnou-li se v lese, v přírodě o samotě. Takoví lidé jsou vyňati z proudu vesmírové myšlenky. Dovedou žít pohodlně pouze ve hřmotu města nebo v povídání u kafíčka. Nalézají život jedině v umělém prostředí. Jejich duchové jsou zakryti povlakem vyumělkovanosti a to je odděluje od citu k výrazům božím, jak je nalézáme v čisté přírodě. Protože jsou oddělení, cítí se v lesích osamělými a příroda se jim zdá pustou a krutou.

Poznáme, že v pravdivém životě není nic jiného potřeba, než abychom byli stále otevřeni pravdivým myšlenkám a jinak abychom zůstali nečinnými a abychom nechaly tyto myšlenky pracovat za nás. Dají nám život naplněný šťastnou činností. Je výsadou člověka činit to mnohem rozumněji nežli pták, strom či čtvernožec. Duch je tvořen z myšlenek, které k sobě přitahujeme. Tyto myšlenky vysílá a staví jimi svoje tělo. Když duch touží po pravdivých myšlenkách a když je žádá, tu vytváří svoje tělo z myšlenek pravdivých.

Jenom pravdivé myšlenky mohou být navěky vestavěny do těl či do energetických polí našich duchů. Nepravda může na nich ulpět pouze dočasně. Duch nemůže nepravdu podržet, proto ji vyvrhuje. Ať máš jakoukoli nemoc, bolest, neklid nebo obtíž, vše je důsledkem námahy ducha vyvrhnout nebo odhalit nějakou lež nebo omyl, aby se v něm neupevnil jako nějaký cizopasný organizmus. Není nám možno najít všechny omyly najednou. Jestliže budeme žádat ducha o pravdu, sešle nám ji v poměru k našim potřebám. Jakmile pravda přijde, všechny omyly musí jedem po druhém odejít. Jakmile odejdou, vytvoří nový element nové myšlenky a jemnější krev a maso našeho těla; takovým způsobem se tělo obrozuje. Bolest duševní nebo fyzická je výrazem ducha, který praví našemu hmotnému já, že je něco v nepořádku.

Člověk pravdu nevytváří, naopak, pravda přichází k nám již vytvořená, působí na nás a vytváří v nás výsledky. Čím více náš duch k sobě přitahuje pravdivé myšlenky, aby je do sebe vstřebal, tím se stává citlivějším a bystřejším ke všem nepravdám. A tím více je odpuzuje, podobně jako zdravý žaludek odmítne nevhodnou a špatnou potravu. Pravda nepochází z nás a není naše. Blázen ten, kdo ji zahaluje, blázen, kdo ji odkrývá, aby se proslavil. Pozoruj lidi, kteří ji prodávají, jako byl prodán i Spasitel. Avšak ti, kteří ji chtějí zaplatit, jsou podvedení a hlupáci. Pravda není prostitutka, neprodává se, nýbrž dává se těm, kdož ji milují a upřímně hledají. Lhaní ubližuje nejvíc nám samým. Veškeré myšlenky jsou věci vysílané z duše do těla, kde pak krystalizují nebo se zhmotňují ve viditelnou tělesnou hmotu. Naše tělo je myšlenka vyjadřující viditelně mysl, která je vytvořila. Jestliže mysl ve své nevědomosti se pokouší vložit do těla nepravdivou myšlenku, nemůže pak tělo trvat; nepravdivost vyjadřuje rozkladem. Jsou-li však tělu posílány duchem myšlenky pravdivé, dokáží svou pravdivost tím, že učiní tělo věčně žijícím, neboť pro ducha je život věčný. Lež nebo nepravda usmrcuje se sama.

Čím více lžeme, tím méně jsme schopni vidět pravdu, když je nám předložena. Zvyk lhát vzrostl u některých lidí do takového stavu, že ani nemohou rozeznat, kdy mluví pravdu a kdy lžou, protože jejich tělo je složeno z prolhaných myšlenek. Zvyk lhát sobě a jiným je pravou příčinou, proč tak mnozí lidé nemohou nebo nechtějí přijmout pravdy, týkající se duchovní a duševní úrovně, Boha a odpovědnosti před věčností. Jiní lidé, kteří jsou prosyceni pravdami, přijímají tyto nauky, jakmile jen o nich slyší bez zevních důkazů, neboť jejich nitro je jim samo důkazem dostatečným. Ale lhaní nejsou jen lživá slova a lživé myšlenky. Je to i úsměv, který předstírá, že se bavíme, ačkoli tomu tak není, že někoho rádi vidíme, či předstíráme zájem o jeho blaho, ačkoli tomu tak není. Takové předstírání je lží, poloviční přisvědčení je lží, mluvení z tribuny, které se neshoduje s vnitřním přesvědčením, je lží. Při bezděčném lhaní vnášíme do těla zlo mnohem rychleji, nežli při lhaní vědomém. Je to jako bychom vložili do tělesné soustavy bezděčně jed. Když je někdo slepý k okolnosti, že setrvává ve škodlivých zvycích, tu je pro něj málo naděje. Zvyk lhát může způsobit utkvělou duchovní slepotu, takže nevidíme pravdu. Když si nejsme vědomi svého zvyku lhaní, stavíme si tím rychleji tělo ze lži, takže nakonec naše hmotná část může jenom vidět nepravdy a věřit jim. Ale to způsobuje nemoc a nakonec i tělesnou smrt.

Zvyk lhát vábí nás také ke všem lhářům. Z toho důvodu člověk prolhaný uvěří jinému prolhanému rychleji, nežli tomu, kdo mluví pravdu. Podvodník je často oklamán jiným podvodníkem, protože jsou složeni tělesně i duševně ze lží, mají podobnou kvalitu vibrací, přitahují se navzájem. Příroda ve všem a provždy přitahuje stejné ke stejnému. Proto člověk zbudovaný ze lží a člověk pravdivější jsou si navzájem nepříjemní, jsou vzájemně odpuzováni, neboť pravda a lež se nesnášejí, jedna síla je nepřátelská druhé a vytváří pro každého z nich nepříjemný pocit, pokud jsou pospolu. Jestliže nepravdám věříme, jednáme a žijeme podle nich, ony se nám pak zhmotňují v našem těle. Jednou z takových nepravdivých domněnek je víra, že rozklad hmotného těla je nevyhnutelný a že ho nelze nijak odvrátit. Tato lež je považována za pravdu celým lidským pokolením. Lidstvo v ní věří tak pevně, že jen zřídka kdy o ní pochybuje a o tom přemýšlí.

Cesta vedoucí ze všech smrtelných starostí a nepravd je prostá ač podivuhodná. Žádej o pravdivé myšlenky, žádej o sílu jim věřit, když přijdou. Žádej vytrvale a neodbytně. V nekonečném duchu nemůže být nic jiného, než pravda. Nekonečný duch si přeje, aby kvalita našeho myšlení se co nejvíce přiblížila kvalitě jeho, což znamená přibližovat se k Bohu; to znamená být mu stále více podoben. Je právem člověka být celým člověkem a znát pravou cestu. Nekonečný duch chce, abyste svá práva znali a uplatňovali. Tyto dobré věci jsou od počátku i tvoje. Staří zasvěcenci se domnívali, že pravdu nelze říci všem a zvláště ne stejným způsobem a skrývali svoje vědění v závoji alegorií. Tak byly vytvořeny mytologie.

Dobré a špatné účinky myšlenek. Krása obličeje a krása postavy je právem každého člověka. Každý obličej jako každá květina má těšit zrak vlastní i cizí a jednou tomu tak bude. Krása je dar, který je přírodním výrazům nejvelkodušněji udělován od tvaru listu přes ptačí peříčko po sněhovou vločku.

