Léčba přirozenými silami a samoléčení

Největší moc světa, veškeré síly přírodní, mocnosti magické, jsou soustředěny v nitru člověka, v onom Duchu, který vše oživuje, který v nás sídlí a který stále bdí. V některých lidech existuje tento duch v podobě nepatrné jiskřičky, která je zahalena těžkými mraky zevní osobnosti; v jiných lidech je rozdmýchána v malý plamínek, který již počíná probleskovat vnitřní tmou a v jiných lidech plápolá toto duchovní světlo božským ohněm a září jako slunce. Ti poslední jsou Mistři, kteří řídí vývoj našeho pozemského světa a pokrok celého lidstva.

Člověk je složen ze sedmi základních principů, které se prostupují. Celá naše zevní a vnitřní soustava je založena na přesné harmonii těchto sedmi částí. Každá choroba je porušením této rovnováhy, harmonie. Spojení člověka pozemského s člověkem božským, čili spojení zevního a vnitřního, může dosáhnout každý člověk. V astrálním těle jsou obsaženy síly, které vytvářejí hmotné tělo. Proto AT mají všichni tvorové, každé zvíře, každá rostlina i minerál. AT proniká fyzické tělo do poslední buňky, do posledního atomu a proto, dovedeme-li působit na svoje AT, můžeme tím změnit každou tělesnou buňku, můžeme tudíž obnovovat svoje tělo a uzdravovat.

Všechny nízké pudy člověka a veškeré jeho vášně mají své sídlo v kamě, ve 4. principu. V kamě je středisko nižší čili zvířecí vůle a chceme-li dojít jakéhokoli duchovního pokroku, musíme tuto kamu ovládnout. Kamu lze bez nebezpečí a jistě ovládnout ne rozumem, mozkem, nýbrž činností citovou, srdcem. Tím se míní i odevzdanost do vůle boží, ve které člověk všechny svoje chyby a nedostatky obětuje svému vnitřnímu božství. Tím se mu podaří vstoupit do stavu boží milosti. To znamená, že Bůh přijme naší oběť a že nám poskytne dostatek síly, abychom přemohli vliv kamy. Kdybychom to chtěli docílit přísnou sebekázní, asketizmem, stali bychom se obětí velkých rozvratů. Což je přirozené, neboť veškeré násilí na přírodě se mstí. Nejdříve je myšlenka nebo představa, následuje žádost, po té přestupek nebo i vypuknutí vášně. Proto učil Buddha, abychom v pokušení myslili ihned na věci opačné, při lakotnosti na dobročinnost a lásku k bližnímu, při myšlence smyslné na cudnost apod. Všechny tyto nauky tak či tak jsou podány ve všech velkých náboženských soustavách.

Duše a tělo. Duševní představa má jistý hmotný protějšek, který je skutečný a opravdový. Je zde souvztažnost mezi činností myšlenkovou a tělesnou, což je zřejmé a zjevné. Stačí, když se někdo zmíní o komárech či blechách a již i my pociťujeme bodání či svědění na svém těle. Soustředíme-li myšlenku na určitou část svého těla, tu dojde ke změně krevního oběhu, do té části těla počne vnikat větší množství krve. Změny v naší mysli vyvolávají změny v našem těle. Jestliže změníme trvale stav svých myšlenek, můžeme s jistotou očekávat, že změníme také trvale stav svého těla. Jestliže naše myšlenky budou nesprávné, negativní boří, i v našem těle vzniknou nesprávnosti. Tudíž nesprávné myšlení vyvolává chorobné stavy našeho těla. V duchovní paměti je zapsáno vše, čita zachovává stejně věci dobré jako špatné, stejně věci domnělé jako skutečné. Obraznost je myšlenkou, které byla dána určitá forma, je ale prchavá a proměnlivá. Jenom za jistých okolností se stává trvalejší. Je tomu hlavně v lásce ke druhému pohlaví, dále jsou to představy náboženské u světců, a v negativním smyslu různé formy obav před neštěstím, nemocí či nehodami. Chceme-li mít zdraví a spokojenost, musíme si vybudovat správné převládající představy; když je budeme denně posilovat, zajistíme si snadno zdraví a spokojenost. Převládají-li myšlenky opačné, dostaneme se nám výsledků opačných. Myšlenkou správně soustřeďovanou můžeme dosáhnout i úspěchů uměleckých, vědeckých, duchovních.

Celé naše fyzické tělo je zbudováno imaginací čili představou naší duše. Astrální tělo si duše zbuduje nejdříve. Ke své činnosti je duše nucena duší božskou a božským Já, neboť karma je zde v neustálé činnosti, povaha budoucího člověka, jeho sklony a nadání jsou v úzké souvislosti s jeho osudem. Duchovní zákony jsou vědě neznámé, a proto mnoho věcí věda neobjasňuje. V přírodě není náhody, všude vládnou duchovní zákony, věda pojem náhody dosud používá. V přírodě nevládnou slepé a náhodné síly, příroda je jednotná ohromná bytost, nejvýše moudrá. Astrální tělo je organizujícím principem, ono vytváří na popud vyšších principů na hmotné úrovni fyzické tělo. Duše prostřednictvím AT také udržuje a léčí tělo hmotné po celý čas pozemského života. Každý člověk má ve svém nitru bdělého strážce, který ví o každé sebemenší poruše. Organizmus napravuje vady svou vlastní činností. Staré duchovní nauky znali tuto naši skrytou část již před mnohými věky a dovedli s ní zacházet a jejích sil využít. Není moudré tvrdit, že naše doba je pokročilá a staří byli nevědomí a tonuli v pověrách a temnu. Neznali sice moderní vědu a techniku, za to znali mnoho jiných věcí, jimiž zmohli mnohem více, než celá moderní věda se svými vynálezy, jimiž ničí přirozené přírodní prostředí člověka. O činnosti vnitřního člověka neví se dnes skoro nic.

Myšlenka a zdraví. Tělo je nástroj duše a tudíž člověk může svými myšlenkami prostřednictvím svého vnitřního já působit na svoje tělo a učinit z něj nástroj zcela dokonalý. Hlad a žízeň můžeme zapudit, soustředíme-li své myšlenky na věci jiné. Duše je vládnoucí částí naší bytosti, a jestliže ji dovedeme udržet v harmonii, uchrání tělo od mnohého trápení. Nálada souvisí s vírou a přesvědčením člověka. U nemocného je jeho nálada rozhodující. Duši lze poznat jedině tomu, kdo svou celou myslí neustále se k ní obrací, nelze ji poznat tomu, kdo ji hledá zevně. V dřívějších dobách, kdy lidé žili prostě a beznáročně, bylo jistě více štěstí a méně shonu po penězích. Znovu si připomeňme: Kde jsou peníze, nejsem Já.

Dostaneme-li se do takového kruhu, v němž jsme pronásledováni nejen chorobami, ale i nezdarem a neštěstím ve věcech jiných, musíme se snažit, abychom ten kruh někde prorazili a abychom se z něho osvobodili. Je známou věcí a též to potvrzuje lidová moudrost, že neštěstí nechodí nikdy samo. Jakmile nás počnou stíhat nehody na jedné straně, objevuje se nezdar a nehody i v oblasti druhé. Tento úkaz je vysvětlován ve starých naukách tak zvanou periodicitou čili rytmem, který vládne v celé přírodě. Věda jej též zná a nazvala jej zákonem řady nebo série. Tento jev projevuje se obyčejně v událostech nešťastných. Po úmrtí slavného umělce či vědce následuje obyčejně ještě druhé či třetí úmrtí kolegů, po neštěstí leteckém dojde k jeho opakování v krátkém čase. Svůj vliv zde sehraje i stísněná nálada, myšlenky zaměřené tím směrem. Na nás je, abychom svoje nitro probudili z polospánku, abychom se probudili k životu novému, ve kterém je hojnost síly a zdraví. Pamatujte, že kdybyste byli největšími mrzáky a churavci na světě, že máte ve svém nitru sílu, která vás uzdraví, jestliže ji použijete správným směrem. Tendence celého vesmíru je nepřetržitý pokrok a člověk, který se domnívá, že došel již na vrchol svých vědomostí a sil, zůstal ve skutečnosti stát. Tím se vlastně protiví zákonům přírodním a duchovním a škodí si.

Správné myšlení. Nemocný člověk si musí přát zdraví, jeho myšlenka by měla znít asi takto: Přeji si být úplně zdráv – Prosím Nejvyšší moc o plné a trvalé zdraví. Nikdy však netvoříme negativní formule typu: Nejsem nemocen či Žádám, aby moje nemoc pominula! Nejlépe je již napřed děkovat za jakoukoli pomoc z duchovního světa a tvrzení, že již máme to, co si přejeme. Jsem zdravá, šťastná, plná radosti a svěží síly. Děkuji za to Nejvyšší moci. Jsem v Bohu a Bůh je ve mně. Bůh ve mně pronáší slova léčivá: jsi zdravá, jsi prostá zánětu a teploty… V širokých rysech můžeme od Ducha božího vyprosit vše, vždy s dovětkem, abychom dostali to, co je pro nás nejlepší. V podrobnostech ponechme volbu Nejvyšší Moci. Začátečník omezuje zpravidla svými pochybnostmi přitažlivou sílu svých přání. Je třeba jen vytrvat a prosbu opakovat. Je naší povinností děkovat neustále za plné zdraví svého těla a své duše. Kdo tak nečiní, je neustále v nebezpečí, že upadne do choroby, třeba se těšil zdraví dokonalému. Celý náš život tkví v duchovnu. Materialistovi, skeptikovi a ateistovi je vzata vlastně nejbezpečnější opora, neboť se nikdy nemůže opřít o svoji duchovní podstatu, ledaže by změnil přesvědčení.

Lidé se domnívají, že dovedou myslit, ale místo toho podléhají svým myšlenkám a jsou jejich otroky. Bez určitého výcviku nedovede nikdo udržet na delší dobu určitou a pevnou představu beze změny. Jednoduše lze se o tom přesvědčit, když si umíníme podržet představu růže co nejdéle. Již po půl minutě se přistihneme, že myslíme na něco zcela jiného. Důležité je vědět, že naše myšlenky se přenášejí z čity na astrální tělo, které udržuje naše hmotné tělo ve zdraví. Takže můžeme působit na své tělo blahodárně i zhoubně, podle pozitivity či negativity myšlenek. Víme, že stejné přitahuje stejné, dobré dobré, špatné špatné. Zde je klíč k tajemství myšlenkové magie. Jde o to, abychom dovedli okamžitě zapuzovat veškeré myšlenky negativní a abychom dovedli udržovat myšlenky pozitivní čili blahodárné. Ale celý náš život, zejména velkoměstský, je vlastně uspořádán nesprávně, neboť celé okolí a naše denní činnost nás vede, aniž to tušíme, k myšlenkám trudným, stísněným a špatným. Počneme hromadit do svého nitra spousty dojmů, které přímo otráví naši mysl a tím i naše tělo. Rozrušují nás zprávy politické, pak zprávy o nehodách a zločinech a tak to jde léta a léta. Taková činnost je zbytečná a škodlivá, každý negativní dojem je jedem. Měli bychom raději číst díla velkých spisovatelů, ne díla dramatická, spíše humoristická, povznášející, díla ušlechtilého rázu. Každá myšlenka, ať přijatá či vlastní, zanechává stopu v čitě, stopa je trvalá a zůstává v paměti, i když pod prahem vědomí a přenáší se i do další existence. Naše myšlenka působí na astrální úrovni jako zaseté sémě, které jednou musí vzklíčit. Výslednice sil pozitivních a negativních tvoří pak osud člověka.

Lidé mají tedy svou svobodnou vůli omezenou, a sice tím více, čím nižší je jejich stupeň duchovního pokroku. Jakmile člověk poznává duchovní zákony, roste jeho odpovědnost a odhodlanost podřídit se jim a s tím roste i jeho svobodná vůle, která má pak větší rozpětí. Až konečně se stává i pánem svého osudu. Nic na tomto světě není trvalé, vše plyne a proto ani člověk neměl by se ve svém vývoji duchovním zastavit, právě naopak, byly-li tyto síly uvedeny jednou do pohybu, nesmí dopustit, aby se tento pohyb zastavoval. Musíme neustále vytrvale a pilně vysílat myšlenky k cílům vzdálenějším, vyšším a nesnadnějším a tak konečně ovládneme vše a dosáhneme ve všech směrech zdaru, zdraví a štěstí. Člověk může žádat Nejvyšší moc o cokoliv, ale vždy tak, aby její vyplnění nikomu neublížilo. Jinak následuje tzv. zpáteční náraz, trest v podobě osudové rány, že člověk draze zaplatí přestupek, kterého se dopustil ze sobectví nebo z jiných nekalých pohnutek.

Hněv, závist, nenávist, strach, zármutek, jsou skutečné duševní jedy. Každá kojící matka ví, že nakojí-li dítě po předchozím prudkém vzrušení, způsobí mu svým mlékem přechodnou otravu. Každé prudké vzrušení zasáhne naše astrální tělo, které ihned odpoví reakcí na pránu, ta je ve spojení s nervy, celý pochod se přenáší bleskurychle do krve a všech tělesných šťáv našeho těla, takže účinek duševního pohnutí projeví se i fyzicky. Po uleknutí následuje onen duševní, astrální a tělesný pochod a právě sliny v ústech se stávají skutečně jedovatou látkou. Vyplivneme-li je, zamezíme jejich spolknutí a tím i otravě organizmu. Lidově a správně se dříve říkalo: ulekneš-li se, odplivni si třikráte! Téhož prostředku používal lid při uhranutí. Jestliže myšlenky nesprávné působí takto na naše tělo, pak zase myšlenky správné mají účinky nad pomyšlení blahodárné a léčivé. Při každém poctivém úsilí se zvětšuje naše vnitřní síla k přitahování dobra a zdaru, každá dobrá pohnutka posiluje tyto síly.