Muži i ženy se dopouštějí velké chyby, když vstupují do smíšené společnosti a stávají se jejími důvěrnými členy jenom pro zábavu – nic jiného tak nespoutává vyšší způsob myšlení. Taková společnost poskvrňuje a nakazí nižšími a špatnými myšlenkami, odřízne od vyšších duchovních pramenů, ochromí energii a odvahu a konečně naplní tělo slabostí a nemocí, což se obvykle přičte vlivům jiným. Podobné výsledky následují ze spojení, které lidé nazývají manželstvím a jež jsou založena jenom na hmotných ohledech nebo zálibách, které se ukáží za krátkou dobu jako klamy. Silnější duše je zotročena a je ovládána duší nižší, protože je zaslepena. Jejich myšlenky přicházející k nám ze vzdálenosti, budou nám na škodu, spojí se s našimi myšlenkami a zakalí je. Spojíme-li se takto s nižším myšlenkovým proudem a nižší silou, přetrhneme pojítko, které vás poutá s Nejvyšší mocí, která je Mocí Pravdy. Žádná oblast nevyžaduje tolik opatrnosti, jako tato.

Jestliže naši přátelé žijí ve stejném myšlenkovém proudu jako my, jsou-li jejich cíle, úmysly a tužby stejné, jestli věří tomu co my a jestliže se snaží podle toho žít, je-li naše společnost žádoucí a příjemná, jestli jim přinášíme jistou sílu a povznesenou mysl, vznikne z toho výsledek, že když odejdeme a když od nich budeme i vzdáleni, jejich myšlenky budou k nám přitékat a mísit se s našimi, pak nám budou ku prospěchu, budeme se vzájemně posilovat na duši i na těle.

Jestliže podlehneme v zástupu nižších lidí zcela krotce nějaké indispozici, hněvu, urážce, poněvadž se bojíme před nimi mluvit, tu jsme ovládáni nižšími myšlenkami davu. Jestliže se bojíme při vhodných příležitostech jiné osobě zcela otevřeně říci své názory, tu nás ona osoba ovládá a řídí naši mysl, i když je duševně níž. Jsme-li často ve společnosti takové osoby, bude nás její mysl ovládat a působit na nás i na vzdálenost. Takoví jakoby přátelé jsou našimi přáteli jen potud, pokud činíme to, co chtějí. Můžeme pak pociťovat stísněnost, zdrcenost, slabost, zbabělost, malomyslnost. Napravit tento stav můžeme, když se budeme o samotě duševně uplatňovat. Mluvme s nimi ve své mysli často a vizme, jak nad nimi vítězíme. Odtrhněme se od nižší společnosti. Přijměme dočasnou osamělost, vystavme si v ní svůj vlastní svět. Když se soustředíme v sebe, učiníme se silnějšími jako magnetická síla, abychom k sobě mohli přitáhnout žádoucí. Nemusí to být vždy společnost ve hmotném světě, naši neviditelní duchovní přátelé jsou ochotni přiblížit se k nám, jestliže jim to umožníme a splníme-li nutné podmínky. Moc nám může přijít na pomoc tichou modlitbou nebo tužbou. Jakmile se naučíme vracet při každé náhlé potřebě k této Moci, jakmile se naučíme spoléhat se jedině na ni a ne na žádnou moc pozemskou, budeme se k ní postupně blížit a uvedeme se s ní v užší a rychlejší styky. Volejme ji při životních zkouškách, v nemoci i třeba když nemůžeme spát, ve stísněné náladě. Učiňme se trpnými a odevzdejme se Nejvyšší Moci. Sami nemůžeme nic, s touto Mocí můžeme vše, jestliže vstoupíme do jejího proudu. Nebude pro nás existovat osamělost a opuštěnost, budeme mít sami v sobě i mimo sebe všude společnost a všude mír.

Schopnosti a talenty. Každý muž a každá žena mají v sobě elementy a síly naprosté soběstačnosti, ačkoli jsou v zárodku. Každý člověk má ve své mysli kotvit v sobě. Není možno, abychom potlačili v sobě nějakou schopnost, nějakou sílu nebo talent bez nebezpečí, že to bude mít špatné následky. Jako bychom kladivem zatloukali nazpět jabloňové poupě a chtěli, aby se proměnilo v květ hruškový. Síla a talent rostou jen v klidu. Roztok soli, která jemně krystalizuje, musí být udržován v naprostém klidu, pokud se vytvářejí nové formy. Nejlepší ovoce ducha, ať je to umění, vynález, věda nebo cit, musí se vytvářet za podobných podmínek. Moudrost pracuje k dosažení dokonalého zdraví a vyrovnané mysli. Bůh neboli nekonečný duch dobra působí v nás a skrze nás. Bohoslovci učí, že bez Boha nejsme nic. A věru že nejsme. Nekonečný duch dobra a síly je všude. A lidé mají nádhernou a dosud nedoceněnou sílu přivolávat k sobě vždy více tohoto ducha a zvětšovat je v sobě věčně. Naše schopnost záleží i na oproštění se od všech neharmonických a zlých myšlenek i na vaší dobré vůli a nezištnosti.

V dobách antických převládalo uměné plastické, jehož výtvory jsou nám dnes nedostižné. V dobách pozdějších vyvinulo se umění malířské a staří mistři středověku jsou dnešním právě tak nedostižní. Doba nedávná vynikla uměním dalším, totiž hudbou, ve které se rozvinul sluch. Tři tělesné smysly se ve vývoji již uplatnily, hmat, zrak a sluch. Zdá se, že v době současné rozvíjí se další smysl a to chuť. V důsledku cestování poznává člověk chutě a jídla jiných národů, mísí se domácí, cizí i exotické kuchyně, narůstá obliba kulinářství, kuchařských knih, TV pořadů i výměna a realizace různých kuchařských receptů. Vaření se stává pro mnohého zajímavým koníčkem, pro jiného může se stát nadměrnou závislostí a zlozvykem v přejídání.

Živé a zdravé myšlenky dají člověku klid a ujasní ducha, posílí tělo a spojí s jiným takovým myšlenkovým proudem. Je proto dobré dívat se na vodopády, peřeje, letící oblaka, příliv a odliv, na stromy a květiny a hrající si děti – to vše přináší zdravý proud života a zdravé myšlenky. Můžeme vsát do sebe myšlenku vln, příboje, větru, jejich sílu, mladistvost a radostnost dětí. Neboť čemukoli otevřeme svou mysl, to musíme přitahovat. V říši ducha není žádných hranic. Takový proud myšlenek probudí v nás dřímající duchovní smysly a čim více je užíváme, tím větší síly nabývají.

Když však člověk vidí v přírodě jen to, co může proměnit na peníze a když cítí tak málo z jejího duchovního významu, odpoutává se od pramene a zásobárny skutečného života. Zdravá a mohutná základní myšlenka neboli duch nebo podstatná esence a síla přírody a všech přírodních věcí nejen že člověku prospívají, nýbrž pomáhají rozvinout skryté talenty a činí bytost stále šťastnější a dokonalejší.

Síla poctivosti. Trpělivost ve vyšším smyslu znamená čekání se srdcem svěžím a povzneseným a naděje plným, svůj úmysl udržuj v pevnosti, ale nezabývej se jím s obavami, napětím ani nedočkavostí. Každá fyzická činnost na podporu záměru je druhořadá a nepatrná v porovnání s duchovní silou, která je podporovaná Nejvyšší silou. Měj tuto sílu za vším, co podnikáš! Řekni si při každé své práci: Přeji si, abych byl správně veden Nekonečnou silou a Moudrostí, která skrze mne pracuje. Žádám, abych více a jasněji viděl, že tato Moc je skutečností, abych jí mohl více a více důvěřovat s myslí naprosto klidnou. Klid a spokojená mysl jsou důkazy, že jsi v náladě dokonalé důvěry.