Práce a odpočinek nervů. Léčba pranou. Zdravá duše i tělo jsou odvislé od nervové soustavy. V nervech působí síly psychické, astrální. Našich pět tělesných smyslů telegrafuje svoje dojmy ze zevního světa do mozku. Z mozku vychází k různým orgánům. V lidském těle je ještě několik menších mozků, které nejsou spojeny s naším vědomím, pracují jako menší centrály. Největší z těchto nervových zauzlin je zauzlina sluneční či solární, po obou stranách míchy asi naproti pupku. Odtud odcházejí fyziologické popudy a je lépe, když si člověk práce těchto středisek nevšímá, neruší ji třeba neustálým myšlením na svoje trávení apod. Odpočinek a klid střídavě s obdobím práce je důležitý k tomu, aby nervy mohly vyloučit škodlivé látky, které se v nich nahromadily. Nejen ve spánku, i za bdění je odpočinek významnou věcí. Mnohdy postačí převést svou nervovou činnost do jiných drah změnou druhu práce. Největšího odpočinku dosáhneme ulehnutím a zastavením všech myšlenek a představ, což je velmi osvěžující. Můžeme si pomoci myšlením pouze na dech. Uvolníme všechny svaly a počneme zvolna ale rytmicky dýchat nosem. Každý nádech neměl by trvat déle, než se napočítá do pěti a při tom si představujeme, jak zároveň s dechem vstupuje do našeho těla prána v podobě zlatého světelného ozdravného proudu. Můžeme si představit, že pránu vdechujeme přímo ze slunce, že tento čistý světelný proud teče tělem z plic dál, a sice míchou až do oné solární zauzliny. Sem soustřeďujeme pránu při každém vdechnutí. Při výdechu vedeme pránu do celého těla, případně tam, kde pociťujeme nějakou slabost či bolest. Takto asi 1o – 12krát nadechneme a vydechneme ve stejném rytmu.

Kdo v sobě vyvinul větší množství prány, může svoji představou čili myšlenkou posílat ji na jakoukoli vzdálenost jako léčivou sílu na nemocného. Dokonalé ovládnutí prány znamená zvítězit nad všemi životními silami. Ovládnout pránu svede dokonalý jogín. Tajemný kámen mudrců byl látkou, ve které bylo nahromaděno a soustředěno ohromné množství čisté, božské prány, proto léčil všechny nemoci a obnovoval hmotný organizmus člověka. Je pozoruhodné, že únava se omezuje jenom na činnost vědomou, tam kde je podvědomá, automatická, únavy není. Proto vše, co je jen možné, máme přenést na naši vnitřní činnost, o které sice nic nevíme, ale můžeme se cvičit v používání tohoto našeho druhého já, které se nikdy neunaví; naše plíce i srdce pracují bez ustání. Pojítkem mezi zevním a vnitřním člověkem je myšlenka, či představa. Kdo tedy ovládá svoje myšlenky, může sebe i jiné léčit.

Léčení nervů silami psychickými. 1) léčení hypnotické – umělé převádění léčebných představ lékaře do podvědomí nemocného, 2) léčba životním magnetismem – magnetismus jako nahromaděná prána a léčení jím bylo známé i v Egyptě a Indii – pomáhá tam, kde nepomáhá léčba medikamenty a tam, kde nelze stanovit správnou diagnózu – magnetizér musí mít mnoho dobrých vlastností, mezi ním a chorým vytváří se magnetické a astrální spojení; dobře se léčí stavy horečnaté, osvědčuje se při chorobách nervových, u revmatismu se dostavují výsledky po delší době, 3) autosugesce či sebeléčba vlastní myšlenkovou silou, 4) zákrok telepatický, 5) léčba modlitbou a vírou, 6) zákrok do astrálu či léčba posedlosti, 7) mystická koncentrace jako sedmý způsob léčení, ve které se chorý obrací na pána karmy, jak říkají mystikové, čili na Ježíše Krista.

Ad 6) Posedlost nepřestala existovat od dob biblických. Dnes, kdy lidstvo západní civilizace propadá stále více nevíře, vystavuje se čím dál tím více vlivům zlých sil neviditelných. Dnes je posedlost popírána, ale posedlých je mnohem více, než tušíme. Jsou to z větší části šílenci, mnozí epileptikové a lidé periodicky postihovaní křečovými záchvaty. Je zásluhou moderního bádání duchovního, že tyto pravdy byly znovu odhaleny, protože zhoubným působením materialistického nazírání od dob francouzské revoluce bylo veškeré toto vědění uměle a násilně odklizováno, aby bylo zapomenuto a vyhlazeno ze světa. Je nesporné, že tento pokus zničit na světě veškeré duchovní vědění vznikl z říše sil démonických, kterým běží o to, aby lidstvo bylo v tomto směru úplně zaslepeno a uvedeno v nevědomost a aby za to klidilo velmi pochybnou osvětu zevní. Naštěstí opačné vlivy se postaraly včas, aby duchovní vědění bylo zase vzkříšeno a uvedeno ve známost mezi lidmi.

Velká část lidských chorob má svůj původ ve světě neviditelném a mnozí nemocní jsou vlastně oběťmi astrálních zlých bytostí, které jsou k nim připoutáni buď vlivem karmy, anebo následkem nesprávného života, jako jsou různé vášně a neřesti. Jimi k sobě vábí astrální bytosti, které vedou polo vegetativní život v astrálním světě, kde trpí neukojenými tělesnými chtíči. K takovým lidem neřestným a nečistným jsou přitahováni, často se s nimi astrálně spojují, pociťují jakési ukojení, když člověk podobný se oddává nezřízeným požitkům. Z takového spojení vznikají velmi mnohé choroby. Někteří lidé jsou tak citliví, že pouhé přiblížení takové zlé bytosti působí jim křečovité záchvaty anebo trvalou chorobu nervovou. Jindy je to nepřátelské působení astrálních bytostí, které byli s onou osobou v příbuzenském či jiném spojení za minulého či za minulých životů.

Takové případy lze pak léčit jedině působením na astrální bytosti, čili do astrálu. Duchové zemřelých jsou ve skutečnosti jen tzv. larvy, totiž mají AT, kamu a pránu a jsou oživeny jen nižší částí lidské duše. Mají paměť předchozího života, ale hlavně jsou puzeny neukojitelnými vášněmi, kterým za života hověly. Často se blíží k jistým osobám a čerpají z nich pránu, kterou musí obnovovat, aby se nerozpadly ve své součásti, což se nakonec stát musí. Jsou to de facto upíři, nesají krev, ale životní sílu, pránu. Jde o tzv. tlačení můrou. Kromě astrálních larev působí na lidi ještě horší bytosti povahy démonické. Pak ovšem vzniká pravá posedlost, která se jeví jako různé druhy šílenství. Všechny nervové choroby jsou vlastně porušením astrálního těla, změnou jeho napětí, jeho vnitřní rovnováhy. Což lze dosti rychle napravit mystickou koncentrací, ale ne vždy má chorý tolik síly, aby tato cvičení mohl provádět. Při léčbě nemocí vyvolaných cizími neviditelnými bytostmi je nutno působit přímo na tyto bytosti. Jde-li o astrální larvy, lze na ně působit buď magickými obřady, nebo modlitbou, též domluvou a jejich polepšením. U démonů lze zakročit magickým obřadem a modlitbami a vyššími mystickými silami, jaké měl Kristus a světci.

Modlitba musí být vroucí a čistá a naprosto nesobecká. Podobná musí být modlitba skupinová, prováděná beze všech poplatků. Při modlitbě je třeba, aby člověk docílil spojení s vyššími světy. To lze docílit očistou duševní i tělesnou (čisté bílé prádlo, zříci se alespoň týden všech světských požitků, vystříhat se všech shromáždění lidí, návštěv divadel a p., rovněž posty, třeba jen velmi krátké jsou velmi účinné; též u katolíků zpověď, u mystiků soustředěním se nejméně 2x denně na svou vnitřní podstatu). Pak je modlitba prostředkem vskutku mocným a pomůže tam, kde veškerá lidská činnost je marná. Modlitbu sluší považovat za vysoký magický obřad, jehož činnost je dalekosáhlá, neboť proniká všemi světy. Vše, co podnikáme v tomto směru, musí být prováděno opravdově a nikoli ledabyle. Věnujte se této práci s celou upřímností a s vážnou vírou, že Největší Duch, jenž je lékařem všech duší i těl, ve vás pracuje a že vás vede k duševní a tělesné harmonii.

Vše je dobré. Tato slova je nutno vtisknout si do duše. Vše zahrnuje veškeré věci, nejen ty, které se nám zdají dobré. Bůh je vše. Nauka, že Bůh je v celém vesmíru a že s ním splývá, protože vesmír je projevem nebo rouchem Boha, je představou pantheistickou, je podkladem jedné z největších duchovních filosofií, starožidovské kabaly a je podkladem skoro všech staroindických škol filosofických a též i každé školy mystické. Jím lze jedině vysvětlit veškeré záhady světa a též všechny záhady lidského bytí a lidského a světového vývoje. Ve starověku byl pantheismus zastupován zejména Herakleitem, filosofickou školou stoiků a novoplatoniků, v době nové Spinozou, Schellingem, Hegelem a jinými. Bůh je v celé přírodě a také nad ní. Příroda je viditelným výrazem Boha, je jeho projevem. Člověk je také částí Boha. Lidské nitro je téže podstaty jako Bůh, jen v jistém stupni. Je v nás tolik božství, mnoho-li můžeme přijmout, více ne. Mysleme si tedy: Moje Já čili můj duch, který je svou podstatou věčný a který se projevuje mým tělem – nemůže být ani churavý ani nemocný. Mé pravé Já je zcela silné a zdravé.

Bůh je ve mně. Božstvo je viditelno v přírodě a proto i já jsem viditelným výrazem Boha. Protože Bůh nemůže být nikdy nemocen, nemůže ochuravět ani naše božské Já, které je v jednotě s Bohem. Když naše tělo přesto jeví známky nemocí, je to proto, že člověk nezná tyto velké pravdy a že dovoluje, aby naše tělo ovládalo naši duši, totiž, že naše duše neovládá tělo, což by mělo být přirozeným postupem našeho života. Indové, mluvíce o těle, nikdy neříkají jsem nemocen, nýbrž moje tělo je churavé. Způsob sebeléčení myšlenkou spočívá v tom, že své tělo nesmíme ztotožňovat se svojí duší, nejsme těly, jsme duchy. Kdo si navykne cítit se jako duch, ten záhy přemůže nadvládu svého těla a bude jeho pánem. Jen na úrovni hmotné je choroba zjevná, jde o porušení harmonie, naše duše je v plném zdraví a síle. Mysleme si: Jsem v Bohu a Bůh je ve mně. Jsem částí Boha, proto jsem úplně zdráv. Ovládám jako nesmrtelný duch své tělo. Moje tělo je úplně v mé moci. Bůh ve mně pronáší slova léčebná: Jsi zdráv! Když budeme každou větu opakovat několikrát potichu ve své mysli a doprovázet ji představami souběžnými, pocítíme najednou, jak do nás vniká nová, osvěžující neznámá síla, která vstupuje do základů naší bytosti, až do morku kostí. Současně pocítíme proudy nové víry a to je prvním stupněm vyléčení a důkazem, že jdeme správnou cestou. Nejlepší knihou o vlastnostech božích a Jeho zasahování do našeho světa je indická Bhagavad-Gita. Touto knihou dojdeme k jiným názorům o Bohu a náboženství, vrátíme se k čisté a pravé víře, kterou jsme snad ztratili církevními dogmaty a nesprávnými výklady náboženských tajemství.

Moje tělo je jen mým zevním výrazem. Vědoucí říkají, že naše tělo je pouhým stínem, vrhaným do prostoru trojrozměrného, stínem, který vzniká vnitřním světlem našeho ducha. Hmota je jen zdánlivá, je složena z nehmotných částic, z elektrických nábojů různého napětí, které krouží v každém atomu kolem myšleného střediska. Kdybychom zrušili napětí, rozpadne se každá část hmoty v nic a zmizí našim smyslům. Každá choroba je ztráta vlády ducha nad tělem. Jde o ztrátu vlády zdánlivou. Jen náš tělesný mozek nám hledí namluvit, že jsme nemocní. Věříme-li tomu, cítíme nemoc. Jakmile tuto víru zapudíme opačnými představami, zmizí nemoc i její příznaky. Duch je vše. Duch lidský je neprojevenou (skrytou) částí Boha. Každý z nás je dítětem božím, a jakmile si tuto pravdu uvědomíme se vší silou a vahou, pocítíme nesmírnou blaženost a mír. Nedejme se mást, že jsme nedokonalí a špatní a že tedy Bůh v nás sídlit nemůže. Bůh sídlí v nás jako nehybný pozorovatel a zároveň nad námi nepřetržitě bdí a střeží nás, i kdybychom byli lidmi nejhoršími. Vše záleží jen na nás, aby se jeho přítomnost v nás projevila. Toho lze dosáhnout tím, že se úplně odevzdáme do Jeho vůle a že zapomeneme na své zevní já.