Vyšší poctivost se skládá nejdříve ze schopnosti toužit vážně po poznání, jak máme správně žít. Málokdo z lidí dojde až k tomuto přání; lidé jsou dosud spíše větrnou korouhvičkou, nedovedou zůstat věrni svému vyššímu Já. Kdykoli v sobě dusíme nějaké přesvědčení, jsme nepoctiví. Naše vyšší Já vidí pravdu a chce podle ní žít. Naše nižší já, zvířecí povaha, nechce to vidět, ví, že by byla zničena jeho nižší moc; z jeho strany je to vlastně zápas o bytí. Se zápasem vždy přichází neklid či bolest.

Jestliže slovem, činem, citem vysíláme myšlenku podvodnou, tu k sobě přitahujeme myšlenkové proudy podvodu a ty se pak musí v těle zhmotnit. Dlouhý styk se lží a podvodem učiní i to, že takoví lidé se sami budou považovat za poctivce; jejich duše se vycvičila vyhýbat se svědomí.

Abychom ze sebe vyhnali staré myšlenky, musíme se z nich vymluvit, vyslovit je nahlas, ne ke každému, ale k osobě, ke které máme důvěru. Praví manželé jsou si navzájem nejlepšími zpovědníky. Máme-li nějaký sklon ke krádeži, lhaní či k jinému hříchu, tu máme jejich prvek v těle, v kostech a v krvi. Když myšlenky vyženeme z mysli, musí zároveň opustit tělo a pak maso a krev budou složeny jemněji a lépe. Všichni lidé mají dnes více či méně nesprávné představy, nesprávnou víru a předsudky, které si ani neuvědomují. Objevení jich nesprávnosti děje se postupně, den za dnem, rok za rokem. Poznání sebe sama musí přijít z nitra, pak vidíme jasně. Když opustíme pošetilost pýchy, můžeme se sami sobě vyzpovídat; tím učiníme velký pokrok na cestě ke štěstí. Každá vyslovená myšlenka se vlastně zhmotňuje již zvukem slov, kterých jsme použili.

Zpověď má mnohem širší rozsah, nežli vyřknutí svých chyb druhému člověku. Celá příroda se zpovídá zevními známkami ze svých pocitů radosti a bolesti. Je lépe, aby křik bolesti zazněl, než aby byl potlačen. Taktéž výkřik radosti a veselý smích jsou projevy nutné a podstatné pro zdraví a štěstí. Domácnost, ve které takovéto projevy jsou potlačovány, není šťastná ani zdravá. Je nám třeba alespoň jedné osoby, se kterou můžeme přirozeně mluvit a jednat dle svých nálad. Nemáme svůj duševní luk stále napínat, je třeba, aby byl častěji uvolněn. Je třeba mít volnost říkat i věci všední a třeba i pošetilé a sice bez obavy, že budeme kritizováni nebo vysmáti. Je třeba, aby náš hravý duch mohl jednat podle své záliby; když by byl neustále potlačován, ztratil by schopnost vyjadřovat se.

Myšlenka nevyslovená náleží duchu, vyslovená znamená zhmotnělou část našeho ducha nebo její ztělesnění ve fyzickém organizmu.  Nic tak neškodí tělu a nic tak nezdržuje růst našich sil, jako když sebou nosíme nespokojenost a když ji nikomu nezjevíme. Tisíce lidí nosí taková duševní břemena. Každá myšlenka chce mít svůj hmotný výraz, chce, aby byla vyslovena tam, kde můžeme hovořit svobodně. Když svoje myšlenky udržujeme v sobě, stáváme se uzavřenými. To je nepřirozeným stavem, jako by nějaká síla bránila stromu nést poupata, květy a ovoce. Poupata i ovoce mají též původ duchovní, jsou zhmotněním duše, která žije v onom stromě. Duch onoho stromu si přeje, aby celá jeho duchovní část byla vyjádřena nějakou fyzickou formou. Podobně tomu chce i naše duchovní já.

Když nemáte nikoho, komu byste se mohli svěřit, pak je lepší vyjít si na nějaké opuštěné místo a vše to vyjádřit slovy. Říci, co nám přijde na mysl a na jazyk. Jste třeba zarmouceni, cítíte osamělost, svíjíte se v poutech nějakého hříchu nebo zvyku. Jindy trpíte žárlivostí, závidíte, nebo trpíte nesoustavností apod. Vyřkněte to vše slovy. Tím převedete své myšlenky do tělesné formy a v takovém stavu od vás doslovně odejdou. Budou přitaženy a vstřebány s tělesnými tvary nebo materializovanými myšlenkami stejného řádu.

V minulém životě je tisícero věcí a událostí, na něž je lépe zapomenout, než si je pamatovat. Když zapomeneme, dovolíme vstoupit novým myšlenkám, které jsou novým životem. Nepříjemné zážitky a výjevy je dobré zapomenout. Máme pěstovat sílu, kterou vyháníme ze své mysli vše, co nám činí nepříjemný pocit a co není vhodné si pamatovat. Veškeré zkušenosti mají jistou cenu, ale když jsme již z nich získali nějaké vědění a moudrost, máme pak z jejich opakování málo zisku. Ležet v noci beze spánku a hloubat a převracet události nebo vynalézat všemožné přicházející nesnáze, je silou špatně použitou, která vlastně novým nesnázím připravuje cestu. Nikdo by nedovedl udržet své hmotné tělo a těšit se ze života, když by se stále zabýval myšlenkami na minulost a nechtěl otevřít mysl budoucnosti. Tělesný organizmus přijal by výraz ducha mrtvého a nečinného. Takový stav přinesl by jen slabost a utrpení. Život je neustálý postup vpřed a tu je dozajista lépe, když se dopředu také díváme. Mohutná věčná síla nás žene vpřed, kdo se zastavuje a ohlíží, bezděčně této síle odporuje; to může přinést bolest, smutek, nemoc.

Zákon úspěchu. Při působení přírodních zákonů není nikdy náhody ani nenadálého štěstí. Je to výsledek sil, které působily delší či kratší dobu, je to výsledek působení určitého zákona. Jakmile tento zákon poznáš, můžeš ze sebe učinit, co je ti libo. Tvoje myšlenka působí, když se oddělila od těla; přechází na jiné, blízko i daleko, působí na ně, hýbe jimi, ať tělo spí či bdí. To je tvá skutečná síla. Jakmile se dozvíš, jak s touto silou vědomě nakládat a působit k dobru, dosáhneš úspěchu. Tato síla je základnou všech zázraků a magické síly všech dob.

Převládající nálada tvé mysli má větší podíl na tvém úspěchu či neúspěchu než cokoli jiného. Mysl je magnetem, lze ji i nabíjet k vyšší činnosti cvičením. Lidé, s nimiž se v budoucnu máš setkat, jsou ti, s nimiž jsi nejprve smísil své myšlenky. Myšlenky rozhodné a spojené vytvářejí velkou sílu. Pokud je nálada tvé mysli důvěřivá, rozhodná a veselá a máš-li při tom před očima nějaký zvláštní cíl, založený na právu a spravedlnosti, potud uvádíš v pohyb tímto způsobem nejmocnější tichou sílu své myšlenky a přitahuješ k sobě osoby, kterých je ti třeba, aby s tebou spolupracovaly.

Jestliže chceš něco získat klamem a nepoctivostí, přitáhneš si k sobě lidi nepoctivé, podvodníky, kteří nakonec si nějakým způsobem vzájemně ublíží. Poctiví i nepoctiví duchové scházejí se dle zákona zcela přirozeného: vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Jakmile myšlenku myslíš, vysíláš ji. Ale myšlenka vyslovená nebo zašeptaná v soukromí, působí větší silou, než pouze myšlená. Hovoří-li spolu dvě či více osob o společném zájmu, tu vysílají větší množství síly. Nesouhlasí-li, či se hádají nebo hněvají, oné záležitosti škodí. Nemáš tedy hovořit o svých úmyslech s osobou, u níž předpokládáš nesouhlas, nedůvěru, závist. Podobně myšlenky beznadějné, malomyslné, myšlenky nemohu, uvedou tě do spojení s lidmi, kteří si pouze vzájemně pomáhají, aby se zničili.