Zdraví je mým rodným právem. Také tuto větu cvičme pilně. Duchovní a duševní pokrok je stále dokonalejší poznávání Boha, abychom s ním konečně mohli splynout. Bůh má pro nás nevyčerpatelnou zásobárnu všeho dobra a je pouze třeba uvědomit si to a spoléhat na to. Božský Duch je zdraví a toto zdraví náleží i mně, protože je darem mého Otce, jehož jsem dítětem. Jen proto, že jsem dosud nepoznal této velké Pravdy, nemohu ji využít, a proto jsem churavý. Nyní ji však znám a cítím, jak do mne vlny dokonalého zdraví a síly proudí a smývají všechno chorobné. Lepší metodou než zlo popírat, je považovat zlo za neexistující a prostě je pomíjet a potírat stálým ujišťováním, že vše je dobro. Nemysleme tudíž, že jsem slabý, ale že jsem silný apod.

Léčba telepatická. U nemocného je porušena rovnováha vnitřních principů. Prána, kama a astrální tělo, jejichž funkce jsou při každé nemoci porušeny, přijmou ochotně každou sugesci, ať již přímou nebo v hypnóze nebo v obyčejném spánku. Spánek obyčejný je stejně vhodný pro příjem cizích myšlenek a tím i vnuknutí (sugesci) jako spánek hypnotický. Smrtelná čtveřice v člověku má tendenci k tzv. monoideismu, čili převezme jistou vůdčí myšlenku a tou se pak bez odkladu řídí tak dlouho, pokud jí nebyla vnuknuta představa jiná, ovšem silnější předešlé.

O pozemském člověku – ne o jeho blíženci, čili člověku nebeském, který je naší nesmrtelnou podstatou – lze říci, že je nadmíru přístupný cizím představám či myšlenkám a že se dá vést jistými představami vůdčími. Tím působí blahodárně či zhoubně na hmotné tělo a na zevní poměry. Jak myslíme, takovými jsme, zní staré duchovní pravidlo. Zkostnatělé názory opakováním stejné myšlenky a představy přešly skutečně do každé buňky v těle, zmocnily se těla a vytvořily jakési falešné zevní já, jehož se těžko zbavit a kterému se otročí. Jenom pravda je podstatou zdraví, ve lži a klamu je vždy obsažen zárodek nějaké choroby. Toto zevní já je jen maskou; mnozí lidé mají masek více, jinou v zaměstnání, jinou v rodině, jinou před lidmi. Šťasten ten, kdo se nebojí podívat do svého nitra; většina lidí se bojí, ačkoli dobře tuší, že v jejich nitru je hlas, který je varuje, přesto jejich zevní já, ego, nedopustí, aby se dali cestou jinou.

Když onemocníme, vznikne v nás řada představ, strachů, starostí. Naše nižší já je přijme, protože jsou mocné a tu se vytvoří ihned falešné já, které jim věří a tu nastane reakce. Naše smrtelná čtveřice, jejímž úkolem je udržovat v rovnováze všechny životní funkce, ochabne a není s to vyrovnat poruchy. AT, kama i prána jsou v pobouření a nesouladu a pak vznikne skutečná tělesná choroba. Nejlépe se zde osvědčuje léčba telepatická nebo modlitbou. Telepatie znamená vlastně cítění do dálky, ale v moderní době se užívá jako přenášení myšlenek do dálky s osoby na osobu. Kdo je psychicky sláb, přijímá neustále tisíce cizích myšlenek bez výběru na dobré a špatné, což je hlavní příčinou poklesu mravnosti. Stálé otevírání vlastního nitra navenek a stálé odporování hlasu svědomí, který je vlastně hlasem našeho nesmrtelného Ducha, odříkání se náboženství v jakékoli formě, vyhýbání se každému pohledu do vlastního nitra, kde jedině nalezneme upevnění, je kletbou dnešního věku, který se honosí na straně druhé technickými vynálezy a vědeckými úspěchy. To vše je ale jen pokrokem zevním a ne mravním a vnitřním a kde obě cesty nejsou shodné, tam musí dojít k největším poruchám, které zachvátí celé národy.

Telepatie je jistým druhem magie. V každém magickém působení jsou v činnosti duševní síly. Naše imaginace je právě v magii jednou z nejpřednějších složek. Obraz představovaný je totiž magicky činný, chová se jako živoucí bytost, čím více se na obraz soustředíme a čím více jej nabíjíme rozkazy, tím bude účinek větší. Tak jako lze působit našimi představami a myšlenkami blahodárně, lze jimi stejnými silami škodit. Varuji před podobným zneužitím, neboť i když cíl je zasažen, telepat obdrží zpětný náraz a utrpí buď škodu na zdraví, nebo jinou. Tajné vnuknutí bez vědomí příjemce je vždy mocnější než oznámené, méně pak působí nevíra či pochybnosti. Léčený musí spát a vysílatel musí při telepatickém zákroku usnout. Usneme-li, tu naše duše vysílá po celou dobu našeho spánku na chorého blahodárné pokyny a rozkazy. Čita má totiž jistý sklon podržet poslední představu, kterou jsme dali bezprostředně před usnutím, čili před přesunem vědomí z hmotného mozku do ústředí astrálního.

Člověk má několik vědomých stavů. Denní vědomí a snové vědomí je každému známé. Vědomí posunuté z astrální úrovně na duševní činí člověka jasnovidným v čase i prostoru, proto některé sny jsou prorocké. Jsou to sny varovné nebo i poučné a je jim třeba věnovat pozornost, aby se množily. Na duchovní úrovni lze pak nabýt dojmů ze světa božského, jako jsou božská zjevení nebo vidění, jak je shledáváme u světců a proroků. Dojmy z této úrovně jsou vzácné. Zejména praktická mystika uvede člověka pozvolna do zvláštních stavů, ve kterých přechází denní vědomí do vědomí duchovního a člověk za bdění má zážitky ze světa nejvyššího, až konečně se jeho vědomí přesunuje do této úrovně tak často, že takový člověk je s Bohem v neustálém styku. To jsou světci a zasvěcenci. Dalším druhem spánku je spaní magnetické čili somnambulní, kdy vědomí je na úrovni duševní. Somnambulové využívají svých vnitřních smyslů. Dalším druhem je druh spánku u jogínů a světců, kdy tělo je v naprostém bezvědomí a často ztrnulé, ale duše a duch zažívá spojení nebeské, tento stav vytržení je znám jako samadhi.