Nemař sil hledáním pomocných pramenů prostřednictvím svého těla. Nechť to za tebe vytvoří tiché a houževnaté rozhodnutí tvé mysli; vytrvej a upevni a udrž svou mysl v tomto stavu. Čím lepší je tvoje nálada, když v noci opouštíš své tělo a když vstupuješ do jiného stavu bytí, tím lepší jsou myšlenky či osobnosti, se kterými se v tomto bytí setkáváš, aby podporovaly tvůj úmysl. Nemáš-li úmysl, setkáš se pravděpodobně s jinými, kteří též ho nemají. Duch nebo myšlenka jsou neustále v činnosti, ať tělo spí či bdí. Spánkem se jenom vyměňuje jedna existenční forma za druhou. Když se probudíš, tu se doslova zmocňuješ svého těla, abys ho používal k účelům pozemského života. Dobrá vůle každé osobnosti je skutečnou, živou a působící silou, která k tobě přitéká, když na tebe myslí. Podobně činí ve špatném smyslu vůle zlá osoby jiné. Proti tomu můžeš čelit s úspěchem jedině tím, že vyšleš na obranu myšlenkový útvar přátelství a všeobjímající lásky. Myšlenka dobra je mocnější prvek a dovede prvek zlý odstranit, rozpustit. Je tedy nebezpečno činit si z lidí nepřátele, ať již příčina k tomu byla dobrá či spravedlivá.

Jak přivábíme zdar. Obavy a pochybnosti odpuzují zdar. Přilákat zdar může vše, co je příbuzné s ním, zdárné myšlenky, přesvědčení a víra ve zdar a snaha po něm. Nejprve musíme zvítězit ve svém nitru, ve svých myšlenkách, pak teprve může přijít zdar zvnějšku, neboť vnější je vždy odzrcadlením vnitřního. Naše vnitřní vědomí musí být přesvědčeno o hojnosti a nevyčerpatelné studnici Stvořitele, jehož jsme dětmi, a kterou pro nás přichystal. Málokdo tuší, že existuje neomezené světlo a neomezená síla plynoucí kolem nás, pro naši potřebu. Nesnáz není v oné síle a hojnosti, potíž je v nás, v síle proudu, který jsme schopni čerpat, v síle žárovky, kterou jsme schopni svítit. Mnozí rdousí ony zásoby tísnivými myšlenkami o chudobě, nedostatku, pochybnostmi, strachem, obavami. To vše zahrazuje přítok božských sil. Proud hojnosti teče k mysli otevřené a očekávající, teče k víře a důvěře. Nechce téci ke skrovné, pesimistické, nevěřící, bojácné, ztrápené mysli. Musíme držet proud otevřený anebo se odřízneme od zásob. Zásoba věčně existuje, je jen na nás, abychom byli na zdroj napojeni. Své přesvědčení a víru musíme dát do všech myšlenek, do všeho jednání a cítění.

Edison kdysi řekl, že všichni vědci cítí, že kolem dokola všechno je hrou věčného ducha. Odborník udělá ze svého ducha magnet, aby přitáhl věc, které chce dosáhnout. Myslí na ní, veškerou energii a pozornost obrací k ní, sní o ní, žije jí. Ví, že vše se řídí zákonem přitažlivosti. Většina lidí je ztracena v houštině nesprávného myšlení. Nepostoupí kupředu, protože nejsou vší svou mocí obráceni ke svému cíli; často ani neví, jaký cíl mají. Duševní zákony jsou jasné a prosté: myšlenka strachu přitahuje strach a naplňuje jej, myšlenka nenávisti přitáhne nenávist, žárlivost žárlivost, chudoba chudobu, atd. Jak myslíme, tak se máme. Můžeme stvořit jen to, na co soustřeďujeme své síly, svou pozornost. Všechny dobré věci, kterých člověk ke svému vývoji potřebuje, jsou jeho dědictvím. Naše duševní rozpoložení nás vede ke světlu nebo nás udržuje v temnotách nevědomí.

Když se přesvědčuješ, jak nedokonalým jsi tvorem, nermuť se nad tím. Zajisté též shledáš, že jsi jedním z chrámů božích, o kterém duch neustále pracuje, aby jej vystavěl v nádheře stále vzrůstající. Ptáš se: Jaký je cíl života? V jistém smyslu nemůžeš si sám vlastní cíl určit. Zákon karmický tvůj život stanoví, řídí a provádí. Veškeré bolesti a nesnáze tě zahánějí z nepravé cesty, abys byl poslušný zákona. Čím víc se staneš citlivějším, tím jasněji budeš chápat zákon, který tě odvádí od bolestí všech.

Jsou všeobecné zásady hodící se pro všechny a jsou také zákony osobní, které se hodí pro každou osobu individuelně. To proto, že každý z nás je stvořen z různých kombinací elementů dle toho, jaký prvek přibíráním a vývojem věků vstoupil do našeho ducha, aby jej utvořil. Musíš knihu svého života otevírat stránku za stránkou, kapitolu za kapitolou. Nikdo ji nemůže číst, cítit a myslit za tebe jako ty sám. Každý muž a každá žena jsou určeni osudem mít jisté množství nedostatků, dokud jejich duch tyto nedostatky nepřemůže, neboť je v povaze ducha s chybami zápasit. Lidské pokolení bude se v budoucnu ze zlých a hrubých tvarů a forem zvedat.

Hmotná mysl proti mysli duchovní. Každá lidská bytost má vyšší Já a nižší já. Mysl ducha vzrůstá po mnoho věků, mysl těla je od včerejška. Vyšší Já je naplněno povzbuzujícími myšlenkami, návrhy a tužbami; jsou mu poskytovány od Nejvyšší moci. Ale nižší neboli zvířecí já považuje to vše za pouhé šílenství a vidění. Vyšší Já tvrdí, že jsou pro nás určeny vyšší možnosti a síly, než jaké posud člověk užívá. Nižší já praví, že můžeme pouze žíti jako všichni lidé před námi. Vyšší Já touží po osvobození z obtíží pozemských omezeností, bolestí a neschopností těla. Nižší já praví, že jsme se k tomu narodili, že jsme zrozeni ke zlu, k utrpení a že musíme trpět jako ti před námi.

Duch je síla a tajemství. Je to neustále působící a měnící se síla, která je za všemi věcmi a která v jistém smyslu tvoří veškeré formy hmoty. Schopnosti uvažovat, vidět a posuzovat ve světle vědomostí říkáme duchovní rozum. Jestliže tuto schopnost a sílu poznáváme a víme, že existuje, tak se jí uvádíme do zdraví, štěstí a věčného míru mysli. Protože jsme touto silou stvořeni, přitahujeme ji více a více do sebe a činíme z ní součást své bytosti. Tím se nám dostává více a více vědomostí.

Běžný rozum z hmotného světa vycházející, je částí, kterou si tělo přivlastnilo a kterou vzdělalo; posuzuje vše jen z hlediska hmotného, světského. Zdá se mu, že je z tvé bytosti vše a proto v tělesné smrti vidí konec celé tvé bytosti. Duchovní mysl vidí v těle nástroj ducha a ví, že po smrti žiješ jako dříve, jenže pro fyzické oko neviditelně. Duchovní mysl považuje hmotu za hrubší či hutnější výraz ducha a za menší část toho, co existuje. Duchovním rozumem je míněn jasnější duševní názor o věcech a silách, které jsou stejné v nás i ve vesmíru a o nichž lidé jsou většinou v naprosté nevědomosti.

Dokud jsme nad hmotnou myslí nezvítězili, vzpírá se duchovní mysli, je s ní ve válce. Hmotná mysl nemiluje změn a chce se neustále pohybovat po jediné životní koleji a v jediné myšlence, jako to vždy činila; užitek každého umění vidí pouze v tom, že lze jím vydělávat peníze; drží se představy, že je příliš stará, aby se něčemu učila; říká, že tak musí stále být. Ale když už se duchovní mysl počne v člověku probouzet, tu již nic její probouzení nemůže zastavit, jen pozdržet. Proto máme žádat takový stav mysli, aby v ní převládala mysl duchovní. Značí to, že tělo se stane ochotným pomocníkem ducha. Pak nebude třeba žádného úsilí, aby bylo potřeno nepřátelství hmotné mysli. Svatost znamená celistvost neboli společnou činnost ducha a těla, čili dokonalé ovládnutí těla duchem.

Nemáš se nazývat bídným hříšníkem, ani tak nazývat jiného, neboť tím z myšlenky učiníš skutečnost.

Co jsou duchovní dary? Ve vesmíru je jen jeden Duch, jedna síla, ale jejich různé projevy jsou bezčetné. Pohybují větrem, mořem, lavinou a zemí na její dráze; hýbou semenem, aby rostlo, rostlinou, aby kvetla; barví ptačí peří a dávají křídlům sílu. Jejich nejvyšší výraz je v člověku, protože v něm je této síly nejvíce soustředěno. Duchovnost znamená největší činnost rozumovou, největší předvídavost, největší sumu ducha nebo síly shromážděné v jedné osobě a nejmoudřejší užívání této síly. Duchovní dary znamenají všechny talenty, všechnu moc a všechny metody k použití těchto sil. Má-li někdo dar nalézat léčivé vlastnosti v bylinách, je to dar duchovní. Když použijeme hmotný lék, nemáme se jen spoléhat na něj, nýbrž na  jeho sílu duchovní a především na vlastní duši nebo sílu, aby postavila tělo mimo dosah nemoci. Dar léčení myšlenkou je dar duchovní. Jsou dva druhy lékařů. Jedni ošetřují nemoc pacientů a druzí ošetřují jejich těla. Jedni udržují na živu nemoc, druzí tělo.

Člověk, chce-li mít úspěch, musí neustále ve své představě žít, pohybovat se, myslit a jednat, jakoby již toho cíle dosáhl – jinak k tomu nedospěje nikdy. To, co nejvíc očekáváš, musíš stále myslit, neboť jedině tvoje myšlenky k tobě přitahují svoje hmotné důsledky. Řekneš-li: toho nikdy nedosáhnu, pak sám si stavíš tu největší překážku. Jsou však metody spravedlivé i nespravedlivé, jimiž lze pozemských statků nabýt. Jsou způsoby moudré a nemoudré, jak získáváme to, co potřebujeme. Každá duše je sobě vlastním prorokem; je též prorokem své vlasti, anebo by jím byla, kdyby proroctví nebyla zavrhována. Mysl nebo duch žije jaksi napřed. Je kolem nás zdánlivě skutečný svět fyzický, ale zároveň je kolem nás i skutečný svět neviditelný, je přesným napodobením našich myšlenek nebo ideálů každého člověka. Každá událost ve světě hmotném vyrostla z myšlenek, předchází ji událost ve světě neviditelném. Duchovní smysly ji zaznamenají dříve, než se projeví ve hmotě. Někdy ti bleskne hlavou, že toto jsi již činil; skutečně svým fyzickým tělem provádíš ve hmotě to, co jsi již před tím provedl v říši duchovní svým duchovním tělem. Veškeré věci a události nemají původ v tomto světě, ale ve světě duchovním.

Naši přátelé, nepřátelé a vlivy našich příbuzných na náš osud. Dle zákona lidé stejného smýšlení a stejných cílů jsou k sobě přitahováni. Stejní tvoří jakýsi cech, společenství, vzájemně se podporují, tělesně se ani nemusí znát. Změníme-li způsob svého myšlení, své cíle a životní hodnoty, připojíme se automaticky k lidem jiným, stejného smýšlení a bývalé přátele budeme odpuzovat. Tedy naši přátelé a nepřátelé se postupem doby mění podle toho, jak sami duchovně pokračujeme. Bývalí druhové odpadávají, noví se objevují.

Nepřátelské myšlenky jsou neviditelné jedy, které nás otravují, oslabují naši duševní činnost, dochází ke zviklání naší víry. Neměli bychom nikdy mluvit o svých plánech a úmyslech s těmi, kteří, ačkoli je považujeme za své přátele, nesouhlasí s námi; a stačí, aby nesouhlasili jen ve svých myšlenkách! Stýkáme-li se navíc často s lidmi, kteří jsou našimi zjevnými či skrytými nepřáteli, utrpíme vždycky nějakou škodu. O svých plánech musíme raději pomlčet, nemáme je nikomu svěřovat, ani nejlepšímu nepříteli, máme je uchovat ve svém nitru jako tajemství. V zachování takového tajemství spočívá velká duševní síla, která se stupňuje, čím déle tajemství uchováváme. Utajení plánů je takovým paladiem, které nám dopomůže k vítězství. Jestliže jsme si vymyslili provést nějaký plán a počali jsme žádat Nejvyšší Moc o jeho splnění, tu je naší povinností o tom nejlépe přede všemi lidmi pomlčet. Pozorujeme-li, že jsou v našem okolí lidé, kteří pochybují o možném dosažení našeho úspěchu, tu žádejme opět Nejvyšší sílu, aby byli cestou smírnou a bez jakýchkoli poruch odstraněni z naší blízkosti. Jejich špatný vliv na nás bude pak zlomen a znemožněn.

Musíme střežit své myšlenky, jsme-li v nějakém shromáždění lidí. Myšlenky jsou skutečné síly či věci, které vycházejí z našeho nitra a zavěšují se na okolní předměty, mají tvar z astrální látky. Střezme se na veřejnosti myslit na své tajné plány. Víme, že myšlenky lze číst. Někdo jiný vystihne náš plán či vynález a předejde nás v jeho provedení. A my budeme oloupeni o ovoce své práce třeba mnoholeté. Karma čili lidský osud je výsledkem mnoha příčin a sil a uplatňuje se v plné míře jen u lidí duchovně nevyvinutých. Kdo již zákony mikro a makrokosmu zná, může je použít ke zlepšení svého osudu. Sem patří zejména celá oblast správného myšlení.

V rodinách velmi často si někteří příbuzní, blízcí či vzdálení, osobují jistá práva na náš život, na naše záměry a počínání. Dobře cítíme, že těchto práv nemají, že nám jen škodí. Je třeba zdůraznit, že takové tyranství, a nemusí být ani vyjadřováno slovy nebo skutky, je tím prudší, když pouze v myšlenkách nám odporují. Zákon tiché myšlenky je mocnější nežli všechna slova, všechno slovní napomínání. Výtky nevyslovené působí na nás mocněji, nežli vyslovené. Pedagogika dnes tyto zákony nezná, jednou s nimi i ona bude pracovat při výchově dětí. Je pravdou, že rodiče jsou často zkušenější než děti, ale mnohdy jde o pravý opak. Jsou-li naši příbuzní vtělenými duchy nižšího řádu, pak jejich názory jsou klamné a mylné a jejich vliv nám působí nezdar a neštěstí. Nemáme-li jistotu, požádejme nejvyšší moc o vnuknutí. Je-li duch syna nebo dcery vyššího řádu, než u rodičů a příbuzných, pak se jejich názory spolu nesrovnávají a pak je člověk ve své činnosti bržděn a omezován. Pak je dobré pomáhat si silou myšlenky, např.: prosím Nejvyšší sílu, abych byl uveden do vhodnějšího myšlenkového prostředí. Prosba musí být denně asi pět až deset minut pronášena, nejlépe před usnutím. Při tom nesmíme mít žádné nepřátelské myšlenky proti komukoli.