Chceme-li dosáhnout normálního účinku a dobrých a velmi rychlých výsledků, nutno působit na nemocného jenom když je ve spánku. Avšak nemocní často trpívají nespavostí. Do svých telepatických rozkazů zařadíme i rozkaz, aby pacient  pevně spal. Každý má chvíle, kdy aspoň dřímá a to postačí. Nespavost vzniká přebytečným přítokem krve do mozku, z čehož vznikne rej neklidných myšlenek a ty právě zabraňují usnutí. Vydáme rozkaz typu: Tvůj mozek je zproštěn přebytečné krve, nyní okamžitě tvrdě usneš! Tvoje myšlenky jsou v klidu a ty usínáš! Před usnutím, nejlépe zvečera, kdy jsme přesvědčeni, že příjemce již spí, představujeme si jeho obraz pokud možno živě před svým duševním zrakem. Čím je představa jasnější, tím lepší výsledky lze očekávat. Tedy zavřeme oči a představujeme si obraz přijímaného a k němu mluvíme: Jsi zcela zdráv! Nemáš bolestí! Nemáš obtíží, jsi prost horečky! Každou větu opakujeme v mysli několikráte a stále udržujeme obraz příjemce. Tato metoda, kdy nemocný nemá dost sil k vlastnímu vyléčení, je výborná. Obyčejný spánek činí člověka stejně citlivým, jako by byl ve spánku hypnotickém. Naše duše po celou dobu našeho spánku vysílá na chorého blahodárné pokyny a příkazy, které nás naprosto neunaví. Náš vliv bude patrný již po dvou nocích.

Telepat musí být též v určitém sympatickém vztahu k nemocnému. Nejlépe působí na sebe lidé milující se, příbuzní, přátelé. Varujme se působit na osoby, které nemilujeme, nebo jsou nám odporné. Zde bychom mohli víc uškodit, nežli prospět. V duchovním světě jsou jisté tajné vztahy, původ jejich lze hledat v astrologických vlivech. Jsou lidé, kteří mají podobné hvězdné vlivy jako my při svém zrození a jsou lidé, kteří jsou jinak polární, než naše bytost se všemi principy. Čím více koho milujeme, tím lepší výsledky budou. Obraz chorého se přenese jako oživená bytost a přenáší na něj, pokud stačí zásoba energie, neustálé proudy našich rozkazů. Podvědomí chorého tyto rozkazy musí přijmout a vliv se projeví brzy. Telepatie je magie a to je věc velmi vážná a nehodí se ke hříčkám. Každé zneužití se trestá samo zpětným nárazem.

Léčba modlitbou a vírou. Modlitba a víra jsou mocnější činitelé, nežli ty, o kterých jsme dosud mluvili. Modlitbou se dostáváme na úroveň duchovní, modlitbou se člověk spojuje se světem božským, který je ze všech světů nejvyšší. Jsou lidé, kteří by mohli spojit svoje nitro zcela snadno každého dne s nejvyššími sférami jsoucna – kdyby jen měli trochu víry. Člověk nábožensky založený má po ruce tak ohromný fond léčebné a jiné moci, že jinému se o tom nikdy ani nezdálo. Ale modlit se ústy a modlit se srdcem jsou dvě věci. První je neúčinná a druhá skutečně může pohnout horami. Klíčem k účinné, tedy vyslyšené modlitbě, je čistá mysl a především víra. I člověk ne zcela dokonalý a hříšný, jako jsme vlastně všichni na Zemi, je vyslyšen, jen když se dovede modlit srdcem čili citově a když umí z mozku vypudit každou pochybnost, která je největší překážkou účinnosti. Modlitba je prostředek, kterým lze dosáhnout všeho, máme-li víru. Běží u nás tedy o víru.

Víra je pojem mystický, je to zvláštní duševní postoj nebo polarita duše, kterou nelze nikomu dát a jíž nemůže nevěrec vůbec pochopit. Tam, kde převládá rozum, je víře položena překážka nepřekročitelná, dokud člověk nezmění své duchovní stanovisko. K víře je třeba založení citového, kde není, musí si je člověk v sobě vypěstovat, musí se převychovat. Nevíra je podporována vědeckým nazíráním. Věda však není nic pevného a stálého, její závěry se stále mění. Náboženství může mít každý svoje, nemusí patřit žádné církvi a nemusí se znát k žádnému jejímu zevnímu projevu. Ale musí věřit v Boha, v jeho všemohoucnost a musí věřit v nesmrtelnou lidskou duši. To jsou základní předpoklady víry prosté a pravé. Když se naše nitro otevřelo, když poznáme, že nejvyšší duchovní moc je vždy přítomná a že stále nad námi bdí, jsme také schopni pravé víry a účinné modlitby. Obraťme svou mysl k víře, prosme o ni. Kdo prosí, obdrží. Kdo touží poznat pravdu, jaká skutečně je, ne jak si ji sám představuje, je vždycky veden svým božským principem různými cestami, aby ji poznal. Většina lidí pozbyla víry z nedostatku pochopení náboženských pravd obsažených v křesťanství. Protože to, co je podáváno církví, nemůže postačit člověku hlouběji myslícímu; mnoho důležitých nauk je skresleno, špatně pochopeno. Mnozí nalezli víru v buddhismu či v jiné orientální filozofii. Tím se mnozí vracejí zase do lůna křesťanství, protože pochopili, že pravdy náboženské jsou všude stejné a že jen dogmatika zastírá pravé duchovní světlo, které je všude totéž.

Léčba vírou a modlitbou má dvě metody. Modlit se můžeme za sebe a za jiné, ale soustavně a s vírou. Léčba prostou vírou děje se obvykle v chrámech, hlavně takových, kde jsou umístěny staré posvátné sochy nebo obrazy. Modlitba za nemocné může být velmi prostá, čím je prostší a kratší, tím více a jistěji působí. Podle duchovních zákonů musí být každá modlitba vyslyšena, je-li prostá a je-li vedena správným směrem, totiž ve víře. Člověče, přičiň se a Bůh ti pomůže! Je třeba vědět, že není žádných zázraků, že kvůli nám se vesmír neobrátí naruby. Modlitba pohne tajnými silami v člověku i ve vesmíru. Modlitbou uvedeme v činnost síly nadsmyslové, neboť svým nitrem jsme s celým vesmírem ve spojení. Je třeba pohnout svým niterným, skrytým Já a pak musí dle jistých zákonů, odpovědět vesmír jistou reakcí – modlitba bude vyslyšena. Proto je třeba modlit se do hloubi naší duše a nikoli navenek. Duch v nás je ona síla, která vyslyší naší modlitbu, jestliže se k Němu dovedeme obrátit. To lze soustředěním myšlenek a opakováním krátkých slov modlitby; je třeba se modlit jen za jednu věc. Pohnout naším nitrem znamená uvést se do zcela zvláštního duševního stavu. Pomáhá zvláštní postoj, jako pokleknutí, sepnutí rukou. Je tu představa úcty k Bohu, představa prosby a pokory. Nejlépe, když se blížíme k Bohu jako dítě k matce či otci. Při tom je třeba odevzdat se s nejvyšší možnou vírou a důvěrou do rukou Toho, k němuž se modlíme. S modlitbou nesmíme směšovat různé lidské představy, obavy a p. Klidem své mysli zamezíme pronikání cizích myšlenek do našeho nitra. Kdo dovede udržet své myšlenky na uzdě a stále opakuje krátká slova prosby s příslušnými představami, dovede se skutečně modlit a bude vyslyšen.