Též rodiče mají právo použít zákon myšlení, mají právo na svou další činnost, jsou-li např. svými dětmi odkazováni do koutka. Lidský duch je moc nade vše činná. Duch udržuje svoje tělo jenom potud, dokud má tělo před sebou jistý úkol, jistou práci. Kdo nic nedělá, tu jeho duch ustane v udržování svého těla ve zdraví a následuje úpadek tělesných sil a konec hmotného těla dříve, než člověk počal užívat ovoce své celoživotní práce. Nejvýhodnější je práce, která nás přibližuje k přírodě, protože tím poznáváme moudrost boží a tím je naše víra posilována. Navíc takový koníček odvádí pozornost od pochybných zábav. Nikdy bychom si neměli říkat: Jsem již stár a nemohu pracovat. To by bylo největší chybou. V takovém případě duch brzo opustí své tělo, které takovými myšlenkami oslabujeme.

Štěstí a radost. Nebojuji svého boje, zpívám jen hlasitě svou píseň. Život měl by být jasným zpěvem radosti, místo zpěvem zármutku, radostnou slavností a nikoli útrapami a strastí. Náš život je určen k tomu, aby byl o mnoho bohatší, větší a radostnější, než je dnes. Již žití samo o sobě je přece zázrakem.

Hlavní příčina naší nespokojenosti a neštěstí spočívá v tom, že se nikdo nechce spokojit s tím, co má. Malých, prostých věcí nepovažujeme za nic. Stále vyhlížíme za velikými věcmi, které nás mají obšťastnit. A jakmile se ocitnou v našich rukách, zmizí půvab, který jim propůjčovala naše obrazotvornost. Mnozí ani nevědí, kam jejich snahy a touhy směřují. Jak pak mnozí nespokojenci mohou udat rozumný důvod své nespokojenosti? Mnozí prohledávají celý svět kvůli tomu, čeho vůbec nelze najít, co je pouze vedlejším ziskem šlechetného činu. A toho vedlejšího zisku nelze se domoci bez vykonání šlechetného činu.

Štěstí se podobá vodě: nelze ho nahradit ničím jiným. Všeobecným názorem je vyskytující se falešné mínění o povaze štěstí, že spočívá ve věcech, které lze koupit za peníze. Ale ještě nikdy štěstí nebylo koupeno za peníze. Štěstí rodí se ze správného života, je dítětem správného myšlení, jednání, ochoty pomáhat druhým. Sobecký život nikdy neposkytuje pravé štěstí, lakota a závist nedosáhnou štěstí nikdy. Všechny náhražky člověka neuspokojí a trvá touha ještě po něčem jiném. Polovina neštěstí vzniká tím, že se lidé zbavují požehnání, které mohou získat z toho, co je jejich majetkem, poněvadž závidí jiným a přáli by si míti, co těmto náleží. Polovina lidí se domnívá, že štěstí spočívá v majetku, v jeho udržování a v tom, že se dáme obsluhovat jinými. Ale ono spočívá v dávání a v tom, že jiným sloužíme. Štěstí je cosi, co osvobozuje, jsouc uvolněno našimi činy a myšlením. Trošku se osvobodí, kdykoli pomůžeme nějaké jiné osobě, podáme pomocnou ruku a dodáme odvahu těm, kteří klesají pod svým břemenem. Trošku se osvobodí obětmi, jež přineseme pro druhé. Sbíráme štěstí podobně jako včelka med: kdo koná nejvíce činů, jež přinášejí štěstí, ten ho okusí nejvíc. Každý šlechetný čin, každé nezištné jednání, ochota pomoci jiným, každá lidstvu věnovaná služba, obětavá myšlenka, vznešená snaha, těžká práce konaná s láskou, přinášejí sebou určitou míru štěstí, která přesně odpovídá nezištnosti a dobré vůli jednotlivého činu.

Není dobré oddávat se malomyslnosti a zklamání, je třeba neztrácet naději a odvahu. Je třeba vždy důvěřovat v božskou moc, která nás vede k cíli. Každé pomyšlení na ztrátu, obavy, strach a zoufání, je zhoubnou silou a v tom stupni, jak nás ovládá, sníží a zdrží náš vývoj, naše dílo. Je důležité vždy uvědomit si, že když propukne bouře v našem životě, i kdyby byla sebe prudší, že je pouze dočasná a že za mraky svítí již slunce. Malomyslní potřebují duševní obrácení, někoho, kdo je přiměje vykonat to, co mohou. Vždy se může začít konáním dobra, povznesením hlavy a vzhlédnutím ke světlu. Říkat si: Pravda mé bytosti, mé skutečnosti je Bůh. Proč bych měl být tedy malomyslný? Tvůrce nikdy nezamýšlel vnutit mi malomyslnost, škarohlídství, pochybnost ani zoufalství. Nechci mít s nimi již nic společného. Je něco ve mne, co mi říká, že jsem silnější než okolnosti, narodil jsem se pro štěstí a klidnou mysl a zdar při všem díle nechť mne  nadále provází. Nebojím se nedostatku ani nezdaru, bázeň není vlastnost božství. Ulehnu v noci s důvěrou a jistotou, že můj život a osud jsou v rukou Tvůrce, který vše vede k dobrému.

Pamatujte, nechť vám hrozí cokoliv, že máte vábivou moc, poněvadž duch vždy přitahuje to, co ovládá myšlenku. To, nač nejvíce myslíme, zpravidla dosahujeme. Jsme-li naprosto proniknuti vědomím, že jsme podporováni božskou mocí, pak tak daleko, jak v ní důvěřujeme, že nám přispěje na pomoc v našich těžkostech, nejsme nikdy ustrašeni ani malomyslní. Všechny naše úzkosti a obavy pocházejí od pocitu odloučenosti od našeho Stvořitele, od pocitu, že stojíme sami. Ten, kdo žije ve vědomém spojení se svým Tvůrcem, pozvedá se nad okolnosti, směje se obtížím, překonává je, jak nejlépe dovede a překonává sebe. Dále je třeba vědět, že pokaždé, řeknu-li to a to nemohu učinit, poskytnout, že podrývám svoji moc. Napříště chci jednat kladně, přisvědčovat, chci, mohu, jsem schopen. Nadále nechci mít nic společného se zápory, které ničí a strhují. Jsem součástí božské jsoucnosti a dočasné příhody a strasti každodenního života nemají nade mnou moc. Vím, že jsem zakotven ve věčnosti a proto se nechci ničím dočasným znepokojovat a vyrušovat z vnitřního klidu, který je vnitřní silou a mocí. Zvyknu si vypudit ze svého vědomí všechny myšlenky negace, nezdaru, zklamání a nahradím je opakem. Očistit mysl ode všeho, co ji oslabuje a otravuje celý organizmus, a nahradit opakem, je tajemstvím úspěchu a štěstí. Síla kladné myšlenky postaví a posílí všechny schopnosti, buduje a tvoří, to je její moc. Záporná, pochybující mysl nemůže stvořit, docílit či vykonat něco cenného.

Věci, které činí život opravdu hodnotným, jsou všeobecné a každému přístupné. Nejlepší statky života, láska, přátelství, soucit, zdraví a čisté svědomí nedají se nikdy koupit penězi. Štěstí není mimo nás, je v nás. Zdroj všeho štěstí je v nitru každého člověka. Krása, kterou vidíme v přírodě a harmonie, kterou vyciťujeme v hudbě, jsou v našem nitru. Svět je veliká síň, v níž slyšíme ozvěnu svého vlastního hlasu, vlastní pohody a nálady. Víme, že jsme-li veselí, celá příroda raduje se s námi; vraštíme-li čelo, hledí na nás zachmuřeně. Štěstí je následek našeho duševního stavu a našeho jednání vůči jiným. Co se nám odtud zpět vrací, to nás činí šťastnými či bídnými. „Nejprve se snažte dosáhnout božího království a vše ostatní bude vám přidáno.“ Když uskutečňujeme boží království a nebe, čili království souzvuku, harmonie a lásky, pak jsme s to, přivábit vše ostatní, čeho si přejeme. Člověk se snažil po celé dějiny svého rodu ulovit boží království mimo sebe samého. Všude pátral po tomto skvostném ráji, jen ne ve svém vlastním nitru. Průměrný člověk je bůh, jenž hraje si na blázna. Stále ještě hledá štěstí mimo sebe samého. Kdo pojímá život jen z té smutné stránky, kdo nevidí, z čeho by se mohl radovat a veselit, připravuje se sám o mnohé potěšení.  Lidi často nad maličkostmi kvílí a z krtčích kopečků činí hory. Každý den máme pátrat po nějaké radostné kytičce. Kdo si zpívá při práci, kdo překypuje radostí, ten je i zdravý a dočká se zdaru.

 

Prospěšné a neprospěšné styky s duchy. Pokud nebudou naše vědomosti o hmotě důkladnější a pravdivější, pokud nebudeme vědět, co hmota je, jak vzniká a jak se přeměňuje, potud nebudeme ani vědět nic o spojení svých duší s hmotou a nebudeme hmotu ovládat. Každý člověk s fyzickým tělem druží k sobě duše, jež nemají fyzických těl, jež zveme duchy. Lhář k sobě vábí duchy lživé, hráč přitahuje duchy hráčů, umělec má kolem sebe průvod naplněný jeho vkusem. Lidé, kteří touží po nejvyšší moudrosti a kteří chtějí žít nejdokonalejším životem, přivábí k sobě bytosti podobného řádu. Hmotná mysl si žádá důkazů o existenci a síle duchů svědectvím hmotným. Dáme-li jí vše, čeho si žádá, nebude přece spokojená a bude volat po důkazech dalších. Je již v povaze lidí hmotných pochybovat o všem, co není hmotné. Nejdříve se musíme zbavit hmotné mysli a pak teprve duchovní mysl způsobí, že uvidíme věci duchovní.

Duše nevtělená je mocným činitelem v našem životě ať již k dobru či zlu. Měl bych tedy vědět, že když navštěvuji nějaké špatné místo, putyku nejnižšího řádu, či jiné nízké místo, přitáhnu k sobě nízké a špatné duchy, takže se budou z mé energie živit, přivedu si je domů a v menší či větší míře budu podléhat jejich vlivům, budu myslit jejich myšlenky, budu mít sklon jednat se svým tělem jako by jednali oni, kdyby měli hmotná těla, po kterých touží. Chceme-li poznávat duchovní zákony, musíme vědět i o existenci individuálních duchů. Někteří duchové bez těl lžou právě tak ochotně jako s tělem, ztráta fyzického těla nezmění tuláka ve světce. Duchové jsou nadáni běžnými ctnostmi a slabostmi lidí. Na farmě v Rochesteru počalo ve 40. letech 19. stol. bez veškeré příčiny klepání v nábytku a ve zdech. Lidé z okolí chodili naslouchat tomuto neobyčejnému jevu, až kdosi přišel na myšlenku, že to klepe nějaká bytost neviditelná a požádal, ať zaklepe určitý počet ran. Stalo se; klepající bytost pak sdělila, že je duchem zemřelého člověka a tak se začal šířit spiritismus do světa. Spiritismus je útvarem abnormálním a nezdravým, přesto úkazem pravdivým.

Každá mysl působící na tebe, zanechá po sobě sémě myšlenky svých vlastních omylů a chyb. Když je tvoje tělo takto používáno jinou duší, je tvůj duch vypuzen. Nelze, než před spiritizmem co nejdůrazněji varovat. Prospěšný styk s duchy děje se cestou duchovní, když je již náš duch zralý ke spojení. Na druhé straně života najdeme duše všech stupňů a schopností, jako zde. Je jenom jeden duch, kterému můžeme bezpečně důvěřovat a tím je Nejvyšší síla a Moudrost, která řídí veškeré věci. Odvislost a stále vzrůstající víra ve skutečnost Nejvyšší síly přináší nám vzrůstající klid a mír duše. Myšlenka nízká, hrubá, neklidná, závistivá, žárlivá, malomyslná, pochybovačná a temná je nám překážkou přiblížit se k vyšším bytostem neviditelného světa. Čím jemnějším elementem je myšlenka z tebe vycházející, tím více se slučuje s vyššími duchy.

Veškerý umělý vzrůst je nepřirozený. Není v něm soběstačnost. Květina ze skleníku nedovede se sama udržet v přirozených podmínkách, je odvislá od lidské péče. A tak je to i se vzrůstem duchovních sil. Nech je růst přirozeně v rovnováze a souhlasu, a jejich růst bude pevný a nevznikne reakce. Podmínky skleníkové nemohou trvat věčně. Umělý vzrůst dosáhne stupně, který nemůže překročit, nemůže se dál rozvíjet. Je zachvácen slabostí, nemocí, neplodností, škůdci apod. Zvířata šlechtěná nemohou se udržet jako druhy divoké a původní, které jsou soběstačné. Jestliže šlechtěnce vzdálíme lidské péči, buďto zahynou, nebo se vrátí k divokému typu svého druhu.

Mají-li být výsledky nejtrvalejší a nejšťastnější, musí být každý vzrůst a vývin přirozený. Musí být v souhlasu se zákony božími a nikoli s podřízenými zákony nebo napodobeninami přirozených zákonů vytvořených člověkem. Uměle vypěstovaná květina či zvíře je ve skutečnosti druhořadou kopií originálu. Takový umělý stav nelze v jistém směru považovat za výhodný. Ani rostlinstvo, pěstované v uměle mrvené půdě, nemá výživových ani chuťových vlastností ani vůně, jako to, které je pěstováno v panenské půdě. Stále rosteme a postupujeme krok za krokem k duchovnímu bytí, k duchovnímu životu, který se tyčí vysoko nad životem hmotným svou krásou i štěstím.

Požehnání a kletba, rozumáři zavržená jako přežitek, není nic jiného, nežli silná astrální představa, bytost více či méně oživená, vyslaná na příjemce ve smyslu dobrém či zlém. Člověk nevědoucí ani neví, jaké zlo může způsobit, když někoho ve hněvu prokleje. Nakonec se ale vše k němu musí vrátit zpět, například tak, že se narodí jako syn či potomek prokleté osoby, do takové rodiny. Obecně lze říci, že všichni lidé jsou stále obklopeni dobrými i špatnými vlivy a mezi tím jsou ještě dobré či zlé síly vysílané neviditelnými bytostmi, které jsou buď v našem okolí nebo i v končinách vzdálených daleko v čase i prostoru. Kdo kráčí vědomě cestou duchovní, musí se mít neustále na pozoru, aby bezděčně neublížil ani svými myšlenkami, city a představami, aby nevytvářel astrální útvary zla. Jakmile počneme vědomě duchovní vývoj uskutečňovat, tu nám přichází na pomoc další z duchovních zákonů, jehož účinkem vstoupíme do duchovního spojení se všemi lidmi, kteří se touto cestou rovněž vydali a odkud se nám dostává duchovní síly a pomoci.