Pravidlem je modlit se v určité době jenom o jednu věc, krátce a nesmíme měnit neustále slova své modlitby. Nejdříve je nutný klid a ticho a pak soustředit se na své prosby, opakovat je a nepřipustit myšlenky jiné.V citovém vzrušení bude modlitba nejúčinnější a může být vyslyšena okamžitě. V nebezpečí a tísni hleďme svoje city rozpálit ve víře a beze všeho strachu. Takovým způsobem se modlíme za těžce nemocné, jimž snad hrozí smrt. Při modlitbě jsou jen dvě bytosti na světě: člověk a Bůh, svět je dokonale mimo. Celý vesmír a všechny jeho síly a bytosti podléhají rytmu, bez rytmu se v přírodě nic neděje, rytmus je základním zákonem všeho dění ve světě viditelném i neviditelném. Rytmus je vesmírová harmonie a při každé činnosti magické se musíme přizpůsobit pokud možno co nejvíce harmonii světa, tedy i při modlitbě dodržovat určitou stanovenou dobu. Opakováním rytmickým si naše mysl navykne na onen zvláštní myšlenkový stav. Jakmile jsme si navykli modlit se denně, stává se nám to nezbytnou potřebou. Máme se modlit vždy na stejném místě, neboť takové místo je nabito jistými duchovními silami, takže naše modlitba bude snadnější a účinnější.

Staří národové zobrazovali svoje bohy a bohyně jako sochy, obrazy nebo symboly. Vše to mělo jistý účel duchovní. Obraz nebo socha nejlépe probouzí obraznost, podněcují fantazii čili imaginaci. Proto vznikly obrazy bohů a též proto, aby byly vzorem ke cvičením soustřeďovacím při prosté modlitbě i při mystických cvičeních. První popud k uměleckému tvoření vyšel z vyššího centra lidského ne proto, aby se mu lidé klaněli, ale aby obraz působil na představivost, aby si člověk snadněji mohl Boha představit ve svém nitru. Taková činnost je uměním koncentračním a vede k probuzení vnitřního života. Umělecké zpodobňování bohů má ještě další velmi důležitý účel, totiž léčebný. V dávných dobách měli kněží svoje slavné lékařské školy, známé byly v Egyptě, Persii, Indii, Řecku a v Římě; též u národů severských, u Slovanů a Keltů. Je jedno, běží-li o sochu boha pohanského nebo nějakého světce. Duchovní vlivy jsou vždy stejné, ale musí to být obraz posvátný a musí stát po staletí v chrámu či na jiném posvátném místě, kam se chodí lidé ode dávna modlit. Klíčem k tomuto tajemství je jednak síla modlitby a pak zákon, že lidské myšlenky ulpívají na jistých předmětech. Opakem mohou být předměty různého druhu, které místo nabití silami blahodárnými, jsou proklety, a proto přinášejí všem svým majitelům zkázu.

K vyléčení prostřednictvím posvátné sochy je třeba se strany nemocného víry, aby se dostavil účinek. Nevěrec se těmto vlivům svým skeptickým založením uzavírá a tím je vydán na pospas vlivům zlým, které jsou všude kolem nás stejně jako vlivy dobré. Kam se chodilo modlit tisíce lidí po staletí s vroucností a vírou, tam se nahromadila léčebná síla a může být zase při modlitbě načerpána. Takové sochy a obrazy jsou skutečnými akumulátory léčebné síly a proto čím starší chrám, tím mocnější jsou tyto vlivy. V nových chrámech těchto vlivů nenalezneme; dnešní generace se nemodlí s takovou vroucností a vírou, jakou měli lidé ve středověku a starověku. Kde není víry, není této síly. Každá síla má svoje akumulátory, i síla duchovní i síla božská. Mnozí lidé, kteří by chtěli dosáhnout víry a jimž v tom brání zejména zevní rozum, musí projít velikými zkouškami životními, velkým utrpením, než dosáhnou žádaného. Je však jisto, že každý člověk může této živé víry dosáhnout – je třeba jen chtít a prosit o ni Nejvyšší moc.

Léčení sny. Když spíme, vnitřní lékař bdí. Řada snů slouží jako vnitřní varování. Stvořitel hovoří k člověku skrze jeho vyšší Já. Během snění je tělo schopné se nově naprogramovat. Ve starobylém Řecku byly chrámy zasvěcené bohu Asclepiovi, jenž léčil lidi, kteří v nich spali. Možná se znovu někdy dočkáme obrody chrámové medicíny. Když usneme, spojíme se s vesmírem a rezonujeme se vším, neexistuje vědomí odděleného Já. Jsme naladěni na vědomí našeho anděla strážného, hlídá nás a ochraňuje. Ta část našeho já, jenž si je vědoma našeho spojení se Stvořitelem, hodnotí náš život z pohledu nadvědomí. Čím více se snažíme s naším vyšším Já spolupracovat a čím více žijeme v souladu s našimi ideály, tím jasnější se naše sny stanou. Naše duše má přístup k nadvědomí, v němž je dostupné veškeré poznání; existuje v oblasti věčnosti, kde čas a prostor neexistují. Cokoli co chceme poznat, můžeme se dozvědět i skrze sny. Můžeme aktivně usilovat o takové sny. Sny mají původ v tom, nač myslíme před usnutím, směrujme tedy myšlenky správným směrem. Zapomínání snů je nedbalostí. Představme si, že spíme, že náš duchovní vůdce je nám nablízku a ráno se probouzíme a pamatujeme si sen. Budeme-li mít dostatek vůle (soustředění se), pak si budeme sny pamatovat. Když sníme, jsou naše těla paralyzovaná, pokud se později pohneme, vzpomínku na sen z paměti vymažeme. Je důležité, abychom se po probuzení nepohnuli, dokud si sen nezapamatujeme. Je také dobré, dřív než vstaneme z postele, sny si zapsat.

Ve starém Egyptě měli chrámy krásy a zdraví. Cílem bylo vyléčit příchozího nebo ho zasvětit do tajemství povznesení skrze umění. Člověk byl podroben speciálním přípravám, jež začínaly meditací a vonnou koupelí, po té aplikací vonných olejů navozovaly stavy zvláštního vědomí. Využívali barvy, symboly, hudbu. Vnitřní prostor chrámu měl za cíl evokovat vědomí ducha. Během zpěvu a tance si člověk uvědomil, že vše se sestává z vibrací, z kmitání. Že základem veškerého jsoucna je energie a učil se jí ovládat. Na příklad Handelův Mesiáš je schopen povznést naše city až do oblasti nadvědomí. Když se díváme na krásně tančící tanečníky, můžeme se s nimi v duchu spojit a prožívat s nimi tytéž pocity svobody, lehkosti, krásy. Takové prožitky nám umožňují styk s našimi vnitřními silami. Podobně pomáhá hudba, ze všech druhů hudby nejkrásnější jsou chorály.

Léčení koncentrací. Tohoto posledního léčebného prostředku může využít jen ten, kdo se chce vydat na cestu mystickou. Tu se člověk musí rozhodnout k opuštění všeho světského, tj. musí se úplně a bezpodmínečně, ale upřímně oddat do vůle boží. Je žádána pokora bezpodmínečná a takový mravní přerod, že o tom jiní lidé nemají potuchy. Neznamená to žít asketicky a vzdát se všeho majetku, jako to činili ve středověku. Při cestě mystické dosáhne člověk nejen spojení s Bohem a naprosté osobní důkazy o Jeho existenci, ale nalezne i klíč ke všem náboženským mystériím, zejména k bibli, přesvědčí se o existenci nesmrtelné lidské duše a jejích vztazích k Bohu a krom toho, jako výsledek vedlejší, dostaví se i uzdravení, zvláště z chorob nervových. Jsou dvě metody, při prvé je nutno zvolit si nějaký pevný a stálý bod v nitru a svatou představu, která odpovídá naší víře. Vždy to musí být symbol posvátný a nanejvýš čistý. Na takovou představu se soustřeďuje mystik nejméně půl hodiny denně všechny svoje myšlenky, které nejprve zastaví a pak nařídí žádoucím směrem. Cvičením se nabude určité techniky a pak se dostaví také výsledky.  Druhý způsob je cvičení písmenové, z něhož později vzejde cvičení slovní. Indové tomuto cvičení říkají mantra. Každé písmeno je totiž magickým symbolem a obsahuje jistý duchovní prvek. Již Egypťané věděli o tajných silách písmen, proto také kladli velikou váhu na jméno. Jméno se skládá z písmen, jméno bylo ochranným a spásným prostředkem. V mystice nalezneme klíč k záhadě stvoření člověka i ke všem tajům náboženským všech dob a národů. Kdo nastoupí praktickou cestu mystickou pozná, že Stvořitel dal nám do rukou prostředky k poznání Jeho slávy a moci a k poznání duchovních pravd tak neklamně a bezpečně, že každý musí žasnout, jak bylo možno, aby věci tak ohromné a pro každého důležité, mohly upadnout do úplného zapomenutí.

Moc léčivých sil, samoléčení. Když se tělo patřičně naladí, může přijímat léčivé síly. Každá buňka, každý atom našeho těla má vědomí. Každý je schopen navázat kontakt s jednotlivými buňkami a orgány a ovlivňovat jejich funkce, např. v duchu je láskyplně oslovovat, konejšit, posílat jim lásku, prozářit je láskou, představovat si je zdravé, načerpat pránu a vysílat do oslabených částí těla energii pročišťující, posilující, uzdravující. Je dobré zvolit za svůj ideál vědomí Kristovo: Já a Otec jedno jsme. Meditace o ideálu Kristova vědomí napomáhá probuzení sil Kundalini, působících uvnitř endokrinního systému. Vědomí každého atomu se naladí na vědomí Boha, je si vědomo jednoty s celým vesmírem, dokáže změnit rotační síly každého atomu těla. Schopnost vyléčit sama sebe závisí na těchto energetických silách. Je úžasné si představit, že když se soustředíme na jednotu s Bohem, umíme probudit životní sílu přebývající v nás. Když v sobě tuto vesmírnou sílu probudíme, budeme schopni ji i řídit, dotykem i myslí přenést ji i na jinou osobu. Výzkumy potvrzují, že modlitba pomáhá uzdravení, podobně i meditace ve skupině a společná modlitba. Chceme-li stát se pro sebe i pro druhé požehnáním, je třeba zaujmout k životu aktivní vědomý postoj, mít jen pozitivní myšlení a být připraveni kdykoli pomoci. Jak pomáháme druhým, naše síly a schopnosti narůstají.

Podle Paracelsa má být léčení kauzální, má být zaměřeno na příčiny, ne na příznaky nemocí. Každá nemoc má své semeno a pravý lékař má poznat a rozumět semenům všech nemocí. O tom učí orientální medicína. Masáž dělaná s láskou vždy pomůže, stačí i prosté láskyplné hlazení, které potřebují zejména děti ke svému vývoji. Na jaře je dobré pročistit si játra, použít smetanku lékařskou, sedmikrásku, výhonky mladých kopřiv či černého bezu. Játra jsou hlavním původcem nemocí očí, jejich vývodem jsou oči, průchod světla; mohu se zeptat: co nechci vidět? Vápník je symbol čistoty a základní stavební jednotkou kostí; pokud není vnitřní čistota, mravnost, je problém s vápníkem, stavem zubů a p. Čistota je učit se vztahu, žít podle pravidel, která jsou čistá. Vysoký tlak - zpravidla je blokace na úrovni ledvin nebo jater. Vývodem ledvin jsou uši, mají tvar podobný ledvině. Šumění v uších je problém s tlakem a srdcem, počátek bývá v ledvinách. V ledvinách je uložena prenatální i postnatální energie jin a jang, projevuje se i jak jsme žili v minulých životech. Postnatální energie se získává ze stravy, pití a dýchání. Pálení žáhy-zvolnit příjem potravy, pořádně žvýkat, děkovat za potravu, i rostlinám, jíst raději málo a častěji a jíst vědomě: co jím, to mně posiluje, léčí. Slezina a slinivka nebudou přetěžovány, nebudeme-li jíst maso. Kondice sleziny se projevuje na ústech, rtech. Strach je citem ledvin, je nevědomostí, odstranit příčinu, napětí zmizí; ptát se odkud se bere, čím je generován, kde je jeho mez. Pocit strachu rozbíjí auru. V případě nouze ihned v sobě rozsvítit světlo a máme hned pomocníka. Když z nás někdo bere energii, když jsme po setkání s ním vyčerpáni, tak se ihned napojit na energii univerza a dát mu ji, prozářit i místnost, i budoucí i minulé události. Když se mi něco děje, ptám se: Je to ze mě nebo zvenku? Čím to evokuji, jsem dost čistý, nenaletěl jsem někomu? Jaký je úkol mého života? Jak k němu dojdu?

Jak se bránit proti zlému: rozzářit se vnitřní láskou, vstoupit do svého duchovního srdce, být v blahu lásky a vysílat ji proti zlu. Ráno i večer prosit o duchovní ochranu a dostane se nám ji. Aby byl člověk zdravý, krom jiného měl by jít spát s příchodem noci a časněji vstávat, ranní energie slunce léčí. Je třeba naučit se vědomě dýchat, vědomě jíst a pít. Je nutno mít všechny živly v harmonii. Na úrovni ducha srovnat myšlenky a ideje, na úrovni duše city a pak se srovná i fyzické tělo. Problémy máme jen takové, jaké můžeme unést.