Duchovní věda vysvětluje vliv lidských myšlenek na lidské hmotné osudy zákonem, že myšlenky jsou silami astrálními a že astrální, nebo-li nám nejbližší neviditelná říše je světem příčin, kdežto náš hmotný je světem výsledků. Působíme-li tedy myšlenkami v astrálu, docilujeme výsledků ve hmotě. Tajemství, jak se to děje, zůstává nerozřešeným, dokud sami vědomě nevstoupíme do říše neviditelné, abychom tam pozorovali účinky a výsledky. Zákon působí vždy tak, že říše vyšší ovládá říši nižší a vždy hrubé a hmotnější je ovládáno jemnějším a nehmotnějším. Čili vítězství bude vždy náležet lidem dobré vůle, poněvadž jejich myšlenky jsou čistší a jemnější a proto také silnější.

Nic mne nemůže ublížit, jsem odvahou a úspěchem, protože jsem za jedno se svým Tvůrcem a činím v jeho Řádu, protože jsem v doteku s Nekonečným Pramenem všeho života.

Pitha. Nauka o pithách patří do souborného učení o myšlenkových silách. Pitha je síla myšlenky. Myšlenka lidská se pohybuje ve vířivém tvaru. Její vibrace jsou podobny vibracím některých fyzických sil, zvláště elektřiny; ale jsou mnohem jemnější. Všechny duchovní síly se pohybují spirálovitě.

Pitha není nic jiného než vířivě se pohybující prána, čili životní síla. A protože prána má mnoho stupňů, má je i pitha. Toto víření spočívá na zákonech přitahování a odpuzování, čímž právě vznikají ony točící se víry jako proudy větrné, které se srazily na jednom místě. Mnohé pithy mohou vytrvat celá tisíciletí i déle a jiné mají trvání velmi krátké. K prvním patří magická síla některých staroegyptských talismanů a vůbec starých mysticky či magicky nabitých předmětů: soch, nástrojů, hrobek, chrámů, kapliček apod. Magická síla takto upoutaná může přetrvat věky. Ostatně stvoření vesmíru nebylo ničím jiným než vysláním obrovské pithy okolo duchovního centra, v němž sídlí Božství. Tato pitha pohybuje všemi nebeskými tělesy až dosud v krouživém pohybu.

Pitha se tvoří vždy, když skupina lidí, třeba jen dvě, tři osoby naladí svoje myšlenky stejně. I v přírodě jsou jistá místa, kde je nahromaděna pitha, např. kde dříve byly prováděny bohoslužby pohanské, či magické obřady, lidské oběti. Tam jsou pithy nízkého druhu a na takových se často objevují elementálové, bludičky či jiné strašidelné zjevy.

Pithy tedy vznikají přitahováním a odpuzováním a tvoří se přirozeně také naším myšlením a naší koncentrací, která může mít jako předmět věc hmotnou i duchovní. Pitha způsobuje okouzlení ve smyslu dobrém i zlém, může být požehnáním i kletbou. Tím se vysvětlují telepatické vlivy na osoby milované i nenáviděné. Modlitba spojená s vírou a modlitba vřelá tvoří silnou pithu. Kdo se takto modlí, přitahuje k sobě vyšší bytosti, které jsou posly nebes a mohou člověku pomoci. Pitha musí okolo člověka existovat, má-li k němu přijít taková vysoká bytost, neboť pitha je právě trůnem anděla.

Mystik nebo jógin může takové pithy vyvolávat podle své vůle a tím ovládá viditelnou přírodu. Jógín, který ovládl pránu a tím pithu, dosáhne zázračných sil. Bytosti neviditelné musí mít pithu, aby se vůbec mohly projevit. Pitha se v nich tvoří snadno bez jejich vědomí. Čili může být vyvolána vědomě i bezděčně, zejména osobami senzitivními. Nízká a škodlivá pitha se vytváří také strachem. Proto kdo se bojí, může si přitáhnout zjevy astrálních bytostí.

Pitha se tvoří při početí u všech živých tvorů. Při koncentraci mystické se tvoří pitha nejvyššího stupně. Také na místech, kde se lidé po mnohá léta vroucně modlili, tvoří se trvalá pitha: v chrámech, u soch světců a bohů, na místech poutnických. Zde je pociťována lidmi senzitivními a jasnovidnými.

Indové rozdělují víry pithy na pět hlavních druhů:

1.   Upasana-pitha je v obrazech, ohni a ve vodě. Když zde vznikne pitha, jsou v ní obsaženy božské síly. Oheň ztrácí svou palčivost, voda se pohybuje a vře jako živá. V obrazech a sochách vzniká modlitbami zbožných lidí, pak mají zázračnou moc léčivou. Jsou na mnohých poutních místech po celém světě.

2.   Parthiva-pitha je hlavně v chrámech, mešitách, na poutnických místech, v kaplích a p. Je vytvořena také modlitbami. Pouti na určitá místa mají svůj význam a nejsou tedy pověrami. Jestliže se někdo vzdává náboženských obřadů proto, že někteří kněží určitých církví se ukázali nehodnými, nedělá dobře, protože se vzdaluje blahodárných jemných sil, které na těchto místech a při jistých náboženských obřadech mohou načerpat. Indové znají mnoho druhů pithy chrámové.

3.    Dživa-jantrika-pitha vzniká v lidských tělech, například při uctívání některých chlapců a dívek, kteří jsou nadáni podle indických názorů božskými silami. Vzniká též v tělech jasnovidců. Vzniká též při klanění se světcům za jejich života.

4.   Sthula-jantrika-pitha - tohoto druhu je užíváno k věštění a bádání do budoucnosti, věštění z pohybu různých předmětů, věštění kostkami, kartami apod.

5.    Bezděčná pitha, která vzniká při spojení obou pohlaví u lidí i zvířat. Zde je pitha základem plození a proto mají Indové tento akt v tak zbožné úctě.

Pránické víry se tvoří myšlením, mantramy čili mystickými nebo kouzelnými větami a předměty. Rovněž různé skutky, které dovedou vznítit lidskou obraznost, vyvolávají pithu. To se děje např. při magických evokacích. Výsledek pak je vyvolán právě pithou. Při mystické koncentraci vzniká nejvyšší pitha, která je ochranou před přiblížením se každé bytosti astrální. Jenom vyšší řády andělů mohou se přiblížit v době koncentrace k žákovi. Proto je tato pitha nejvyšší ochranou.

Pitha může přitáhnout i věci zlé. Indové tomu brání konáním obětí na usmíření nebo se klaní 10 světovým stranám. V Indii znají dokonale působení vyšší prány. Proto třeba, ač by se to na první pohled zdálo pověrečné, tak je zapovězeno vyšším kastám klanět se sochám a obrazům svatých a bohů, které postavily nižší kasty; to proto, aby klanějící se nepřijal do sebe pithu nižšího řádu. Toho se též týkají pravidla kastovnická stran potravy, připravená osobami nižší kasty; ta je pro vyšší kastu nečistá. Tím se vysvětluje mnoho zvyků, které jinak se zdají být prázdnou pověrou.

Zákony pithy by též měli znát všichni magnetizéři, kteří léčí svým vlivem, protože u nich právě se uplatňuje ono vsávání nebo zapuzování pránických výbojů. Staří indičtí Rišiové čili Mistři naznačili dvě cesty bádací k poznávání prány a pithy. Jednou je vyškolení jógické čili mystické, ve kterém můžeme sami na jistém stupni vývoje spatřovat proudy pránické a poznat jejich zákony a nakonec je dokonale ovládat. Druhou cestou je použít k tomu dobře vyškolených jasnovidců, ale takových, kteří vidí do světů vyšších, do světů duchovních, ne jen astrálních, jak činí jasnovidci spiritističtí a jiní, před nimiž lze jen varovat, neboť napojují se na světy nižší, často neduchovní, k naší škodě, ovšem.